emkon

Ani po přečtení synopse jsem absolutně netušil, o čem to bude, a ani první epizoda toho moc nenapověděla. Jenomže od druhé epizody se rozběhnul dospělý a žhavý příběh z prostředí nočního klubu. Příběh, který řeší několik ožehavých témat současnosti. Bavil mě vývoj postavy Khemthise, který se průběžně dokázal učit ze svých chyb, a že to s Welou nikdy nevzdal. Úplně nejvíc mě ale fascinovala přeměna škaredého obrýleného Wely jako studenta na pohledného společníka v nočním klubu. Vzájemná chemie hlavních postav je přímo excelentní, v každé epizodě jsou žhavé líbací scény. Za zmínku stojí i poutavá akrobacie v úvodu a závěru, a výborná hudba. Pro mě je tohle jeden z nejvíce nezapomenutelných seriálů vůbec. Proto hodnotím poměrně vysoko.

Mew Suppasit měl být největším tahákem této série, jenomže tvůrci jeho postavu Una napsali tak nešikovně, že v prvních epizodách jsem jej nenáviděl. Respektive Unovu averzi vůči psům. Naopak druhou hlavní postavu, ztvárněnou začínajícím hercem Jiminem, který je spíše známý jako zpěvák korejské skupiny JUST B, jsem si zamiloval okamžitě. Seriál mě začal bavit od okamžiku, kdy se oba hlavní představitelé dostávají do interakce, a když se dozvídáme o důvodech Unova chování. Od tohoto momentu jsou všechny společné chvilky obou hlavních postav naprosto úžasné, a oku a duši lahodící. Vývoj postavy Una mě neuvěřitelně bavil. I přes rozpačitý úvod hodnotím vysoko.

Koncept příběhu není ničím odlišný od podobných thajských seriálů. Nosným tématem je zde soukromý život známého herce, kterému jediný skandál může zničit budoucnost. Čím ale tento seriál vyniká, je úžasná chemie hlavního hereckého dua Kaownah/Turbo. Jejich společné chvilky jsou vždy úžasné, roztomilé, dojemné, a vždy oku lahodící. Za herecké výkony přidávám hvězdu navíc. Velmi spokojen jsem i s výběrem lokací a celkovému vizuálnímu pojetí seriálu, který je i zcela očištěn od jakéhokoliv productplacementu. Nečekal jsem, že to bude tak dobré.

Jazz for Two je seriál od producenta A Shoulder To Cry On. I na korejské poměry to má hodně vyzrálý scénář, kde nám tvůrci vyprávějí příběh o hodně křehkém vztahu dvou mladých lidí. Děj neustále balancuje na hraně, jak je to celé tak moc křehké, tak moc intimní, často smutné, ale přitom tak silné. A tak nepředvídatelné! Je to osmidílná romance zobrazující příběh dvou středoškolských studentů, kteří bojují se svým vyhořením a agónií. Jeden kvůli smrti svého bratra, druhý kvůli tlakům a nepochopení od své rodiny. Nacházejí sami sebe prostřednictvím lásky a hudby. Kluci v hlavních rolích jsou úžasní a talentovaní. Jinkwona můžeme znát z korejské popové skupiny NewKidd, nebo ze seriálu To My Star. Naopak pro Hogeuna tohle byla jeho vůbec první role. Pro mě je tohle jedna z nejlepších korejských sérií vůbec.

Tato série přináší radost i smutek. Příběh Qiana a Yuana je tak bolestivý, ale zároveň tak krásný. Trauma, kterým si kluci procházejí, je zde zobrazeno tak realisticky, a jako celek to dává smysl a všechno do sebe zapadá. Obě hlavní postavy jsou vykresleny nejkomplexněji ze seriálů, které jsem v poslední době viděl. Qian je velmi tvrdohlavý a potlačuje v sobě emoce. Yuan je také tvrdohlavý, ale je odhodlaný, má srdce na správném místě a nebojí se vyjádřit své city. Vývoj jeho postavy mě neuvěřitelně bavil, protože to s Qianem nikdy nevzdával. Úžasní herci zde vynaložili maximální úsilí na analýzu původního románu, a vložili všechny své skutečné emoce do herectví, aby jejich postavy ožily. Úžasná je i průvodní hudba, která dokresluje děj, zejména song Freak od Wajiho, který si nelze nezamilovat. Tenhle seriálový klenot velmi doporučuji!

