Nahý obed

"Těžkotonážní", ale jeden z nejlepších výplodů Cronenbergovy tvorby... Pro většinu diváků zřejmě naprosto nepochopitelný zmatek a bizardní chaos. Čtenářům literární předlohy je jistě stravitelnější. Já jsem knihu nečetl, ale film se mi opravdu líbil a i když to je, jak jsem již uváděl, neuvěřitelně těžké dílo, pokud člověk přijme systém "hry", tedy filmu, není to tak strašné a provokující, jak se původně zdá. Film pojednává v jednoduchosti o drogové závislosti a následné toxické psychóze, která se v běžné skutečnosti projevuje podobně jako schizofrenní onemocnění. Přechody z "reálu" do bludů hlavního hrdiny se při pochopení tohoto vzorce stávají pochopitelnější a jasnější. Jedná se o prostý rozpad psychiky a osobnosti drogově závislého člověka, jehož mozek vytváří nový, únikový svět. Výtvarně, herecky a atmosféricky výborně pojaté. Navrch k tomu pak ještě skrytá, ale jasná kritika společnosti, ale zejména jejich rozhodujících, vládnoucích a ovládajích složek. (05.09.2008)

Nenašel jsem v tom pražádné zálíbení, žádný emotivní moment. Je to velice chladné a odtažité. Drogy, paranoia, psaní, homosexualita... Halucinace. Nahý oběd je halucinací autora kdesi na pomezí života a fikce. Na pomezí žitého a psaného. V tom bych však problém neviděl, problém je v tom, že celé kouzlo snímku tkví jen v rádoby šokujících a na oko nepochopitelných scénách, které ale maskují jediný fakt – že je to celé o jednom dlouhém (a hodně devastujícím) tripu, který mě osobně z diváckého hlediska nic neříká. Cronenberg odvedl řemeslně dobrou práci, stejně tak herci a zejména Howard Shore se svým soundtrackem. To však nic nemění na tom, že mi celý Nahý oběd připadá jako totální exhibicionismus a výlev chorobné mysli. A to na dobrý film nestačí... Dost možná hodnotím jak hodnotím proto, že tenhle literární žánr nemusím. Takže pokud se vám zamlouvají souložící brouci, brouci v podobě psacích strojů, brouci v podobě mimozemšťanů a brouci v podobě brouků... budete zřejmě broukat nadšením. Já jsem si od věčného zívání přivodil rozedmu kušny... (26.03.2004)

Tohle je úchvatný starý Cronenberg, který je neskutečně hnusný, ale přitom vizuálně nádherný. Tak krásné triky se v mnoha jiných filmech prostě nevidí. Jenže pak je tu Burroughsova předloha, která je prostě natolik divná, že mi to dojem z filmu zkazilo. Asi nemělo cenu přemýšlet o tom, co čem to je, jen si užívat obrazy, ale já jsem přemýšlet musel, což mi zážitek mírně zkazilo. (22.02.2016)

Jak Burroughs tvrdí, nešťastná vražda manželky z něj udělala spisovatele a díky tomu vznikl i jeho slavnej autobiografickej román Nahý oběd. Po shlédnutí filmu jsem si ho musel sehnat a podívat se na film znovu. Dával mi pak mnohem větší smysl. Ti co knihu nečetli zůstanou o mnoho ochuzeni. Nezjistíte jak máte film číst a že se nemáte snažit vše pochopit. Jak zfilmovat román s naprosto rozbitou narativní strukturou? Cronenberg se spíš volně inspiroval a očividně doslovněji filmově přeložil prvky z povídky Hubitel! (stejnojmennou povídkovou sbírku si musím sehnat), díky který dal filmu nějakej dějovej rámec. Celý to natočil jako surrealistickej příběh o tom, jak autor píše Nahý oběd a přidal do filmu některé scény z Burroughsova života. Drtivou většinu času je film vyprávěn z jeho pohledu pod vlivem drog, ale pár míst ukotvených v realitě se tam najde. Rozhodně si sežeňte knihu i film. Knihu ale radši jen ti otrlejší šílence, kteří pod nechutnou a brutální pornografickou homo fasádou dokážou číst další roviny tohodle skvostnýho díla a budou u toho chrochtat blahem jak nějací feťáci. Orwellovo 1984 je proti některým Burroughsovým vizím čajíček. Vážně. Asi by se chlapec divil… A Kafka taky. Antiutopistický a sociálně kritický prvky se objevujou i ve filmu, ale zdaleka ne v takový míře a intenzitě. A takhle se, milé děti, koukají na svět beatnici. </konec hlášení z Interzone> (28.12.2013)

Čtení knihy bych popsal jako hrabání se s vykloubenými prsty tunou sraček a hnisu za přítomnosti osmi mužů a žen různých ras a vyznání vznášejících se v půlkruhu a chlístajících vám do očí tělní sekrety všeho druhu. A to jsem ještě nezmínil to nehorázné množství homo výjevů, které zanechaly rozšklebenou jizvu na duši mé heterosexuality. Přesto mi však svědomí se svou plazivou elektrizující jistotou nedá pokoj, dokud neuznám, že jsem v životě nečetl sugestivnější knihu. Croneberg se s prakticky nezfilmovatelnou předlohou popral bravurně. Základní koncept knihy zakomponoval do spisovatelova reálného života a obdařil jej tak o soudržnou narativní rovinu, která zásadně odporuje knize, ale pro větší stravitelnost snímku je nezbytná. To vše v režisérově osobitém rukopisu, kde nechybí mrazivá atmosféra a delikatesní obludárium. Chápu, proč nebyl Burroughs s adaptací spokojen, ale to nic nemění na faktu, že snímek šlape jako namydlená zebra a já jsem přesvědčen, že nešel natočit lépe. (24.11.2012)