Petus

Ke sledování Gravitation jsem se blahé paměti (a že je to už let) dostala úplně náhodně. A bez ohledu na to, že ústřední dvojice není úplně běžná (tedy mimo rámec anime), bylo to úplně jedno. Protože Gravitation je prostě dobrý seriál, a to že se v něm potkali dva chlapi/kluci na věci nic nemění. Právě naopak, dodává tomu šťávu, kterou doplňují bláznivé postavy, pořádná dávka romantiky a patosu, se spoustou téměř pubertální umanutosti, kořeněnou špetkou klišé v podobě temné minulosti. A mimochodem písnička In the moonglight je fakt super.

Konečně jsme se po 167 dílech dočkali závěrečné série, která pošle Naraka, neřáda jednoho, tam, kde slunce nesvítí a navíc pěkně stylově. A aby toho nebylo málo, tak lačnému divákovi dopřeje (pozor spoiler) první pusu (chtěnou) v celé sérii. A to vše v kvalitě více než dobré. No nekupte to.

Vždycky mě zajímalo, jestli jsem jediná, koho napadají tak neskutečné asociace během dění v soudní síni, bez ohledu na to, jestli sedíte nahoře, nebo dole mezi diváky. A ono ejhle, nejsem sama. Za tohle zjištění jsem neskutečně vděčná a po dlouhé době si užívám český seriál, který disponuje humorem tak černým, jako talár Davida Švehlíka. Což je mimochodem kus pěkného chlapa.

Jednička byla fajn. Byla relativně vtipná a odlehčená. Dvojce se ovšem navázat nepodařilo ani náhodou, Opravdu vtipných momentů bych spočítala na prstech jedné ruky a hlavně je to něco, co už podruhé vidět opravdu nemusím, protože na poprvé si řeknu možná, budiž, ale každým dalším shlédnutím by ve mě narůstala míra znechucení a trapnosti a toho bych se chtěla ráda ušetřit. Takže díky, ale stačilo.

Zamilovat se do snoubenky muže, kterého jste zabili. Ironie? O nic menší, než zamilovat se do muže, který zabil vašeho snoubence a kterému předstíráte náklonnost jen proto, abyste se mohli pomstít. Takový příběh nemůže dopadnou dobře, tím spíš odehrává-li se v době revoluce a hlavní hrdina je nájemný vrah. Nejlepší nájemný vrah. Ale přesto může být krásný. Depresivní, smutný, tragický, ale hlavně krásný.

Málokdy se stane, že vznikne akční film podle mangy/anime a je skvělý. Tenhle je jeden z nich. A kdybych předlohu neznala, možná by mi ani nedošlo, že film má původ právě v manze/anime. Vřele doporučuju všem fanouškům asijských bojovek, bez ohledu na jejich znalost předlohy, protože filmový hrdina Kenshin mi tady dlouho chyběl a už se velmi těším na připravovaný nášup. Kéž by byl minimálně stejně výživný.

Raylan Givens je cool. Je tak cool až mi to roluje ponožky ke kotníkům. A když se mu do cesty připlete sparring partner/záporák (dosaďte si dle libosti a vývoje seriálu) Boyd, mám už definitivně o zábavu postaráno.

Co říct o seriálu, který je nejen v rámci svého žánru absolutní legendou. Snad jen to, že byť se některé televizní společnosti zřejmě zasekly ve smyčce při jeho věčném opakovaní, tak mi to ale vůbec nevadí.

Možná je to moc růžové, moc hlučné, moc kýčové, moc střelené, zkrátka moc všechno, ale taky báječně bláznivé a nadsazené tak, že možná právě proto to pro mě funguje. I´m so excited and I enjoy it.

Mám ráda hrdiny, kteří umí vnést na scénu takové to dětské rošťáctví, v rámci kterého jim odpustíte mnohé. A má-li takový hrdina tvář Nathana Filliona aka Malcolma Reynoldse a k tomu disponuje nezanedbatelnou porcí krutě nekorektního humoru, tak jsem spokojená. A přidáme-li k tomu jednu fakt sexy babu a pořádné jiskření mezi těmihle dvěma, tak jsem přímo nadšená.