gudaulin

Po Obecné škole se rozhodl Jan Svěrák poněkud zariskovat a sáhl po dosud v České republice nevyzkoušené látce, která byla žánrovou směsicí pohybující se mezi parodií, komedií, milostným příběhem, dobrodružným filmem a filosofickým podobenstvím. Zatímco Obecná škola je stylově čistá retrokomedie, která byla napsaná takříkajíc na jistotu, Akumulátor 1 si v České republice si pro svou žánrovou nevyhraněnost jen obtížně hledal publikum. Bylo to částečně dané i riskantním castingem, který přivedl na plátno Petra Formana hned do hlavní role, a jeho protihráčkou byla v Česku také neznámá herečka. Navíc v době uvedení do kin nebylo ještě Česko dostatečně nasycené hollywoodskou akční produkcí, ze které si Svěrák evidentně dělal legraci. Kosmopolitně působící snímek si do značné míry neprávem vysloužil pověst slabšího dílka jak od kritiky tak od diváků. Na druhou stranu rozpočet filmu a triková stránka, která se promítla zejména ve scénách z paralelní reality za televizní obrazovkou, je na velmi slušné úrovni. Není to špatný kousek už pro svou originalitu a výjimečnost v české filmové produkci a vysokou profesionalitu scénáristy i režiséra. Celkový dojem: 75 %.

Juráček byl především scénárista, ale podepsal se zároveň jako režisér pod jedním z nejzajímavějších filmů našich filmových dějin, když v krátkém období tvůrčí svobody natočil podle proslulého románu Gulliverovy cesty nápaditou alegorii na absurditu života v totalitním Československu. Je to nejenom klíčové dílo Pavla Juráčka, ale zároveň i nejvýznamnější role herce Lubomíra Kostelky. Děj není podstatný, rozhodující je atmosféra postavená na černém humoru, jízlivém sarkasmu a obrovské nadsázce. Režim Juráčkovi jeho film nikdy neodpustil, a tak nakonec tenhle autor skončil opravdu špatně. Jestli u nás existuje ve 2. polovině 20. století filmové dílo, které by reflektovalo Kafkův literární styl založeném na absurditě, pak je to právě Případ pro začínajícího kata. Celkový dojem: 100 %.

Po velmi dlouhou dobu musela americká studia dodržovat tzv. morální kodex a zejména tvorba velkých studií se vyznačovala neuvěřitelným šosáctvím. Pak přišlo uvolnění, které přineslo spoustu nahoty, vulgarity a zbytečných filmů, které sázely na co nejlacinější podbízivost. Sekretářka není erotický film, je to spíš úsměvný příběh o hledání sexuální identity a vyrovnávání se s ní. Zatímco homosexualita je už víckrát úspěšně zpracovaná a jako téma určitě nepřekvapí, sexuální odchylka, která hraje v příběhu sekretářky důležitou roli, má stále nádech něčeho neobvyklého, v hraných filmech jen zřídkakdy viděného. Maggie Gyllenhaal i James Spader hrají s nadhledem a Sekretářku lze považovat za příjemný snímek ve stylu americké nezávislé scény. Jde o film, který sice opatrně a mírně (ve skutečnosti se přes tragikomické a dramatické prvky pohybuje na půdorysu klasických romantických komedií) ale přece jen posunuje hranice stylu a tématu. Celkový dojem: 80 %. Je to mimo jiné snímek o toleranci a ocení ho nejspíš ti, co už dávno pochopili, že hranice tzv. normality se pohybují jinde než v předminulém století a láska má mnoho podob...

Všiml jsem si jedné zajímavosti - ti, kteří hodnotí velmi vysoko Znamení, často vyjadřují velké výhrady k Vesnici. U mě je to naopak. Zatímco Vesnici považuju za Shyamalanův mistrovský kousek, Znamení se mi nejen nelíbilo, ono mě přímo znechutilo. Je to tím, že film se dotýká žánru mě blízkého, kde už mám něco načteno a nakoukáno. Dělá to ovšem navýsost povrchním způsobem s použitím představ z béčkových filmů 50. let. Jeho pojetí mimozemšťanů a rizik z nich vyplývajících mě v kině rozesmálo. V tom případě je ovšem jakákoli snaha o "thriller" a "horor" předem odsouzena k nezdaru. Tam, kde jiní píší o "skvělé atmosféře a mystičnu", jsem měl chvílemi pocit, že si ze mě režisér nepokrytě dělá legraci. Jako psychologický snímek z řady důvodů Znamení nefunguje. Co zbývá, je tradičně dobrá práce s herci, děti zahrály velmi slušně, Gibson odvádí svůj standart, nicméně do své role mi neseděl. Mnohem víc mu sluší akční role. Shyalaman umí velmi dobře pracovat s detaily a zvuky, ale na vytvoření dobré atmosféry na které jeho flmařina stojí, to tentokrát nestačilo vzhledem ke špatně zvolenému přístupu k námětu.Zejména zakomponování náboženských prvků do příběhu mi opravdu nesedlo. Celkový dojem 40 %.

Zdaleka netvrdím, že Vesnice je nejlepší Shyamalanův snímek ale mám ho nejradši. Po emocionální stránce mě oslovuje možná víc, než oslavovaný šestý smysl. V jednom Švankmajerově filmu hrdinka říká: "Musíte zavřít oči, nebo nebudete nic vidět." V případě vesnice není nutné zavírat oči, ale přistoupit na režisérovu hru a nechat se unášet vlastní představivostí.. Vesnice nefunguje jako thriller nebo dokonce jako horor a každý, kdo uvažuje v kategorii tradičních žánrů, bude nutně zklamaný. Vesnice ale navzdory řadě opačných tvrzení v komentářích může nabídnout řadu velmi dobrých hereckých výkonů, režijní nápady a především atmosféru. Celkový dojem 90 %.

