Jeoffrey

„Jste stydlivý, sociálně nepříliš zdatný čaroděj toužící po rodině a troše té lásky? Máme pro vás řešení – Otroctví!“ Ne! Takhle vám tohle anime asi neprodám, tak to zkusím jinak. „Pojďte se podívat na seriál s okouzlující elfí dívenkou! Elfové poslední dva roky v anime frčí a navíc Nephy je milá, přítulná, skoro jak štěňátko, dokonce i vrtí ušima, když má z něčeho radost! No řekněte – Chcete jí?“ To by šlo a když v názvu ještě nenápadně změníme překlad slova „Dorei“ na „manželku“, tak to bude fungovat. Co přidáme dál? „Máme tady roztomilou a zábavnou dračí dívenku, kdybyste chtěli třeba ještě dcerušku a na rozdíl od jiných anime jí tu ani nebudeme jakkoli sexualizovat!“ Jo, tohle je dobrá reklama, Foll je cute, to zabere! Když k ní přihodíme ještě nějaké to trauma, které se nakonec mile vyřeší, tak budou mít diváci radost! Ale pro jistotu dáme i trochu traumatu oběma hlavním postavám, traumat není nikdy dost, pomáhají charakterům růst! Dobře co dál? Jako záporáky dáme nedorozumění, předsudky a místy lehce fanatickou církev, protože ona tu pak vynikne další ženská postava, která se na svět bude dívat střízlivýma očima, lidi jí proto budou mít rádi! Úplně to vidím, to bude 11/10 anime… Dobře, dost už kravin, celkovým dojmem mi tenhle seriál nejvíc připomíná anime I’m Giving the Disgraced Noble Lady I Rescued a Crash Course in Naughtiness z loňského podzimu, je tam (hlavně ze začátku) podobně zábavná a docela milá chemie mezi hlavní dvojicí, obě tyto postavy jsou svým způsobem sympatické. Ona i většina vedlejších postav je minimálně fajn, jak jsem napsal, Foll je cute a i to její pošťuchování s Chastille většinou funguje. Na rozdíl od již zmíněného „I’m Giving (znova už to vypisovat nebudu)“ tu často funguje humor, nebo spíš – zasmál jsem se tu určitě o něco víc. Co mi nakonec drhlo nejvíc je příběh, z části hodně předvídatelný a ani z poloviny tak zajímavý, jak by mohl být. Přesto si seriál ode mě stejně jako „I’m Giving (však vy víte jak je to dál…)“ těch 6/10 určitě zaslouží, dobře, možná i 6,1/10!

