Kde raky spievajú

Romantika,mladé dievča ktoré vidí v čoraz kalnejšom obzore vody rybníka,každé ráno stále nádej večera ked sa bude môcť tešiť na východ slnka splívajúceho veriac zrazu s krajšou hladinou po ktorej poletí späť do zajtra ,postaviť vetrom jesených umierajúcich listov,prečkajúc zimu jarný strom života z obrázkov sily utkanej slabosťou,nájsť toho pravého,vstať z popola zmieriť sa s bolesťou znovu vzplanúť ucítiť teplo lúča zažiť leto a rokmi času zomrieť s odrazom lásky v slze ktorou naposledy rozbrieždi rybník pre ktorý stálo za to byť raz popolom!(ano tú inšpiratívnu pesničku si púšťam už od rána a nieje z tohoto filmu priznávam,ešte mám v pláne Cool od G.Stefani...) (23.11.2022)

Málokedy sa dostane k nám podobne staromódne nakrútený film, až sa divákovi vynoria spomienky na Ako zabiť vtáčika, či neskoršie Time to Kill. Ide však viac o melodrámu než o detektívku, či napínavú súdnu drámu a osobne mám dojem, že je to trochu na škodu. Mužské postavy sú príliš jednorozmerné, dobrý a zlý muž-partner, obaja v podstate dosť blbí, aspoň vo svojom mladšom veku. Najviac nakoniec poteší atmosféra, lokality, čiže výprava a typologicky vhodne vybratí herci. Tí ale v podstate stvárňovali postavy dané iba niekoľkými základnými vlastnosťami. (25.05.2023)

Bažinátá láska propletená s vraždou je jedna věc a upřimně řečeno, pro mě nepodstatná. V čem byl pro mě film silně emotivní byl ten střet hlavní hrdinky s většinovou "normální" společností, která jak už to tak bývá je plná předsudků, totální netolerance, nulové emaptie. Prostě jedna věc je kdo žije v bažině a druhá kdo má bažinu ve svý duši a na tohle já docela hodně slyším a proto mě film tak oslovil, evidentně jako jednoho z mála na zdejší databázi (k 21.9.2022), ale do bažin se kvůli tomu stěhovat nehodlám. Herecký výkon Daisy Edgar-Jones je naprosto fantastický, za tohle bych se holku nebál fláknout do nominace na Oscar, tu křehkost, plachost, ale současně neskutečnou vnímavost a vnitřní sílu dala do svý postavy opravdu s gracií velká herečky. Právě její herecký výkon měl klíčový podíl na mém silném filmovém zážitku. Je velkou škodou, že tvůrci nezvládli konec a nenechali v divákově hlavě nejednoznačnost, bez poslední scény by bylo pět, takhle krásný čistokrevný 4* . (21.09.2022)

Film je celkem věrně převedená kniha na plátno, ačkoliv značně osekaná. Zejména začátek, jak se jako dítě musela sama o sebe postarat a zajistit si přežití je tu jen tak okraj. Také mě nepotěšili koncem filmu, kde je v podstatě jasně ukázaný vrah, kdežto v knize to není tak jednoznačné a je to ponecháno více na fantazii čtenáře. Myslím, že kdo knihu nečetl, film si užije víc. (16.10.2023)

I když se film snaží jít výš, zůstává červenou knihovnou, proto nebudu řešit naivní vyšetřovací část ani o něco lepší soudní jednání. Vražda je tu pro ozvláštnění a hlavně střet s masou, což už patří k tomu zajímavějšímu. Základem příběhu je však Kya a tady to začíná drhnout hned v dětství, aby částečně pokračovalo i ve stáří... Vím, dětství nemohlo dostat tolik prostoru, přesto více vysvětlit opuštění malé holky vlastně celou rodinou by přišlo vhod. Když už k tomu došlo, její přežívání na samotě v bažinách má také více otázek než odpovědí. Holt červená knihovna, pohádka, tohle se příliš neřeší, jenže já doufal ve víc. Svoji příběhovou část Daisy Edgar-Jones neuvěřitelně táhne, fungují v ní vztahy, obzvlášť ona a Tate, tam mluví pohledy. Jenže potom přijde nečekaný a zbytečně rychlý skok do stáří, který bych oželel. Holt pohádka si své "žili spolu navěky" zřejmě žádá a stejně tak si žádá i úplně zbytečnou pointu. Přitom tajemná Kya si o ten otevřený konec vyloženě říkala. Zkrátka vše v mezích červené knihovny a to včetně kamery, která poetiku a romantiku bažin umí vystihnout, i když mně seděly spíše úvodní temnější pohledy. Atmosféru to však i díky ní a výborné hudbě Mychaela Danny rozhodně nepostrádá. 65% (04.10.2022)