Traja mušketieri: Milady

Jak jsem předpokládal, tak druhá část dotváří celek svou mnohem více akčnější a přimočařejší podívanou, kdy z prvního dílu rozestavěné figurky odkrývají své motivace a konečně ve větší míře přechází k činům. Tvůrci dobře oscilují mezi dobovým akčním dramatem, kdy se nebojí jít i do opravdu napínavých scén, se scénami, které jsou viditelně hlavně na odlechčení, což je taková ta fajn stará filmová škola. No ale co ten závěr? Jestli teda nebude trojka, tak je to opravdu velký špatný, protože takto je to vlastně v mnoha ohledech neuzavřené. (17.05.2024)

Ať si kdo chce, co chce, říká, Athos je nejzajímavější a psychologicky nejpropracovanější postavou Tří mušketýrů (a tím nemyslím jen tuto adaptaci), Porthos se odminula poněkud umravnil, po Rochefortovi pořád ani stopy a lze jen hádat, kolikrát ještě Milady vstane "z mrtvých". Protože jde o jeden film (jen rozseknutý na dvě části), musí být hodnocení stejné, tedy absolutní. Nenudil jsem se ani chvilku. (17.12.2023)

Slabší než první část, hlavně díky divnému scénáři a záhadným zvratům ke konci. Atmosféra a kamera stále hodně fajn, i když temné ladění a špína někdy hraje do noty, někdy naopak dost vadí. Ale příběhová linka je hodně slabá a diváka moc nedrží v ději, navíc narativní twist s Constance a Mylady jsem vážně nepochopil. (28.04.2024)

Tak tomu říkám překvapení. Oproti "D'Artagnanovi" (**) mi "Milady" (****) utekla tak rychle, že jsem se ani jednou nestihla podívat na hodinky. Vypíchnout musím opět parádní hudbu a opět parádní (dronové?) záběry, špatné ale nejsou ani kontaktně natočené souboje a výprava. P.S.: Teď jsem zjistila, že se jedná jen o duologii. Vtipné, počítala jsem automaticky ještě s jedním filmem. Tak nic, no. :-D (20.12.2023)

Pořád ještě to pro mě bylo za čtyři pěticípé, přestože ta poslední už sotva leze, jsa nachýlená na stranu, pinoží se kupředu za pomoci berličky a sotva vidí. No, dalo by se říct, že je ve stejné kondici jako já. Její stav jí byl ale způsoben přístupem francouzských filmařů k druhému dílu jejich příběhu, který za tím prvním místy citelně zaostával, přesto na mě stále ještě působil jako součást zatím nejlepšího zpracování výmyslů (a mnohdy i nesmyslů) páně Dumasových. Někdo z tvůrců si zřejmě kromě knižní předlohy přečetl i něco o francouzské historii, protože kardinál Richelieu na mě nepůsobil jako krvelačná bestie toužící po moci (ano, je to opravdu tak, stejně jako v komentáři / recenzi k D’Artagnanovi tady kopu za katolického kardinála; kam ten svět spěje...), čímž nechci říct, že by se jinak mocně nefabulovalo, jenže to by až tak nevadilo, protože přece nešlo o historický dokument. Jenže... Africký kmotřenec krále Ludvíka XIII byl už na mě fakt přes čáru. Současná progresivně- uvědomělá propaganda mi stále více připomíná dobu, kdy se u nás poroučelo větru, dešti a všichni věděli, co si mají myslet, jelikož jim to vtloukala do hlavy strana a vláda. / Poučení: To by člověk neřekl, kolik pohybů a keců zvládne jedinec se zlomeným vazem. 4*- (15.05.2024)