starydivak

Příliš mnoho nelogických věcí, zklamání nad dobrým tématem a nekvalitním, uspěchaným zpracováním. Priklady: Maštalířova postava je nezvládnutá herecky a kam zmizel Hoffmann? Ondra Vetchý by to zvladl lépe, ale chápu, že nemůže hrat všude.

Noooo, asi takhle. Kdybych chtěl vidět zajímavý a dobře natočený hraný dokument, tak bych určitě šel na tenhle kousek. Já chci ale v kině vidět příběh, emoce, katarzi a smysluplný nebo zajímavý konec. Nic z to jsem nedostal. Snímek plyne uvolněně nad táborem smrti až příliš z vysoka. A tak je těžké se dostat do postav, ať už před zdí, za zdí nebo místních. Nakonec mi to vyznělo jako lehká artovka pro sbírání festivalových účasti a vedlejších ocenění. Nutno dodat: bohužel.

Rána do hlavy, Už dlouho mi v kině neukápla soucitná slza, už dlouho jsem nemusel smutkem odvracet oči od plátna. Posledních 20 minut je důmyslně vystavěné zakončení remiscence let dětských i dospělých. Pomocná ruka nikde, obě časové linie splynuly. Ano, je to citové vydírání a pořádné zatlačení na pilu. Ale "minulost je v tvé hlavě, budoucnost v tvých rukách" prostě někdy neplatí.

Debut, to jako fakt? Udivuje mě, jak jistá režie vyšla z Le Bon. Film je feel good příběh s možností u toho přemýšlet, domýšlet si, vzpomínat, plánovat. A pokud vám neutečou jemné počáteční náznaky (nebo alespoň polovina z nich), tak si jarní příběh lze v kině královsky vychutnat.

Nostalgická návštěva do dětství. Nic jiného jsem od filmu nečekal a to jsem také dostal. A to i když jsem o generaci starší a hráli jsme si na Holečka, Holíka a jeho bráchu.. Trochu mě rušila neskutečná podoba hlavního hrdiny s Petrem Bajzou (Bylo nás pět). I přes odhadnutelný děj i konec mě dílko potěšilo a kdo nečeká filmařský majstrštyk, tak bude spokojený. Dětský, rodinný film se šťastným koncem.

Krátké, úderné, klaustrofobické. Na ČSFD podceněné. Trhaný film s uvěřitelným začátkem, dějem i trochu nudným a znepokojivým zakončením.

Nebýt Anya Taylor-Joy, tak by to byly sotva dvě * . Celé je to vyumělkované; vím, že jde o součást story a že je to záměr celého dílka. Ale já o téhle temné stránce foodie scény vím a tak mě to moc nebavilo.

Strašně levný, strašně strašně romantický.. Ale strašně strašně strašně milý film. Důkaz, že jeden Herec utáhne celý film, ať je scénář jakýkoli. Připomnělo mi to Chappie (2015), na který se budu muset ještě jednou podívat.

Naprosto neuvěřitelný, tolik klišé jsem neviděl za celý svůj život. Ale na druhou stranu: všechny ty ne/povedené situace a epizodky jsou strašně vtipné a tak holyvúdsky odhadnutelné, že jsem fakt bavil. A to má přijít ještě dvojka..

Neskutečná Jízda konce sedmdesátek v UK v jisté režii trainspottera Dannyho. Pro mou generaci: must see.