Z emocionálního hlediska téměř dokonalý snímek, který vychází ze skutečných událostí, které se odehrály během nechvalně proslulé genocidy v roce 1993. Výborný scénář, kvalitní obsazení a chytrá režie. Výsledkem je film, který bodoval po celém světě a kruté události ve střední Africe dokázal zprostředkovat daleko lépe než sdělovací prostředky. Jeden z nejlepších filmů posledních let. Celkový dojem: 100 %. Není to ale film, který by dokázal zprostředkovat dobrou náladu, je to tíživé svědectví o zemi, která je deformovaná svou chudobou a etnickou nenávistí.

Gattaca je doslova ztělesněním žánrové podstaty sci-fi a jde v každém ohledu o vysoce nadstandardní snímek, kde jsou skvěle sladěny a vyváženy všechny ingredience, ze kterých se skládá dobré umělecké dílo. Nápaditý scénář využívající nejnovějších vědeckých objevů a domýšlející, kam tyto poznatky a nové technologie můžou společnost dovést. Citlivá, vysoce profesionální režie, která bez laciných efektů dokáže vyvolat silné emoce, herecké obsazení, které nemá žádné viditelné slabiny a přináší spoustu skvělých hereckých výkonů. Gattaca už je ve skutečnosti tady, jen si to ještě plně neuvědomujeme, ale za nějakých dvacet let budeme v plné míře čelit tomu, co je v Gattace zobrazeno. Celkový dojem: 100 %. Je až s podivem, s jak malým rozpočtem mohl vzniknout tak výjimečný film.

Pro většinu kritiků představuje vrchol Gilliamovy tvorby snímek Brazil, zatímco Dvanáct opic považují za příliš mainstreamový film, kde Gilliamův tvůrčí rozhled zabrzdil přísný dohled producenta. Pravdou je, že Brazil je sice v určitých ohledech (především po výtvarné stránce) vrcholné dílo, jenže je zároveň hodně nevyvážené, narcistní a pro většinu diváků obtížně pochopitelné. Dvanáct opic naproti tomu představuje vyjímečně vyvážený žánrový snímek, který stojí na silném tématu, inteligentním scénáři s vysoce emotivním dějem a na konci skvěle vygradovanou tragickou a přece mnohoznačnou závěrečnou scénou. I ukázněný Gilliam předvádí svým divákům absurdní nápady ze své dílny (trestancovo křeslo), orwellovské situace (vědci s dárečky nad Coleovým zmučeným tělem) a spoustu chytrých záběrů se smyslem pro kompozici (Coleův výstup do opuštěného města s divokými zvířaty na římsách domů). Výborný casting v čele s Brucem Willisem, který oproti jiným filmům předvedl špičkové charakterní herectví, které se obešlo bez zápasnických chvatů a úderů. Šílený Brad Pitt, který zase ukázal, že má velmi slušný herecký rejstřík a ne jen hezkou tvář. V malé roli démonický David Morse. Slabé výkony se tady nevyskytují. Pro mě absolutní špička žánru sci-fi. Celkový dojem: 100 %. V rámci žánru výborná práce s časovým paradoxem. I velmi tragické téma hrdiny, který se zoufale snaží zastavit katastrofu, je v řadě scén odlehčeno malými sarkastickými vtípky.

Bratrstvo vlků je druh francouzského velkofilmu, který se snaží barvitostí děje, exteriéry a akčními prvky přiblížit zámořským blockbusterům a celkem slušně se mu to daří. Je nutné vyzdvihnout výbornou kameru, dynamickou akci, romantické exteriéry a slušné triky. Co pokulhává, je scénář, který se zjevně příliš nezabývá logikou děje na plátně a celou řadou podstatných detailů. Indián se svým evropským přítelem používají východoasijské bojové umění a obluda na plátně je spíš průnikem z jiného žánru. Nicméně se na to celé kouká slušně a divák se ani na chvíli nenudí. Celkový dojem: 50 %.

David Cronenberg uvažoval o adaptaci slavného Burroughsova románu delší dobu, jenže nevěděl jak a za co. Oba tvůrce přes diametrální rozdílnost prostředí, které je formovalo a rozdílnost povah spojuje vysoká míra kreativity a to, že se nenechají svazovat konvencemi a předsudky. Vzhledem ke své a především spisovatelově pověsti a skandálnímu obsahu díla pochopitelně nemohl získat podporu velkých studií. Peripetie kolem vzniku snímku by samy vydaly za další film. Protože je Nahý oběd bytostně surrealistická záležitost, která se dá doslovně natočit výhradně jako kreslený film nebo extrémně drahý digitálně vytvořený velkofilm bez šance na kasovní úspěch, Cronenberg napsal scénář, který použil literární předlohu jen jako východisko. Je to film o tom, jak spisovatel William Lee alias Borroughs píše Nahý oběd, jaká tvůrčí muka přitom prožívá a jak jím zmítají démoni drogové závislosti a sexuální fantazie. Často se objevují snové vidiny a drogové halucinace. Provokativní, těžko stravitelný kousek, který rozhodně není pro každého, sklidil nadšené ovace kritiky a odnesl si několik odborných ocenění, z tržního hlediska ale celkem logicky propadl. Základním motivem Cronenbergova filmu je osamělost a z toho vyplývající flustrace vysoce nadaného jedince obklopeného a ohrožovaného konvenčním okolím. Celkový dojem : 95 %. Po herecké stránce koncert P. Wellera a J. Davis.