Za mě hodně špatný seriál, asi nejhorší, s kterým jsem v téhle anime sezóně ztratil svůj čas. Animačně je to slabé, hudba taky za moc nestojí, ale s tím by se asi dalo relativně i žít, protože tohle nejsou hlavní problémy, které jsem tu měl. Nejvíc mě zde odrazoval hlavní hrdina, který mi byl nesympatický jak svým chováním, tak i namluvením. Zkrátka nemůžu si pomoct, ale Aoi Šóta mi se svým hlasem prostě absolutně nesedí na OP fantasy hrdinu, nemá na to dostatečně výrazný a silný hlas, a díky jeho projevu jsem nedokázal Allenovi cokoli věřit, nebo si k němu vybudovat nějaký respekt. Jeho chování však bylo mnohem horší, hlavní hrdina chce žít, jak se mu zlíbí (což v rámci jakékoli společnosti ale většinou prostě nefunguje), a i když mu scénář neustále hází další a další problémy do cesty, hrdina jimi proplouvá bez nějakého zájmu či zaujetí, působí pro mě tak nějak otravně apaticky, zkrátka tohle není někdo, komu bych chtěl fandit, spíš naopak. A úplnou korunu tomu všemu nasazuje hlavní dějová linka první poloviny, po jejímž finále jsem se seriálem dost otráveně skončil. Ono není těžké napsat nezajímavého, nebo nesympatického hrdinu (v téhle sezóně není Allen rozhodně jediná hlavní postava, kterou jsem nemohl vystát, ale o těch ostatních, až na ně dojde řada…), ale vystavět příběh, který tuto postavu pro mě absolutně shodí, to už je docela unikát. Zkrátka (pozor SPOILERY) když se váš otec začne po smrti vaší matky chovat divně a je na cestě k sebezničení, když se váš zamindrákovaný bratr začne chovat nebezpečně – prostě když se vaše vlastní rodina začíná propadat na totální dno, vidíte to každý den a zároveň jste někdo, kdo má schopnosti a sílu hrdiny z minulého života, tedy dokážete tohle kdykoli zastavit, tak jste u mě ten největší odpad, když se na celou rodinu prostě vykašlete, chováte se jakoby nic, necháte se jen vyrazit z baráku (jakože jste tu vlastně vy ta oběť) a vše řešíte až ve chvíli, kdy už nevyhnutelně musíte! Hlavní hrdina je pro mě díky tomuhle bezcitný, sobecký lempl, někdo, kdo je podle mě spoluzodpovědný za to, co se stalo jeho otci, co se stalo jeho bratrovi a každému, kdo se k tomu připletl, protože se ani nepokusil jim podat pomocnou ruku, když ho nejvíc potřebovali (KONEC SPOILERŮ). V momentě, kdy seriál rozkryl tyhle motivace a příběh rodiny hlavního hrdiny, jsem nebyl schopný myslet na nic jiného, než že to bylo naprosto zbytečné, nemuselo se nic z toho stát a z Allena mi bylo špatně (do té doby jsem ho jen nemusel). O to horší bylo vzpomenout si, jak snadno hrdina řešil všechny problémy, jako OP geroj bez námahy, ale na to, na čem dle mého záleželo, se záměrně vykašlal. Následující sedmý díl jsem sledoval se sebezapřením, ale kdykoli se Allen objevil na obrazovce jsem měl chuť to vypnout. Když však ani nová zápletka nevzbudila můj zájem, jen mi představila další nudné postavy, tak už jsem logicky nepokračoval (drop po 7. díle). Byla tu nějaká pozitiva? No, když máte takhle mizernou hlavní postavu, tak si pak začnete všímat všech lidí kolem a někteří mi nepřišli vysloveně špatní, i když většina byla jen klasickými šablonami a budoucím harémem hlavního lempla. Příběh současné hrdinky Akiry mě dokonce i zajímal, říkal jsem si, že by byl určitě lepší než tohle, ale nevypadalo to, že by ho chtěl autor nějak dál rozvíjet a po tom co jsem viděl je to možná i dobře. Za mě zkrátka tento seriál nestojí za moc, bodově maximálně 2/10, doporučil bych to akorát tak fanatickému fantasy fanouškovi, ale teprve ve chvíli, kdy už viděl všechno ostatní…

Protože nejsem populární, rozhodl jsem si znovu pustit WataMote, aneb příběh mladé holčiny, která celou tu popularitu opravdu až moc řeší, na druhou stranu jsme tu na střední škole, takže koho by to překvapilo. No a musím říct, že se u seriálu opět válím smíchy, jindy se bavím vším tím cringem, často mi připadají hrdinčin vnitřní svět a kousavé poznámky na stranu všech těch obyčejných lidí tak moc blízké, až se trochu stydím. Je to hodně originální, Tomoko je úžasná a skvěle namluvená a stejně tak její bratr je super postava. Seriál má spoustu zajímavých příběhových, ale i vizuálních nápadů, takže se ani na chvíli nenudím, i když je vše hodně epizodické a vlastně pořád o tom samém. Už když jsem se na WataMote díval poprvé (rok 2013), tak se mnou hodně rezonovalo a vysloveně jsem si ho užíval, no a s radostí musím konstatovat, že se tohle ani po víc jak deseti letech nezměnilo (stejně jako to, že pořád nejsem populární…). 9/10