Cirkus Maximum

Debut Artura Kaisera a to i na poli scenáristiky nejspíš nedopadl tak, jak si nejspíš představoval. Přitom ale musím říct, že Cirkus Maximum není zdaleka tak špatný, jak naznačují zdejší hodnotitelé. Bohužel je pravda, že místy je film velmi nedotažený a záležet si tvůrci nedali třeba na zdánlivě nepodstatných detailech. Až trapně pak působí třeba scéna, kdy stan sice stojí na špatném místě, ale protože úřednici jeden z bratrů přefikne náhle je povolení k dispozici. Nemyslím si, že jsou zde důkladně popsány problémy cirkusáků, zvířat vidíme docela málo. Vše působí jako nějaké poslepované epizody pamětníků z kdysi dávno realizovaného festivalu. Chybí ucelená dějová linka, která by spojovala všechno ostatní. Takhle se děj tříští, místy nedává smysl. Pořád by vše ale mohl zachránit kvalitní humor, když už jde údajně o komedii. Ten bohužel chybí. Tedy, chybí ho víc. Je zde bohužel znát, že se jedná o hodně levný film. Produkční práce není nejlepší. Na druhé straně jsou herecké výkony celkem slušné, však taky obsazení není nejhorší. Leč snímek sráží strašně slabá dramaturgická linka, slaboduchý humor a těch pár cirkusových čísle, ačkoli nevypadají nejhůř, film zachránit nemohou. (10.01.2024)

Petr Šiška už několikrát dokázal, že neumí psát scénáře, přesto to zkouší znovu a znovu. Jeho nejnovější nepodarek tentokrát nerežíruje Dušan Rapoš (asi už na to neměl žaludek), ale debutant Artur Kaiser z cirkusácké rodiny, který do filmu obsadil (soudě podle titulku) všechny své příbuzné. A vznikl amatérský film, který je diletantský ve všech svých složkách. Od roztříštěného scénáře, přes nepovedené pokusy o humor, neherecké výkony většiny zúčastněných, amatérské kamery až k nemohoucí režii. Jediní, kdo vyčnívají z tohoto marastu, jsou Oldřich Kaiser a Jan Přeučil. A ani těch cirkusových čísel moc neuvidíte. (09.09.2023)

Na půl sekundy jsem si myslel něco ohledně navázání na dobrou tradici tématu cirkusu v české kinematografii  a vzpoměl si na Cirkus Humberto (1988), ale do pěti minut člověk zjistí, která bije. Když pominu, že tam je trestuhodně nevyužité cokoliv z cirkusu, krom závěrečného sestřih top čísel, tak se to celé rozpadlo na scénáři, dialozích, hlouposti. Tam nefungovalo lautr nic. Ten pocit, kdy si divák připadá trapně byl permanentní. Jedna hvězda za Kaisera. (31.03.2023)

Jako těm umělcům za cirkusová čísla asi hvězdu dám, ale jinak? Příběh je jednoduchý, ok, ale tam prostě není nic zajímavýho a některé situace se řeší skoro až debilně. Přijde úřednice za magistrátu zrušit show, co uděláme? Jo mimo záběr ji prostě oprcáme a všechno v pohodě. Mladej chce být jako vyhořelý akrobat a furt se cpe do manéže. Tak prostě nakonec málem spadne a tím je to vyřešený, dál nic. A takové záseky jsou tam co chvíli a celé je to slepené do hodiny a půl. (06.01.2024)

Scénář a produkce Petr „šlágrová petarda“ Šiška……….takže jste doufám nečekali dílo mající ambice být zde ohodnoceno větším počtem hvězd, než jednou v horším případě odpadem? Hloupoučký příběh ze světského prostředí, tak trochu Ordinace v růžovém šapitó, ale v šikovných rukách by se z toho snesitelný snímek dal vytřískat. Tady však od kameramana po nástěnkáře nepracoval snad jediný člověk, který filmařinu viděl byť z rychlíku. Artur Kaiser (ne nadarmo se na svých internetových stránkách „pyšní“ takovými kousky jako je Barrandovský Silvestr nebo Recitál Bohuše Matuše) nám ukázal peklo a jako bonus i to co je po něm. A jestli si Matonoha, Přeučil, Fiala a další do svého životopisu i po tomhle výkonu píšou jako profesi herec, tak jim jejich sebedůvěru nezbývá než závidět. Znáte ten pocit, když s dotyčnou věcí nemáte nic společného a stejnak je vám stydno, jako by vás nechytali, jak onanujete uprostřed obchodního domu? Tak ten se u mne dostavil během pár minut…..tohle bylo opravdu příšerné představení. (08.01.2024)