rikitiki

Utahaná teen romantika mixnutná naivní duchařinou. Někdy směšně doslovnou.

Žádný barman, který uvidí tenhle miniseroš, už nikdy nikomu zdarma nenalije. Dva zoufalci se patologicky deptají a zároveň se od sebe nemohou odpoutat. Zatímco postava Marty je dost zastřená a můžeme se jen domýšlet, co k jejímu chování vedlo (vzhled - jasně, ale bylo to opravdu jen tohle?), charakter Sobíka a události, které ho formovaly,  se odhalí víc. Postupně sloupává vrstvy a divák ho chvílemi lituje a chvílemi nesnáší. Ze zpočátku sympatického lúzra se vyklube chlapík s dost temnými zákoutími duše, ale fajn je, že to nikdy není černobílé a my zjišťujeme, že více než na příběh o stalkingu se díváme na povahovou studii. Seriál obsahuje i humor (na hraně trapnosti či morbidnosti), ale převažuje smutek a deprese. SHRNUTÍ: Ne každý Sobík přiveze Vánoce.

O křehkosti dospívání zatížené dost fatálními životními ranami. Kluk I holka jsou sympatické rozbolavělé bytůstky. Hlavně zábavný a záhadný kluk, do toho bych se zamilovala hned. Škoda, že to skončilo tak dojímavým dlouhým martyriem, které  bylo zjevně vypočítavé, až to nebylo hezké. SHRNUTÍ: Pro puboše, když si chtějí pobrečet.

Těžko soudit, do jaké míry byl dokument stylizovaný, ale řekla bych, že do velké. Šerif se o případném pokračování experimentu, kdy nechá otevřené cely, rozhoduje jak herec na divadle nebo jak porota v talentové soutěži a ne jako zástupce spravedlnosti. Závěrečné: A, co bylo poté, dopadne téměř pro všechny zúčastněné dobře, takže se můžeme poplácat po ramenou, jak z vrahů a gangsterů díky pár trikům stali zodpovědní lidé, kteří si uvědomují svůj dluh vůči společnosti.... Blbost! Koukněte na skandinávské věznice a jejich následnou minimální míru recidivy! ....  Tenhle dokument je spíš obžalobou amerického vězeňského systému, který problémy neřeší, jen zazdívá. Není divu, že pak vybuchují v erupcích násilí.  .... Máš psychické problémy a sebevražedné sklony? Zavřeme tě do díry! ..... Máme tu haldu problematických vězňů? Zavřeme je celý den v jejich celách, kde nemají žádnou možnost zabavení....  Co si myslí, že nastane, když člověka zarýgrujou do miniaturní kobky na týdny a měsíce? Udělají z nich ještě větší psychopatická zvířata, než už jsou. Když psa uvážeš napořád na krátký řetěz, zešílí a je agresivní. A to samé se stane lidem. Je to týrání.  ..... Ani při zamčených, ani při "experimentálně" otevřených celách s vězni nikdo nepracuje, nemají žádné kurátory, psychology,  žádnou práci, žádnou možnost vzdělávání. Jediné, co mohou, je zabíjet čas..... Tak tohle ta velká a nejlepší země na světě se spoustou zdrojů a bohatství prohrává na celé čáře. Vězně háže přes palubu a zadělává si na další a další průšvihy,  protože až se někteří z vězňů dostanou na svobodu, jejich nekorigovanému běsnění budou zase vystaveni běžní občané.  SHRNUTÍ: Kterak si díky vězeňskému systému udržovat vysokou míru kriminality.

Člověku nezbývá, než se chytat za hlavu a říkat si: Holka, tebe ten britský vzdělávací systém jen letmo líznul! Dokument je z pohledu pašeračky, takže se mu nedá moc věřit. Mně osobně vadilo, že stěžejní část se věnovala tomu, kterak naivní děvče z irského maloměsta do neštěstí přišlo. Což je tisíckrát opakovaný stále stejný příběh...  Mnohem zajímavější by byl popis jejího pobytu ve vězení, kde si tedy vedla - podle svého vyprávění - vskutku neuvěřitelně. Jenže tahle část mi přišla nedostatečně podložená jinými zdroji. Také mě udivilo, že v dokumentu nevystoupil nikdo z její početné rodiny. Mám prostě z dokumentu pocit, že není hodnověrný. SHRNUTÍ: Proč je důležité dávat pozor na hodinách zeměpisu.

