Kontakt

Zemeckisova nedoceněná sonda do vesmíru, politiky a hlavně mezilidských vztahů, kterou mám den ode dne radši. Od milého a plného zážitku mi vystoupala až do filmu, který se mi v nejrůznějších životních situacích promítá až nebezpečně často. Tohle je v mých očích životní role Jodie Foster a pravděpodobně i prostřední bod Zemeckisovy cesty za duševní obrodou (započatou Jenny ve Forrestovi a zakončenou Trosečníkem Chuckem). Ta cesta byla strašně dlouhá a přitom zcela jednoduchá. (03.06.2008)

Scénář: James V. Hart, Michael Goldenberg .. Bůh prostě není, jen si ho vytvořilo lidstvo, když jim bylo smutno. __ Dobrý nápad, ovšem úlisná režie, moře schématických klišé a těžkopádná délka uberou dosti bodů. Stejně tak náboženské kecy okolo zachyceného signálu a posuzování vhodnosti kandidátů podle množství jejich víry před prvním poklusem odcestovat. Pokus druhý je rozhodně vizuálně zajímavý, ovšem sentimentální kontakt nějaké vyvrcholení úplně pohřbil a tečka v podobě zatajeného osmnáctihodinového záznamu už nepříjemnou pachuť nezvrátila. Jiná nenápadná sci-fi z téhož roku - Gattaca - je mnohem lepší a chytřejší. (13.10.2007)

Tohle je jedno z nejvydařenějších scí-fi co jsem viděl. Tady nestačí rozhoupat kameru a nechat před ní dvakrát přeběhnout panďuláka s tykadlama, tady se musí umět hrát, tady musí mít dialogy hlavu a patu (Jodie před komisí) , tady se nehoupe obraz, tady je obraz součást příběhu, který v divákovi vytváří nálady. Přesně takhle má vypadat kontakt filmu s divákem. (31.03.2014)

Moc hezké, ale MOC dlouhé sci-fi. Asi nikdy se také nezbavím dojmu, že až do fináního incidentu na Floridě je film docela nuda. Vše naštěstí zachraňuje skvělá Jodie Foster, jejíž hlavní hrdinka je díky hereckému umu snadno pochopitelná. Poslední minuty snímku jsou úchvatné, ale jak říkám: zbytek mi zdaleka nesedl. (11.08.2008)

Sci-fi, které se dá věřit. Zemeckisova urputná orientace na hlavní ženskou hrdinku, s níž se opakovaně vracíme do jejího dětství, může být zpočátku úmorná a zdlouhavá, ale nakonec je to právě psychologický portrét odstrkované ženy plnící si své životní sny, který vyprávění dominuje a připravuje solidní emocionální základy pro závěrečnou intradimenzionální nadstavbu. Těžko sice soudit, ale politicko-společenská hysterie ohledně navázání kontaktu s okolním vesmírem je znázorněna velice autenticky a inteligentně, a přestože tempo by chvílemi prohrálo v rychlosti i s profesorem Xavierem, závěr je natolik povedený, oslovující a vizuálně půvabný, že úspěšně zacvakává všechny průběžné nedostatky do přesvědčivého a smysluplného systému - a takových sci-fi není opravdu moc. (07.03.2017)