tahit

Tohle hodně potěšilo. Snad také proto, že jsem nocoval pod širákem a poznal ranní vstávání po studené noci. Mlhavá rána s krůpějí rosy. Namodralou oblohu a hřejivě přicházející slunce v zelené symfonii lesů a hájů. Planoucí západy a temnou oblohu posetou stříbrnými hvězdami. A mnoho nekonečných nocí s kytarou u ohně. Něco, co už vícekrát nepřijde. Troufám si tvrdit, že velebící pořad, který zobrazuje trampský fenomén, patří výjimečně k tomu lepšímu, co v ČT občas dávají. Tramping, přečká nebo nepřečká tahle česká rarita? Nedělám si iluze, ale, kdoví…

Něco na tom je, možná je to tím, že jakýkoli pes je skvělý přítel v radostech i starostech. Protože koho má rád, ten si přijde na své. Někdy to tak je, že to dojme...

Vyprávění indiánského kluka Toma Black Bulla má příchuť tak, jak jsem si přál vždycky u filmu ochutnat, jako úchvatný koktejl. Sledoval jsem poslední okamžiky filmu s pocitem jakoby ta historka odvahy a síly se skutečně stala. Jsou filmy, které rychle zapomenu, a s odstupem času se rozmělní v paměti, jak vzpomínky pomíjivé. Ale tenhle film je  nezapomenutelný, byl totiž hodně dobrý.

Peklo i emoce, fascinující hudba, víra v život, drsnost, smutek, šílenství...

Brilantně vystavěná první série. Člověk má chuť si hned pustit další sérii, a co se ještě bude dít… Ale čekal jsem asi víc. Nakonec ta druhá byla už jen pitomost.

Viděl jsem pár filmů v poslední době o vlcích, ale každopádně už po první čtvrthodině bylo úplně jasné, že výsledný dojem z tohoto experimentu je (i díky neopakovatelnému kouzlu Yellowstonu) nejlepší. Z mého pohledu hodně nevšední dokument. Sice krasosmutné, ale jinak fajn.

S tímhle seriálem je to podobné, jako když čtu knihu, která nenudí! Co víc si přát. Takže za mě maximální spokojenost. Snad ještě dodám, že role fešných policistů i gangsterů k Delonovi už tak nějak patří.

Chmurné pojetí, kde slunce po celou dobu zůstává schováno za šedí mrznoucích mračen. Všudepřítomná mlha s vločkami prvního sněhu působí přitažlivě.  Zážitek, který mrazí.

Při vší šedi to mělo zvláštní poetiku. Ovšem dnešní době nejsvéráznější pražská čtvrť má zcela jinou tvář i styl. Protože i tam, romantických míst ubývá jako vrabců domácích.

Bylo to docela fajn, řekl bych, když vezmu vyprávění a přidám k němu poutavé dobrodružství. Co víc od toho chtít. Dlužno dodat, že do této chvíle jsem o této výpravě nevěděl téměř nic.