Impérium svetla

komorní příběh stárnoucí osamělé ženy, která krom práce v kině a občasnému poskytnutí pomocné ruky svému nadřízenému nemá v životě skoro nic. To se změní ve chvíli, kdy do kina nastoupí mladý Stephen, který to jako černoch nemá v Británii v té době zrovna úplně jednoduché. Mezi touhle na první pohled nesourodou dvojící tak vzniká pevné pouto. Na Empire of Light sem se celkem těšil, protože mám opravdu rád Sama Mendese a jakkoliv opět přináší herecky i technicky precizní kousek, není v něm pro mě už nic navíc. Ty necelé dvě hodinky se dají v pohodě vydržet a o špatný film rozhodně nejde, ovšem od režiséra, který má na kontě dnes už klasické kusy bych čekal trochu víc...60% (26.02.2023)

Možná tento film není úplně nejlepší pocta všem, kteří v minulosti pracovali v podobných kinech, jako je zde kino Empire, ale mně se to líbilo. Sam Mendes tu natočil komorní drama, které sice neví, co chce být a tak je od každého trochu, ale pro svojí melancholickou náladu si mě dokázalo získat. Chvíli opravdu odkaz na fungování kin v Anglii 80. let, chvíli psychologické drama, sem tam romantika, pak trošku napětí vzhledem k době, kdy se příběh odehrává. Pravda, od všeho trochu, ale i o tom občas život je. Má to tu takové neotřelé kouzlo a třeba taková role Tobyho Jonese je naprosto fantastická. (26.04.2023)

Roger deakinsuje jako o život a Olivia, panečku...! Ale jinak to byl pro mě tak těžký film k usledování, ani neumím pořádně pojmenovat proč. Filmy o lásce k filmu nemám moc ráda (výjimky se nejspíš najdou, ale z hlavy mě nic nenapadá). V letošní oscarové sezóně jsem z tohoto žánru viděla ještě Fabelmanovy a Babylon a oba dva mě nebavily až rozčílily. Přístup Empire of Light byl pro mě určitě nejvíce přijatelný z těchto možností, hlavně díky svojí... řekněme úspornosti, nebo ještě lépe schopnosti sebeovládání. Ale i tak byl na mě ten film zároveň málo vyprázdněný a málo komplikovaný, jestli to dává smysl. (14.02.2023)

Slice of life z 80s Británie, Mandesova pocta klasickým kinům, romance dvou outsiderů nepřízni osudu navzdory, komentář k rasismu a sexismu soudobé společnosti - neukotvenost v jednom tématu může vadit lidem zvyklým na Mandesova obvyklá vyhrocená dramata, ale na to natočit si občas takto odpočinkový a příjemný film není nic špatného. Zvlášť s jeho  (a Deakinsovým) talentem pro vyšperkování každé scény, každého záběru. I Reznor jako by si netypicky neagresivním soundtrackem chtěl udělat něco jen tak pro radost... a to drama tu bohatě dohání svým fantasticky expresivním a přitom lidským herectvím Olivia Coleman. Věřím že jediný důvod proč tady nedostala aspoň nominaci na oscara je právě proto jak je film nevtíravý/nevýrazný. 8/10 (09.09.2023)

Herecký koncert Olivie Colman a Micheala Warda. Ich vzťah je zobrazený veľmi jemne a s množstvom krásnych nuáns. Tie ešte umocňuje nádherná Deakinsonová kamera a smutný soundtrack Reznora a Rossa. Mendes si po dlhšom čase zvolil jednoduchší príbeh, o to viac ale z neho cítiť určitú osobitosť. Pred nedávnom som pozeral Armagedon Time a niektoré motívy zobrazené v tom filme sú prítomné aj v Empire of Light. Téma rasizmu je v obidvoch neustále číhajúcou hrozbou. Gray s ňou pracuje kostrbato ale zároveň účelovo. Mendes to robí trošku sofistikovanejšie. Aj napriek určitej predvídavosti má film dejové zvraty postavené na citoch a emóciách. Plynie to pomaly. Má to čarovnú atmosféru. A mimo lásky a rasizmu je to aj o filme. A prechádzať sa priestorom kinosál, počúvať starého premietača s tvárou Toby Jonesa ako vysvetľuje obsluhu premietačky, alebo sedieť v kinosále s Olíviou bol pre mňa veľmi nevšedný zážitok. Neočakával som veľa a dostal som veľmi citlivo natočený film o túžbe byť šťastný. O snoch. A o poézií. Veľmi veľa scén bude vo mne ešte doznievať. Ward je veľký talent a dúfam, že sa mu bude vo filmovom svete dariť. A Olívia hrá prvú ligu. Až som prekvapený, že si za takýto výkon nevyslúžila nejakú nomináciu. (28.02.2023)