Priaxxa

Smutek, truchlení, vyrovnání se se ztrátou, má mnoho podob. A En del av dig přestavuje jednu z nich. Možná je to proto, že už jsem v životě přišla o hodně blízkých, i vrstevníků (a nejsem zase tak stará), ale tenhle film mě opravdu zaujal. Felicia Maxime má neuvěřitelný projev a projde takovou škálou emocí, až se člověku nechce věřit, že to jen hraje. A její Agnes se poté, co se matka prostě sebere a nechá svou 17 letou dceru truchlení samotnou v domě, naprosto pochopitelně dostane do spirály smutku, popření, vzteku...

Moc jsem od seriálu nečekala a to bylo dobře. Atmosféra fajn, zajímavá hudba, neokoukané tváře. Dvě hvězdy dolů za (pro mě) docela pitomé rozuzlení a taky za to, že se postavy občas chovaly fakt debilně (Jakože, ve třídě jsou s námi dvě šikanátorky a jsou to ty největší borkyně? Dvě nejlepší kamarádky, ale jedna druhý vůbec nevěří? Otec mrtvýho kluka přistihne dvě holky, jak mu prohledávají pokoj, a jako okej, cool, pokecáme si o tom, jakej to byl zm...?) Nejlepší pro mě byly první díly, kdy to fakt vypadalo na parádní duchařinu. :)

Tohle byl totální úlet... A ne v dobrém. Postavy se chovají skoro od začátku až do konce prvotřídně pitomě, kleptomanem Mathiasem počínaje, přes „AJ, get to the ground!!!“ a „I'm calling the cops“ Nari konče. Začátek kupodivu navnadil, ale pak už to šlo všechno šupem dolů. Jako takhle, jestli si z toho má divák vzít ponaučení, že krást se nemá (nemá, ale to snad normální člověk ví, ne?!)... Jediná hvězdička za začátek a za to, že jsem se u tohohle „hororu“ mistrovsky bavila naprostou tupostí jak scénáře, tak konání jednotlivých aktérů.