pindruche

Přestože reklamy nesnáším, tady jsem reklamní bloky vítala s úlevou. 50 minut reality a 21 minut reklam. Káčo, tohle nemáš zapotřebí.

Námět není úplně špatný, ale scénář odfláknutý a poslední třetina dělá dojem, že už to chtěli mít za sebou. Stopy, které nechávala unesená holka, by nikoho nikam nenavedly. Urputnost matky jistě ocení každý kdo někdy navštívil toitoiku, takovou dobu v ní hledat načmáraný vzkaz, všeho se dotýkat a klidně dýchat nosem i pusou, klobouk dolů.

Německé pohádky jsou převážně příšerné, ale tohle je odpornost. Hodnotit nebudu, je mi fyzicky nevolno.

Přehlídka mafiánských psychopatických ksichtů. Lidí schopných všeho. Někdy fandím záporákům, tady ne. I po letech namachrovaní, přesvědčeni o své dokonalosti. Tady jsem měla radost z každého úspěchu vyšetřovatelů.

Věřím, že příběhy, které sloužily jako námět, byly opravdu silné. Ovšem pan Renč dokázal, že i dobří herci hráli tak mizerně, že to bylo k smíchu. Moje hodnocení padalo, padalo, až spadlo do odpadu.

Noooo, co na to říct? Takhle to dopadne, když touha býti hercem, potlačí veškerou soudnost a sebereflexi.

Škoda, že neotěhotněla i paní Veškrnová, tímto se omlouvám paní Zlatě za přílišnou kritiku, na nana na...

Věděla jsem, že to bude strašný, ale až takhle? Uhekaný a upocený Soukup, který položí otázku z prvního stupně základní školy, sám hned odpoví a ani soutěžící, zřejmě nahnáni do studia pod pohrůžkou smrti, netuší, jestli je to otázka soutěžní. Zmateně berou do ruky pastelky, dívají se po sobě a k únikovému východu a váhají jestli mají na připravenou čtvrtku smolit odpověď. Na konci jeden (nevím jak a proč) vyhraje a Soukup ukáže cenu s nabídkou, že jestli dámskou kosmetiku vyhrávající muž nechce, může ji vyměnit za něco mužnějšího. V tomto okamžiku, šokovaná z té zábavy a zajímavostí zaregistruji značku kosmetiky Mademoiselle Agathe a ještě se dozvím, že je to cena za 3 tisíce. To je na frťana a velkýho.

Odporný, tlustý a namachrovaný Němec, podle mě zbytečný dokument, snad nikdo nevěří, že je nevinný.

Co to je? Tu nehezkou, rádoby vtipnou, paní Koko neznám. Dvojsmyslné " vtipy", čumění do kamery, kroucení se a nucený dlouhý smích. Podivní hosté a k tomu nás Noid učil dělat dřepy. Strašný.