tahit

Na svou dobu nepochybně majstrštyk. Bouře, která bušila lodí do skalnatého pobřeží, skvěle natočena. Tak tomuhle lze máloco vytknout. A nakonec to s dvojkou červeného ve skleničce, oproti dnešním filmům nebylo úplně marný.

Asi nejvíce zůstane v paměti Karin Dor. V lecčems mi film připomněl Reinlova Tajemného mnicha. Jako záplata pro zimní večer to nebylo vůbec špatné

Účel světí prostředky, ponurý zámek, krásné ženy, všudypřítomná mlha a věhlasný Scotland Yard. A nejen to, dalo se u toho báječně vypnout a přestat přemýšlet.

Dokoukal jsem dalšího Vohrera a mám pocit, že nakonec to vlastně byla jen taková hororová pohádka. A pak už jen filmové řemeslo.

Jeden z těch filmů, který umí překvapit, když od něj dopředu nic nečekám. Zní to jako banalita, ale tahle starší dáma je prostě skvělá. Humorem, lidskostí i charismatem.

Krása africké divočiny je velmi blízká mému srdci. Bylo to úžasné a smutné zároveň.

Celkově vzato bych řekl, bavil jsem se měrou vrchovatou. Nač to skrývat. Nějak podvědomě jsem si přál, aby byl konec milý, laskavý a hřejivý.

Byla skoro dokonalá, málem jsem se roztesknil. Zvláštně krásná v happyendovém pohledu. Mám jí také rád se vším, co k ní patří. Vzpomínám na víno, kterou jsem pil na Saint-Germain-des-Prés. Na místo, které znělo šansonem. Vzpomínám na Montmartre, kde malíři malují portréty. Vzpomínám na Pigalle, které v letním lijáku hýřilo nočním životem. Byl to dlouhý den. Koukám na ní a vidím, že je trochu jiná. Ale stále má leccos do sebe.

Dokoukal jsem to stěží a zůstal jen pocit, že skutečnost je ještě horší. Truchlivý film, stejně tak jako jeho obsah. Směs smutku a lidské krutosti. Jen ještě dodám, že si nejsem zcela jistý názvem, který mi přijde debilní pro zotročenou kosatku kvůli zábavě.

Opravdu asi jeden z mála akčních filmů, který mám tak nějak rád. Já nevím pokolikáté už jsem viděl, ale v paměti ho mám neustále. Některé věci nelze u toho zapomenout. Bylo to jednou o prázdninách na rockové taneční zábavě v hospodě. Venku příjemně svítilo sluníčko. Zábava už jela na plno. V té době jsem byl blázen do jedné místní krásné holky. Vzadu za barem se na filmy koukalo z VHS kazet, a tam tenhle film zrovna běžel. Byla tam. V ošoupaných džínách a khaki tričku. A já si sedl zrovna vedle ní a bylo mi fajn. Jen tak letmo si mě prohlédla. Ze sálu zněla tichounce Stairway To Heaven. Ani jsem si neuvědomoval, že koukám na televizi. Nemohu říct, že mě film nebavil, ale tohle ve mě zkrátka vždycky vyvolá krásné vzpomínky. Bylo nám spolu nějaký čas dobře…