PetrPan

Adaptace mangy asi nemohla vypadat a hlavně dopadnout jinak. Šílené japonské komiksy sice znám jen z rychlíku, ale jejich podstata, kde se jemná poetika střídá s až neuvěřitelnou krutostí tak trochu odpovídá japonskému naturelu.  Přesto mi to vyústění tady  tak úplně nesedlo, protože mi to celé  přišlo podobně prázdné jako stín nafukovací panenky. A to jsem si při básni, která  nejprve vtipně (a chytře)  začala i skončila větou "Život je.." opravdu plesal a Nozomi jsem celou dobu fandil. Nejdojemnější pak byla scéna s osamělým starcem toužícím po lidském dotyku...Přesné pokračování básně "Život je" mi vypadlo, a to jsem si jej chtěl zapamatovat, ale tak snad mi odpustíte parafrázi : Život je příběh, který nikdo nenapíše sám.. 

V krátké době opět motiv partnerského stereotypu ve filmu,  povídka z Tváre v okne  byla o stupeň hořčejší, ale ani Bočanova adaptace Párala se s partnerským soužitím nepárá a jako stereotyp rovnou  ukazuje celé to naše snažení na tomhle světě.  Nesympatické postavy, tedy kromě lehce natvrdlého  a naivního Landovského dodávají onu hořkost,  originalitu pak odlehčení v podobě pokusů o vraždy s vlastně dnes už legendární scénou kyseliny ve vaně a dojem kazí jen stydlivá kamera, kterou bych na sklonku šedesátých let v tak přísné podobě zase nečekal. Aneb trocha nahoty by Páralově adaptaci rozhodně prospěla. Pěkné (asi) čtyřky Míly Myslíkové tedy nevidno...

Stylová nabušená akční jízda, kde auta vystřihnou i trojitého salchowa, kulky létají za roh a  budoucnost se skrývá v prostěradle.  Svižná zábava pro českého diváka vyšperkovaná českými nápisy, ruským hlášením, Ladou a Václavem Klausem.  K uspokojivé čtyřce tak akorát.