dwbmb

První celu jsem měl rád. Byla originální, vizuálně působivá a správně úchylná. Tahle dvojka, to je peklo.

Dokument, který mě v Expediční kameře zaujal a inspiroval nejvíce ze všech. Pohled na svět očima člověka, který toho má zdánlivě strašně málo, což je svoboda, díky které má vlastně strašně moc. Ale není to žádná hipísárna, je to horách a lásce k nim, což je láska, kterou sdílím. Plný počet dokumentu dávám za navození za to, že uprostřed metropole ve mě navodil pocity štěstí, které sdílím na podobných místech. Kdo nesdílí stejné nadšení, tomu dokument, a především cca polovina dialogů v něm, vůbec nic neřekne.

Na pozadí politických her se odehrává příběh, který je pouze o hokeji a o lidech, kteří ho hrají a pro které znamená celý jejich život. V tomto dokumentu je to, navzdory debilním otázkám Gabe Polskyho, přesně naopak a ústředním motivem jsou právě tito hráči a politika je v jejich vyprávění pouze jejich pozadím, i když se o atmosféře té doby dozvíme mnohé. A pokud sledujeme dění v současné Ruské federaci, dovtípíme se mnohé i o blízké budoucnosti.

Zlý sen každého mladého metalisty. Na krku otravný děcko, otravná manželka a v obleku se usmívat na lidi, kteří si do vaší pobočky přišli půjčit nějaké ty peníze. Pro Tilla se tahle noční můra stala denní realitou, okleštila ho od jeho mužství a zabránila mu souvisle vykoktat byť jednoduchou myšlenku. Není se co divit, že to v něm prostě muselo rupnout. A co osud nechtěl, ruplo to v něm v ten nejhorší možný okamžik, čehož však dokázal zdatně využít ve prospěch svého znovu nalezeného sebevědomí a mužství. A o tom celý tenhle film je. Mužská druhá míza vyhnaná do extrému, kde je hodně akce, alkoholu, sexu, drog a rock 'n' rollu. A přestože celá ta akce je jenom jevištěm hledání ztraceného vlastního já, je to opravdu pořádná jízda, u které se rozhodně nudit nebudete. Dokonce mě mrzelo, že netrval ještě o chvilku déle, přitom má skoro dvě hodiny (což jsme dopředu nevěděl). A přitom taková blbost :)

Český dokument aby člověk v kinech pohledal. V krátké stopáži se toho o rodině a jejím osudu moc nedozvíme, jen do jejího života krátce nahlédneme. Některé události začínají a nevíme, jak skončí (spor se sociálkou), jiné zase vrcholí, aniž bychom tušili, jak začaly (z ničeho nic se dceři narodí dítě, aniž by se ve filmu mihl kdokoli, kdo by mohl být otcem). Všechno je zde takové polovičaté a ne moc vypovídající. Jakoby bylo málo materiálu, který by se dal použít, a přitom vidíme střídat alespoň tři roční období. Nechápu, jak k tomu došlo. Vyšší hodnocení dávám zejména pro vzácnost takového projektu u nás a pro možnost se zamyslet nad našimi vlastními životy ze zcela odlišného úhlu pohledu.

Čistokrevná detektivka, která si nehraje na nic víc, než je. Nesnaží se proniknout do hlubin detektivových duší, dětství atd. a přesto si tuhle dvojku, už podruhé, zamilujete. Osud hlavní femme fatale je vykreslen natolik povrchně, že nepoutá přílišnou pozornost, zároveň však i dostatečně, aby vám přeci jen vlezla trochu pod kůži. Nevím, jak to popsat slovy, je to prostě perfektně vyvážené. Pokud chcete detektivku, která je opravdu o případu a ne o trilionu věcí kolem, tohle je ta správná volba. Na plný počet tomu chybí nějaké WOW. Něco, co si budu pamatovat i zítra.

Vidět film po tolikáté a díky Projektu 100 po tolika letech opět v kině byl fascinující zážitek. A právě schopnost tohodle filmu se neokoukat a bavit pořád do kola opravňuje jeho dlouhodobé umístění v žebříčku ČSFD a zároveň, a to především, v našich srdcích.

Srovnávat s Jarmuschem se tohle opravdu nedá, ale obecenstvo obou si bude hodně podobné. A jako regulérně usnu u Jarmusche, i tady jsem sotva držel oči otevřené. Probudila mě jedna moje oblíbená písnička, líbil se mi vizuál. NA takovýhle umění si rád dojdu na výstavu fotografií, ale na film s plnou stopáží to vážně není. P.S.: Hrát v tomhle filmu muselo dát docela zabrat. Ještě nikdy jsem nikoho neviděl se hýbat tak pomalu.

Hodně mi to připomnělo starší kanadský Young People Fucking. Ten mi, alespoň v té době, přišel daleko vtipnější. Zato Australané si dali větší řemeslnou práci s příběhem i s postavami a humor posunuli směrem k černé. A černý humor mě dnes, i když se ne vždycky směju hlasitě, těší mnohem víc :)

Další audivizuální skvost vzešlý z rukou Tomma Moora, kterému se přes zachování osobitého stylu povedlo posunout už tak velmi přívětivou animaci řemeslně ještě o malý kousek výš. Nevím o keltské mytologii zhola nic, takže neumím posoudit, z jak velkého množství pohádek a povídaček je tento film složený. Pravdou ale je, že na mě působí lehce slátaně. Ne, že bych nevěděl, co se v příběhu zrovna dělo, ale neměl jsem nejmenší tušení, proč se to dělo. Ale člověk nemusí vědět úplně všechno. Když to nevěděly ani dvě hlavní postavy, tak já se bez toho taky nějak obejdu :)