Betlehemské svetlo

Veškeré ohlasy, které jsem četl ohledně Betlémského světla od Jana Svěráka, mě nakonec do kina nedonutily. Teď toho trošičku lituji, protože mě se to prostě líbilo. Není to úplně komedie, jako spíše taková sonda, respektive náhled do duše stárnoucího spisovatele a to celé zabalené v poetickém kabátku a krásně odvedenou filmařinou (zejména kamera byla v některých scénách perfektní). (20.09.2022)

Svěrák mladší ani starší nejsou špatnými režiséry – u toho druhého platí ani herec, autor textů – písniček – nicméně jsem od nich i já viděl lepší a záživnější filmy. Tohle mě popravdě zas až tolik nebavilo, jak bych si přál. Objeví se tu celá řada známých herců a hereček – počátku mě to i bavilo, je tu i několik vtipných hlášek – situací, dokonce i nějaká ta nahota, ovšem postupem času to přestalo mít onu jiskru. Z pohledu jejich tvorby to vidím na průměrnou záležitost a vůbec se nedivím, že tu spousta lidí hodnotila ještě méně. I já jsem dost na rozpacích 40-50% a vidět znovu už to opravdu nepotřebuju. (23.06.2023)

Stáří je sviňa. Máte pocit, že už toho o životě spoustu víte a chtěl byste to (z různých důvodů) říct ostatním, ale přitom mezitím už život zas utekl o trochu jinam a mumlá něco o tom, že jedinej jeho kamarád je Sokrates. Bylo mi trapně za oba Svěráky, bylo mi líto Kotka a nedokázal jsem přijít na to, proč na to Tereza Ramba kývla. A jestli jsem u Prezidentky hledal (a našel) 100+1 důvodů, proč na roli kývnul Ondřej Vetchý, tak tady bych pro změnu já od něj chtěl slyšet alespoň jeden! rozumnej! důvod. Já nenašel ani to, že je potřeba platit složenky. (05.08.2022)

Tak po tomto díle, které jsem se odhodlala shlédnout až po více než roce po premiéře, jelikož jsem se prostě bála, opravdu nechápu Jana Svěráka, proč měl problém u Vratných lahví se scénářem. Neříkám, že jsem se asi 3x nezasmála, ale výsledek pro mě celkový dooost špatný. Nuda, zmatek a křeč, nezajímavé postavy. Už nikdy si toto nezopakuji. (10.05.2023)

"Já nedělám zázraky, ale legraci..."  Filmový zázrak tenhle film tedy není a že by to bylo vysloveně k popukání, to asi taky ne. Přesto to v lecčems je typický Svěrák (ať už otec tak i syn). Otce Svěráka film nezapře některými hláškami ("to je intimní záležitost jako když se sprchuješ... a ty mi lezeš do sprchy") či moudrými výroky ("Lidé dneska nechtějí praktické věci"...V kostele si taky věřící nestěžují na svého  stvořitele. Bylo by to marný..."), syna Svěráka zas výběr herců odkazující na jeho předchozí tvorbu. A nejde jen o oba hlavní protagonisty (Zdeněk Svěrák s Danou Kolářovou), u nichž má divák občas pocit, jako by si jen na chvíli odskočili a pak znovu naskočili do vlaku jménem Vratné  lahve. Hned v jedné z prvních replik, které pronese Ondřej Vetchý, nelze neslyšet jeho postavu hrobaře z Kolji. A Tereza Ramba je furt "kočka" a slušňačka zároveň jakou byla její maminka v Po strništi bos. Někomu možná může ta charakterová podobnost u zmiňovaných herců připadat trošku jako ztráta režisérské invence, mě to však připadá spíše  jako režisérský záměr. Záměr, který hned v úvodní snové scéně vtipně replikuje sám Zdeněk Svěrák: "Helenko, ani jsme se nerozloučili...."  Bylo by škoda se s tvorbou Zdeňka Svěráka nepřijít rozloučit. Zvláště když tento film rozhodně nejsou jen "páprdovské vtipy". (21.03.2022)