Invázia barbarov

Celkem příjemný a relativně originální film, zároveň však s univerzálním tématem neprůchodné zdi mezi pomalu umírajícím otcem a synem. Snímek nenabízí nic ohromujícího, ale i tak jsem se pozastavil nad scénami, kdy si dávní kamarádi vzpomínají na své příhody, či jak kamarádka syna umírajícího otce fetuje společně s otcem kamaráda. Myslím, že film stojí za shlédnutí a vidím ho tak na 7,5 z 10. (29.10.2009)

Dost rozporuplné hodnocení tohohle kousku je dáno tématem stárnutí, umírání a bilancování života, které většině uživatelů CSFD vzhledem k jejich věku bytostně vzdálené. Ono vůbec žánr, ve kterém se Arcand pohybuje, tzn. psychologické drama odhlehčené řadou tragikomických momentů nemůže představovat takový divácký hit jako klasické oddechové žánry. Některé výhrady vůči snímku jsou ostatně na místě, má spíš televizní vizáž a je založený na dialozích, tzn. že vizuální stránka pokulhává. Nehledě na to, že vzhledem k intelekutálnímu zaměření většiny hrdinů sklouzávají některé jejich debaty do neplodné a od života odtržené konverzace, což se ostatně režisér a scénárista snaží využít jako jeden ze satirických šlehů. Navíc některé použité motivy, jako je shánění heroinu na policejní stanici, jsou opravdu "mimo mísu" a jako by sem pronikly z jiného filmu z žánru crazy komedie. Na druhou stranu, pokud člověk přijme námět a danou situaci, je to opravdu působivý pohled na umírajícího člověka a jeho blízké. Invaze barbarů se dá vlastně použít jako metafora pro celý současný západní svět, kdy umírají ideály o nepřetržitém pokroku a cestě vpřed, o vyřešení zásadních problémů společnosti pomocí ideologií apod. Profesor coby zapřísáhlý levičák, který zasvětil podstatnou část svého života propagování nejrůznějších "ismů", je na konci své cesty konfrontován se zoufalým stavem státních nemocnic plných byrokracie, neschopnosti a korupce. Jeho syn musí uplácet jeho žáky, aby přišli svého pedagoga navštívit a poskytnout mu tak iluzi zájmu. Muž, který si zakládal na znalosti kultury a literatury, musí trpce přihlížet tomu, že potomek, který v životě nepřečetl jedinou knihu a trávil čas pařením videoher, si během několika dní vydělá víc, než on sám za celý rok. V podstatě jde o zajímavý film se slušnými hereckými výkony a pokud se člověk přenese přes výše zmíněné nedostatky, bude odměněn slušným zážitkem. Celkový dojem: 75 %. (14.05.2011)

Základem všeho je velmi inteligentní scénář, ve kterém se vtipné scény mění rychlostí blesku v dojemné a vážně míněné drama plynule přechází v satiru na zdravotnictví (mimochodem, kam se hrabou poslední dva díly Básníků). Nápaditá režie a vynikající výkony všech zúčastněných herců jen dotvářejí dokonalý filmový zážitek. (26.02.2004)

[2,5*]     "Is there an -ism we haven't worshipped?" "Cretinism."     Nie, milí moji zlatí! Všetky tie -izmy, ktoré ste uctievali, ste zrejme ani nechápali, zato v tom kreténizme ste boli viac než doma. Máme tu opäť tú podarenú skupinu údajných intelektuálov z filmu Úpadek amerického impéria (1986) (tentokrát po 17-ich rokoch), ktorí v ich neznesiteľne afektovaných prejavoch dávajú najavo, ako neznášajú blbcov. A pritom sa ich debata stále dookola točí okolo zvrhlých sexuálnych narážok, pričom sa na tom vulgárnom, totálne nevtipnom humore všetci zborovo rehocú. Ak by som parafrázoval citát jednej z postáv ("Her breasts outweigh her brain. The quantity of blood they require drains the brain."), tak zrejme im rozkrok vysal z mozgu všetky známky inteligencie. Všetky tie pôvodné postavy sú rovnako odpudivé ako predtým, celkovo je ale toto pokračovanie znesiteľnejšie, a to práve vďaka novým postavám. Paradoxne jediná ako tak sympatická postava vo filme je drogová závisláčka (Marie-Josée Croze). Film na mňa celkovo pôsobí ako jedno falošné divadielko, totálne odtrhnuté od reality, s mizernými hereckými výkonmi (snáď až na pár výnimiek, akou je spomínaná Marie-Josée Croze). Zaradené v zozname .1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete     "Friends, sharing this modest life with you has been a delight." (16.04.2022)

Maličko nereálný příběh komplikované, ale nezištné lásky syna a otce. Kromě poměrně širokého okruhu svérázných postav v něm hrají nezanedbatelnou roli taky peníze - neboť ty jsou tím fenoménem, který odedávna hýbe světem, a bez nich by ve státní nemocnici sebevětší láska nic závratného nezmohla. Nicméně snímek je dostatečně lidský, emotivní a přitom střízlivý: Hlídá si mantinely, aby nezabředl to přílišného patosu. A tak si můžeme jenom tiše přát, aby se na nás naše milé a osvícené 21. století nevyfláklo, až nám bude mizerně a nebudeme mít zrovna po ruce nikoho, kdo by mohl - a chtěl (!) - položit na stůl tak silné argumenty jako Sébastian. P.S.: Na nastupující generaci jsem neshledala vůbec nic barbarského - když jsem ji porovnala s hlavním hrdinou a jeho poněkud lehkovážným, požitkářským a sobeckým přístupem k životu ... 3,5* (29.10.2009)