k212

Otevřená sexualita, voyerismus, fetišismus. Emancipace. Nespoutaná, krutá, krásná příroda. Naturalismus. Odpoutaní, živelní Maorové konzumovaní kolonizátory. Asimilace. Nudní, bigotní, fádní přistěhovalci. Konzervatismus. Vášnivá, bouřlivá, maximálně emoční, komunikativní hudba. Komplikovaně malé, větší i velké vzdory hrdninky, hrdinů. Všespojující objekt, stojící ve středu dění, skrz nějž jsou prosévány emoce, reakce i akce. Kdykoliv Piano vidím, přemýšlím jak správně definovat, v čem je tak vynikající, tak jedinečné, pominu-li spojení obrazu, hudby a přesného herectví. Je to však nelehký úkol, protože Piano je komplikovaně zašifrované, v tolika rovinách a vrstvách, že to vydá na mnoha-stránkové studie odborníků. P.S. Mám velmi živé vzpomínky na moje první setkání s Jane Campion, někdy koncem devadesátých let proprala tento skvost do sobotního prime-timu ČT1, což byl pro mne vskutku dlouhotrvající zážitek.

Ano i já, přiznám se zcela dobrovolně, jsem Xenu v telecích letech žrala i s navijákem. Dnes se jen potutelně usmívám, klepu si na čelo, k tomu předpovídám dvě -někdy i více- repliky dopředu. Ano, na tak pitomě provařených klišé je to celé postaveno (schválně, doporučuji si dělat za každou provářku čárku a pak to sečíst). A do třetice ano, je to lehčí feministická masáž, ale rozhodně ne na takové úrovni jako maskulinní řež a-lá Kevin "Herkules" Sorbo :-)))