Drive My Car

Nejsem žádný odborník na Murakamiho, takže netuším, zda to je dobrá adaptace jeho povídky (povídek) nebo spíš svérázná adaptace Čechovova Strýčka Váni. Ač se ústřední myšlenka filmu vejde do prosté věty o třech slovech, Hamaguči ji pojal jako tříhodinový film, který diváka ani na okamžik nezačne nudit. A to je umění! (13.04.2022)

Patetické, sebedojímavé, stylizující se a navrch rádoby filosofující, což je nejzoufalejší asi v momentech, kdy si tohle na mnoha rovinách významově vyprázdněné, byť důležitě se tvářícími slovy i obrazy zahlcené dílo bere do úst Čechova, který takový právě vůbec není, anebo ve chvíli, kdy pochopíme, že po hlavním hrdinovi nám stejně kumštýřsky vyvrhne, naporcuje a naservíruje i postavu herce-jinocha jakožto k tragédii spějícího mladého rozervance, či velesmutnou osobní historii postavy řidičky-mužatky.... Aj. A další špatná zpráva je, že stejně unylá, sebevzhlíživá a mělká je i kamera a otrocké herecké výkony. Že to překombinované utrpení trvalo téměř bez oddechu tři hodiny, už bolest z celé té nejapnosti jen přirozeně dovršovalo. Omlouvám se tímto milému R., kterého jsem do kina Pilotů na tuhle lesklou bídu poslední prázdninový den zatáhla. *~ (02.09.2022)

Tato adaptace Murakamiho povídek je velice rozporuplným zážitkem. První třetina, která je zároveň úvodem – úvodní titulky se totiž objeví až po tomto prvním aktu - se nese v duchu až téměř nesnesitelného přepisu Murakamiho poetiky do dialogů. Je statická, plná odkazů, až otravná a těžko přístupná. Film však náhle po prvním obratu nabírá dech a divák zjišťuje, že to všechno byla teprve expozice. O čem film skutečně je a jak je vystavěn se dovídáme až s těmi titulky po téměř hodině sledování. Od tohoto bodu už film šlape, hraje si s Murakamiho typickými motivy krize autorství, bolesti ze ztráty partnera, stejně jako se zvláštní až hororovou podivností postav. Protrpěný upovídaný začátek se dokonce zúročuje v jedné z nejsilnějších scén filmu, jednoduché jízdě a dalším monologu, který ale už kvůli své až hororové podivnosti najednou funguje. Důležitou rovinou je také zobrazení autora v krizi, režiséra pracující na Čechovově hře ve zvláštním pojetí, kde herci nehovoří stejnými jazyky. Divadelní scénu ze Strýčka Váni ve znakovém jazyce znovu považuji za jeden z vrcholů filmu, je čistá, nepřehnaná, jednoduchá. Bohužel jí ale předchází jiná scéna, která je pro mě na druhou stranu mírně křečovitým návratem k sentimentu a na můj vkus přílišnému melodramatu, má působit katarzně, ale čiší z ní autorské dolování emocí, které je příliš dlouhé. Murakami, kterého mám rád, k tomu evidentně vybízí a adaptace jeho literárního jazyka nabízí mnoho příležitostí, které Hamaguchi určitě využil, ale i dost překážek, které pro mě nepřekonal. (23.03.2022)

Od Murakamiho jsem nikdy nic nečetl, ani jsem doposud neviděl žádnou filmovou adaptaci jeho díla, takže Drive My Car bylo mé první setkání se světoznámým spisovatelem. Od projekce mě trochu (víc) odrazovala tříhodinová stopáž, která však ve výsledku nebyla ani tolik znát. Hamagučiho film (a čerstvý držitel Oscara) má vskutku pozvolné, nikoli však nudné tempo vyprávění. Divák sleduje příběh režiséra Kafuka a později i jeho šoférky Misaki - dvou lidí, kteří nemají na první pohled moc společného, a přece je spojuje pocit viny a trauma ze ztráty blízké osoby - jakési osudové ženy. S jistým odstupem by se dalo říct, že základní kostra filmu není vlastně tak moc originální - vyrovnání se s minulostí a boj s jejími "démony" jsme už viděli jinde - avšak Drive My Car obsahuje několik momentů/prvků, které film oživují - ať už se jednalo o zákulisí příprav divadelní hry, prolnutí několika kultur a jazyků (palec nahoru za vložení znakové řeči) či dokonce úvodní titulky takřka v polovině filmu. P. S. Kafuku jistě ne náhodou připomíná jméno Kafka (viz autorův román z roku 2002). (28.03.2022)

Taká štandardná dráma o ľudoch s nejakými problémami z minulosti s ktorými sa musia vyrovnať. Nič extra nové to po príbehovej stránke neprináša. Snáď len tie divadelné vsuvky, ktoré zbytočne natiahli stopáž o hodinu a sú určitou parafrázou k vývoju príbehu u hlavného hrdinu. Ja by som sa ale bez tých divadelných vsuviek zaobišiel. Čechov ma vôbec nezaujíma a podľa môjho hodnotenia ďalšieho filmu na základe Murakamiho predlohy, mi najskôr nesedia ani jeho príbehy. Dávam tomu neutrálnych 6/10. Nenudil som sa, ale ani ma príbeh dvoch hlavných postáv príliš emocionálne nezasiahol. Bol som hlavne zvedavý jak sa to vyvinie a akonáhle som to zistil, tak nemám dôvod a chuť vidieť to znova. (21.01.2022)