Necrotongue

Druhá epizoda se od předchozího dílu příliš neodlišovala, což znamená, že jsem ani v tomto případě neměl radost. Jo, jo, všímám si, že u mě mají dlouhodobě větší úspěch polské filmy, zatímco seriály za nimi často zaostávají. Já prostě tvůrcům tu neřízenou střelu v policejním sboru nežeru, a tím se pro mě stává nedůvěryhodnou celá tahle záležitost, takže zatím nemám důvod plýtvat pěticípými. / Poučení: Pokud si uděláš výlet do Tater, neztrácej hlavu.

Ale do háje... Tak úvodní epizodou mě naši severní, katoličtí sousedé zrovna neuchvátili, bylo to spíše hrozné. Tatry byly fajn, mlha pomáhala vytvořit kvalitní atmosféru, ale tím pro mě klady v podstatě skončily. Jako kriminálka to na mě vlastně nefungovalo, protože Polsko nepovažuji za banánovou republiku, takže jsem nechápal to ignorování základních kriminalistických postupů a subordinace. V určitých momentech jsem fakt jen tupě hleděl na monitor a marně se snažil přijít na to, proč se k tomu tvůrci postavili takhle blbě. Ale jako průvodce po tatranských vrstevnicích to bylo asi celkem fajn. / Poučení: Víš, jak se to říká: "Takhle mě houpat ještě můžeš...."

S příchodem Petra Uhlíka pro mě děj výrazně ožil a atmosféra zhoustla, přitom byl Láďa v podstatě pohodář, na rozdíl od svých nástrojů sice nebyl nejostřejším nožíkem v šuplíku, ale ten jeho nešťastný koníček... Už když jsem četl knihu, nemohl jsem se zbavit pocitu, že byl vztah mezi Ladislavem Hojerem a Jiřím Markovičem poněkud nezdravý (zřejmě ještě uvidíme později), i když uznávám, že byl významným přínosem k objasnění Hojerových zvrhlostí. Druhá epizoda byla místy až mrazivá a na rozdíl od přidušeného Markoviče z úvodního dílu si tvůrci škrcení figurantky při rekonstrukci nevycucali z palce u nohy. / Poučení: Kdo brousí, ten řeže.