Druhá série je dospělejší a vyzrálejší, a přestože natáčení bylo ovlivněno první vlnou Covid-19, není to na obrazovce téměř znát. Díky tomu, že druhou sérii převzal náš oblíbený režisér Aof Noppharnach, vidíme zde postavy Tina a Sarawata v jiném úhlu pohledu, než v první sérii. Vidíme je zde už jako opravdový pár. Sympatická je mě i hudební složka seriálu. Soundtrack od popového dua z Bangkoku Scrubb nemá chybu. Výjimkou je závěrečný song „Ten člověk musíš být ty“ v podání Wina, který v současné době rádi zpívají Fourth a Gemini na svých fanmeetincích.

Já se tomuto seriálu asi 3 roky vyhýbal, protože starší thajské seriály trpí syndromem otravných much (citace jednoho zdejšího recenzenta). Pak jsem ale narazil na jednu zajímavou recenzi, a ta mě přesvědčila, abych dal této sérii šanci. V  úvodních epizodách je opravdu hodně otravných much, ale pominu-li to, tak dostáváme poměrně originální dějovou linku, která mě oslovila nejen svým tempem a napětím, ale především emotivním nábojem a chemií mezi hlavními hrdiny. Win a Bright jsou velcí sympaťáci a jejich herectví je přesvědčivé. Škoda jen, že od té doby už nehráli v žádném jiném BL projektu. Úžasné bylo sledovat i kluky ve vedlejších rolích. Frank, Drake, a zejména Khaotung v roli charakterního Fonga jsou vážně skvělí. Hodně sympatická je mě i hudební složka seriálu. Soundtrack od popového dua z Bangkoku Scrubb nemá chybu, a tvůrci zašli tak daleko, že kluci si zde zahráli sami sebe. Obrovská spokojenost!

Miyata se po 14 letech setkává se svojí první láskou. Jejich rozchod byl tehdy náhlý a bez vysvětlení. Prostřednictvím flashbacků se ale dozvídáme, jak blízcí si byli. Cítí se jako dvě ztracené duše, které se k sobě přitahují. Jako celek mě tato minisérie překvapila naprosto přirozeným plynutím děje a uvolněností, a skvělým obsazením hlavních rolí. Mínusem jsou nečitelné vedlejší postavy a typické japonské polibky nepolibky.

Tay a New jsou mými oblíbenci z jejich předchozích projektů (Tay z Dark Blue Kiss a Vice Versa, New z úžasného a nedoceněného serálu The Warp Effect), takže jsem se na tuto sérii hodně těšil. Hlavní postavy Karana a Achiho jsou zde ale bohužel napsané hodně křečovitě a zabržděně, takže příběh nemá žádné tempo. Vlastně se to rozjelo až v 11. epizodě, kde Achi odjíždí do jihovýchodní provincie otevírat novou pobočku, a zjišťuje, že je tam úplně jiný život, úplně jiný přístup lidí k práci, a baví ho se svými podřízenými chodit sportovat a chlastat. Ta epizoda neměla chybu. Jinak ale zklamání. Oproti japonskému originálu je zde mnohem lépe vykreslená a obsazená role doručovatele Mina. Ale to je tak vše.

Je to roztomilé už od první epizody, a na rozdíl od thajské verze má tato série uvěřitelný děj, kde se neustále střídá lehká romantika s komediálností. Příběh má hlavu a patu díky bezchybnému scénáři a propracovaným dialogům. Nejvíc ocenit musím herce v hlavních rolích, kteří dostali šanci ukázat divákovi celou škálu vrstev a emocí. Celé je to podtržené úžasným ústředním songem Ubugoe od japonské kapely Omoinotake. Zde není co vytknout. Velmi doporučuji.