Velká premiéra

Je zajímavé, jak pro většinu lidí je samotná koncepce nonsensu, absurdna a surreálna nepochopitelná. Klasicky vyprávěný příběh od pomyslného začátku ke konci je prostě nemožný, protože v těchto kategoriích žádný příběh vlastně není. Člověk si musí "vypomáhat" svými zkušenostmi z života a poznání obecně. Rozumím, že se to lépe hodí na divadlo. Ale největším rozdílem mezi jevištěm a filmem je ten blízký kontakt a kouzlo okamžiku, který je na divadle tak skvělý. Ve filmu se tak sice tahle magie ztrácí, ale o předání sdělení či myšlenky jde stále. Na Krobotovi si cením právě toho, že nejde lidem na ruku, nepodbízí se. U absurdna nemůžete vysvětlovat polopatickým příběhem. Vtipy také nejsou založené na klasickém zklamaném očekávání či prostém hříčkování. To je naopak zdrojem dramatu. Takže podle mě Tourette tady není vtip, naopak "dějový zvrat". Za podstatu tohoto filmu pro sebe považuji onu tenkou hranici mezi tím, co ještě vtip je, a co už není. A že vnímání humoru se obzvláště v poslední době začalo propadat až kamsi k trapnosti. Pro řadu lidí už se ona citlivost mezi legrací nevinnou a ubohou vytratila a prostě už se chceme jenom za každou cenu bavit. A ač považuji Ivu Janžurovou za skvělou herečku, tak se mi tu více líbí Pavel Šimčík, protože mu prostě věřím onu ztrátu sebekontroly nad vlastní trapností. Přestože kouzlo Dejvického právě spočívá v tom, že těm jediným věříme, že oni vědí, co dělají. (14.01.2024)

Velká premiéra je dosud nejzábavnějším filmem Miroslava Krobota, ale to neříká mnoho a laťka je položena setsakra nízko. Stále je to přichcíplá podívaná o divně se chovajících lidech, jejichž osudy vás zajímat nebudou, a když se nad tím člověk vlastně zamyslí, závěr ani nedává v reáliích fungujícího světa vůbec smysl (respektive měl by dodatečně fatální následky pro hlavní postavy). A zcela divadelní herecké výkony tomu rozhodně na filmovosti nepřidávají, Pavel Šimčík je navíc po svém šaškování v reklamách pro mě opravdu nezajímavým tahounem filmu. K tomu je na tom krásně vidět zaprděnost a zastaralost současné české kinematografie, protože dělat si srandu z Touretteova syndromu přestalo být snesitelné tak před patnácti lety. [KVIFF 2022] (10.07.2022)

Velká premiéra stejně jako předchozí dva filmy Krobota - režiséra balancuje na hraně dramatu, komedie a prostě divného filmu. Jedinou výjimkou je fakt, že tentokrát to funguje podstatně hůř než předtím a celý film tak působí polovičatě a nedotaženě. Díra u Hanušovic mě kdysi fakt bavila, ovšem Velká premiéra je slabší než Kvarteto a už to nebylo úplně dobrý film…40% (18.02.2023)

Když chce Krobotův vesmír kašlat na diváky, tak ať je nezatěžuje podobnými snímky snímky. Rád bych věděl, kdo to financoval a kolik lidí asi na to šlo do kina. Film prostě k nekoukání, prohlídka ztraceného času. Snad jen autor si v tom liboval. Něco tak sebestředného, nudného, rádoby šokujícího a nic neříkajícího (snad jen autorovi) jsem již dlouho neviděl.  A již vůbec nechápu, proč by to měla být komedie a drama již vůbec ne. Prostě ubohý odvar vnitřní rozervanosti autora? Snad je taková vnitřní představa autora zajímavá jen pro něho a pár diváků trpícími depresemi.  Trojúhelník režisér, manželka a psycholog je tak ubohá, primitivní a vlastně nic neříkající, že vůbec nechápu, jaký to mělo mít pro film přínos. Stejně tak úlet hlavního představitele  s Jenovéfou Bokovou (která snad byla jediným světlým bodem ve filmu) byl slabým odvarem snad vášně? Možná jsem dobře nepochopil myšlenkové pochody autora, ale jako běžný divák nemohu dát víc než odpad! (05.01.2024)

Ani v třetím filmu se Krobotovi nepodařilo natočit výrazný artový snímek. Žádný z jeho snímku není vyloženě špatný. Nejvíc se mi líbilo Kvarteto. Velká premiéra má dobré pasáže a má hluché pasáže. Používání Tourettova syndromu ve filmu už by snad mělo být úředně zakázané. Už jsem to viděl asi stokrát a nic nového to nepřináší. Pavel Šimčík mi jako herec nevadil. Ono vůbec herecky je ten film dobrý, to scénář a režie drhne. (08.12.2022)