Libíl se mi začátek, který vykreslil strach úzkostlivého chlapce, nečekané setkání s jeho největší fóbií, jejich postupné sehrávání se, i další postavičky z noční říše. Jenomže, pak se to celé nějak rozdivočelo, začaly se řešit další témata, jakási vzpoura proti Tmě a noci, která však opadla stejně bezmyšlenkovitě, jak vznikla. Motalo se tam toho spoustu a čistý příběh se zakalil zbytečnými zákrutami. SHRNUTÍ: Jak zvládnout fóbii? Skamaraďte se s ní. Bohužel, trochu zmateně.

Je to trapný, nevtipný, špatně zahraný. Spousta postav je plevelných, jen postávající stafáž, která nemá žádnou roli, než rámovat hlavní hrdinku. Ta se rozhoduje hloupě, nelogicky a její zdůrazňované mateřství je dáváno na odiv zejména tím, že dcerku dává na hlídání matce, případně se dcerka vůbec nevyskytuje. Zápletka je nesmyslná (kočka/kočka?) a celkově z toho má divák pocit upachtěné zbytečnosti. Na druhou stranu, nijak se to nevymyká obvyklé české kinotvorbě pro masového diváka, a aspoň to nebylo nechutné nebo přehnaně vulgární …. a počkat! Ty postelové scény! Mozek mi je úplně vytěsnil a snažila jsem se na ně nedívat. Nejenom, že byly zbytečně natáhlé, ale hlavně v nich nebyla špetka erotičnosti.  SHRNUTÍ: Xtý český pokus o romkom a xté selhání.

Fascinující příběh, který – bohužel – dokonale potvrzuje, že než začneš někomu závidět, měl by se projít v jeho botách. Protože úspěšný a obdivovaný sportovec v plné síle, se spoustou peněz, milující snoubenkou a malým dítětem, kdo by si nechtěl vyzkoušet, jaké to je? Po zhlédnutí dokumentu říkám: já rozhodně ne! Protože jakkoliv byl veřejný obrázek sportovce plný lesku, jeho soukromí bylo plné hrůz a oživlých nočních můr. Jeho činy se omluvit nedají, ale vysvětlit ano. SHRNUTÍ: Když tě lidé obdivují za to, jak se necháš mlátit do hlavy a ty jsi na ty rány zvyklý už od dětství.

Tohle neberu. Dokumentaristi dávají podlézavě najevo svou vděčnost, že si je tenhle chlapík pustil do „soukromí“. Jdou mu ve všem na ruku a ani náznakem se nepouštějí do nějakých jemu nepříjemných momentů nebo dotazů. Díváme se téměř na chvalozpěv o chlapíkovi, který se proslavil dryáčnickým chováním, okázalým machrováním a téměř neustále připomíná, že všechno dělá jen pro prachy. No, aspoň je upřímný. Jenže: není. Jeho image je falešná jak pětník, přesto mu u velké části publika vychází. Nejsem cílovka, ale zbožňující přístup štábu k natáčené osobě mě znechutil.

K průměrnému týmu dorazí magorský trenér, který je nabuší tvrdými, daleko za hranu jdoucími tréninky, takže mladí kluci se bez neustálých medikamentů neobejdou. Zdeptá je psychicky, ničí je jak v lágru. A kluci párkrát nečekaně vyhrajou. OK. Za jakou cenu? Tohle není o sportu, natož o vysokoškolském (!) sportu. Tohle je o egu a o prachách, ne o hře. O drtivém tlaku, na hráče, na trenéra, na školu …   Jako gladiátorské zápasy? Proč ne! Jako zábava pro studenty a jejich fanoušky? To už radši natahování na skřipec! Mimochodem, zajímavý, že o studiu (hráči jsou přece vysokoškoláci) tam nepadlo jediný slovo.