Elerrina

Už odmítám něčemu dávat čtvrtou hvězdu jen za to, že to krásně vypadá. Zatímco původní trilogie měla neotřelý rozměr vzájemného střetu dvou víceméně rovnocených entit, tady se bohužel sklouzlo do stokrát viděných klasických šablon vyprávějících o kontaktu mezi primitivní a technicky vyspělou civilizací. Jediné ozvláštnění je v tom, že jsou to vlastně dva filmy v jednom - na úplně archetypální revenge story náčelníkova syna (opice) je neorganicky naroubován pilot k Falloutu, Silu, či jakémukoliv podobnému postapu (lidé). Ten je navíc plný nesmyslů (vrata do vaultu postavená pod úrovní mořské hladiny, funkční elektrické okruhy po stovkách let ...) a nedovysvětlených náznaků typu pokračování příště. 70%

Štve vás, že si na vás příšery v dungeonu chtějí pochutnat? Tak jim to oplaťte a pochutnejte si vy na nich! Obzvlášť tehdy, když nemáte k jídlu vůbec nic jiného. Roztomile geniální nápad, který je ovšem jen lákavě propečenou kůrčičkou na příběhovém koláči mnoha chutí a ingrediencí. Protože v tomhle vtipném a důmyslně vystavěném vyprávění je vlastně odpočátku hlavním protagonistou samotný dungeon a jeho neobvyklé nástrahy. Teprve později jsou postupně přidávány charakterové vrstvy zprvu jednoduchým hlavním i vedlejším hrdinům a ukazují se širší souvislosti celého toho světa. A občas problesknou i nečekaně dramatické a temné momenty. Je to hravé, poutavé a zábavné, plné fantazie a různých překvapení, a očividně se tu kolem původně jednoduché zápletky o záchraně kamarádky (a sestry) pečlivě buduje mnohem širší a rozsáhlejší svět, ve kterém se bude hrát o osud všech. Varování na závěr: nedoporučuje se sledovat nalačno!

Po opětovném přečtení Drdova románu musím dodatečně ocenit, jak úžasné filmové dílo v těch těžkých válečných časech vzniklo. Tahle kronika veselých i tragických osudů lidí jednoho městečka je vzácnou ukázkou toho, že filmová adaptace může být někdy po všech stránkách lepší než její předloha (která je nanejvýš průměrná). Plus ty úžasné herecké výkony, samozřejmě.