gabin(a)

"A vemte s sebou jáchtu!" Jeden z mých vůbec nejoblíbenějších filmů. Přesto, že poslední věta filmu je "Nikdo není dokonalý", tak tenhle film je dokonalost sama, včetně černobílé barevnosti! Kdyby bylo hvězdiček nevímkolik, vždycky bych dala plný počet. Famózní Jack Lemmon!

Ženiální! Takhle má vypadat dokonalý film! Brilantně zahraný a vůbec natočený. Perfektní soundtrack. Po tolika komentářích už nemám co dodat. Snad jen, že je mi úplně jedno, jestli hraje na city a jak moc, tenhle skvěle vyprávěný tragikomický příběh prosťáčka a vlastně tehdejší americké společnosti, musí prostě udolat každého. Ani nemůžu napsat oblíbenou scénu, jak je mým zvykem, protože miluju všechny. Četla jsem i knížku, ale ta mě strašně zklamala. Myslím že jde o jeden z mála případů, kdy film dalece překonal literární předlohu. Vlastně si na žádný další nemůžu vzpomenout. Třeba u Motýlka, Přeletu přes kukaččí hnízdo nebo Frearsových Nebezpečných známostí je to podle mě fifty fifty, vynikající je obojí. A to je tak asi všechno.

Nikdo neuměl zparodovat sám sebe tak jako Belmondo. "Ano, je ze mě lazar!" "Yes !No!OK!" Na celý film koukám (i když je to po nevímkolikáté) s pusou od ucha k uchu a kochám se a kochám. A pánové se určitě kochají též, protože Jacqueline Bissetová je fakt krásná (má přece ty ramena z mramoru:-)) Scéna s tlumočníky mě vždycky odrovná a když pronesu větu "Naštěstí umím polsky", což je pravda, tak vždycky všichni vědí, o co jde a hned je líp. Opět dokonalí herci ve všech rolích i těch malých (Jean Lefévre: "Tak my si Vás napíšeme na červééén!"). Skvělý dabing. Jinak se připojuji k těm pochvalným komentářům, nemám co dodat.

Miluju Mozarta a dost toho o něm i jeho hudbě vím a hlavně vím, že to všechno tak vůbec nebylo, ale o to vůbec nejde! Film řeší odvěké téma, kde Mozart a Salieri jsou jen zástupnými figurami. Přitom baví dítě i intelektuála. Amadeus je naprosto dokonalý. Bylo toho o něm napsáno dost, se vším souhlasím. Kdyby Forman nenatočil nic jiného (jakože natočil ještě minimálně stejně dobrý Přelet přes kukaččí hnízdo!), tak to k nesmrtelnosti stačí. Jo, a nejradši mám scénu s nadávající tchýní/árií Královny noci, i když je v operně pitomé angličtině. To je u Amadea jediné minus: všichni zpívají anglicky, nechápu proč, žeby "Moji Amíci mi rozmějí"?

Teď jsem komentovala Člověka bez osudu, tak honem něco veselého. Přes svůj (samozřejmě záměrně) patetický název je Láska a smrt hodně veselý film. Můj nejoblíbenější od Woodyho Allena. On si umí tak krásně hravě a laskavě střílet z čehokoli, neváhá ze sebe udělat totálního trotla, což Boris Grušenko nepochybně byl. A když mu k tomu zdatně sekundují Diane Keaton, bratři Marxové, Lev Nikolajevič Tolstoj a Ingmar Bergman, nemůže z toho vyjít nic jiného než bomba, z níž lítají hlášky typu "Je zajímavé, že starý Něhamkin byl mladší než mladý Něhamkin" a "můj otec s sebou nosil stále kus své země" nebo "Přijďte o půlnoci do mého pokoje!" - "A vy tam taky budete?" atd. atd. My s manželem máme nejraději obraz dědouška, koukajícího odevzdaně k zemi a vedle sedící nakrklé babky sledující ho nenávistným pohledem, k tomu komentář: "Chovali k sobě stejné city, jako ve svatební den". Nebo Woody v divadle ve sváděcí scéně, souboj, pokusy zabít Napoleona, intelektuální debaty se Soňou, no prostě královská zábava i pro někoho, kdo nikdy neviděl ani Vojnu a mír ani Bergmana (tady by asi nějaká Allenova postava řekla - no Bergmana jsem párkrát osobně potkal, ale film jsem žádný neviděl). Ještě dopisuji po přečtění pochvalných a vtipných komentářů, pokud jste to ještě neudělali, doporučuji k přečtění Vedlejší příznaky, tam se mimo jiné vyskytují i gagy použité v tomto filmu (Soňa uvařila rýžový nákyp, náhodou jí upadl obsah lžíce na moji nohu a přerazil mi několik kůstek na nártu, takže jsem upoután na lůžko přečetl veškerá filozofická díla - asi to nepíšu přesně, ale prostě tak nějak). Jsou to brilantní povídky s takovým kalibrem humoru, že se moje spolutrpitelky v porodnici divily, že se můžu při porodních bolestech takhle smát, ale já jsem si nemohla pomoct a strašně mě to pomáhalo. Woody by měl radost, kdyby mě tehdy viděl.

Když jsem film viděla poprvé, byla jsem malá a nechápala jsem z toho skoro nic, ale okouzlil mě totálně:koťátko na hlavě té prsaté paní, co má to štěstí, že se koupe ve fontáně a vyběhne schody bez zadýchání a Old Shatterhand, kterej pije a bije ženský. Myslím, že přesto, že jsem starší, vzdělanější a dokonce i v Římě byvší, pořád mi ještě zbývá hodně k pochopení tohoto filmu. Jenže já na Fellinim miluju právě to: že poskytuje fascinující podívanou i někomu, kdo nerozumí nebo ani nechce rozumět složitým myšlenkám nebo rozkrývat symboliku různých obrazů, vět a postav, zvláště když ví, že sám Fellini někdy koukal, co tam kritici našli:-). Prostě se jen kochá, každý si vybere něco jiného. Ale myslím, že tu scénu ve fontáně di Trevi musí mít rád každý. Fellini byl velký mág a tenhle černobílý film ke všemu dokázal udělat neuvěřitelně barevný.

"Doris, promiň, ta malá stařenka vedle tebe, - to je tvoje matka?" "Smůla, mohli jsme se dopňovat - já debil, ty semetrika" "Mějte slitování sociální paní, neberte mi mé dítě!"atd. Mohla bych tu napsat každičkou větu. Co slovo, to perla. Můj úplně nejvíc nejoblíbenější film. Na nic si nehraje, chce vás "jen" pobavit, rozesmát a to se mu daří, i když ho vidíte po sté. Jako ve všech francouzských komediích skvělí herci i v těch nejmenších roličkách, např. chlap, co sedí se ženou u oběda, když si k nim Mike přeskáče přes dvorky zatelefonovat nebo Claude Chabrol. A až tady na ČSFD jsem zjistila, že prodavačka, co viděla Savanu v ohni, je dnešní superpopulární komička Josianne Balasko (ano, ta nemožná herdekbaba ze Zločinu v ráji). Zvíře jsem viděla v kině na FFP jako děcko a pak mi po něm dlouho bylo smutno. Pak přišlo video a najednou jsem si ho mohla pustit kdykoli, což jsem dělala. Nikdy mě neomrzel. A jsem moc ráda, že to není mou nenáročností, ale že se líbí všem, i těm, co Belmonda zrovna nemusí. Když jsem si tu četla komentáře, znovu jsem všechny ty scény viděla a smála jsem se, zvláště u Enšpígla.