Vajonek

Na DCI Luthera jsem si musela chvilku zvykat, netrvalo to ale dlouho a tohohle zvláštního superinteligentního policajta, skvěle ztvárněného Idrisem Elbou, jsem si oblíbila. Ke konci (čtvrtá, ale hlavně pátá řada) už mě ale zase pomalu bavit přestával, všechno okolo něj bylo až moc překombinované, šílení vrazi, co sejmou v podstatě náhodným výběrem půlku Londýna, už taky trochu začínali nudit, zemřelo až moc lidí, kteří zemřít neměli, a John Luther už nějak přestával působit jako dobrák, kterému se věci prostě jen občas vymknou. Celkový dojem (hlavně díky neotřelým napínavým prvním řadám) je ale pořád víc než dobrý, takže celkově za čtyři hvězdičky.

Kolik toho lze vyjádřit jedním pohledem, jedním dotykem, beze slov nebo jen pár slovy, která jsou vhodně zvolená... Jak málo toho je možné říct tisícem slov, která jen zakrývají, že ve skutečnosti není co sdělit... Jak mi mohl tenhle úžasný film tak dlouho unikat? Po hodně dlouhé době (naposledy se mi to stalo asi u Newyorské romance z roku 2013) jsem velkou část filmu prostě seděla, přiblble se usmívala, nemohla přestat a jen si to užívala. Opravdu krásný, milý, vtipný, citlivý, smutný i veselý snímek zároveň. Chtěla bych ho asi hned vidět zase celý znovu! EDIT 21. 11. 2020 - Tak od dubna, kdy jsem film viděla poprvé, jsem si ho celý zopakovala už dvakrát a nesčetněkrát si pouštěla jednotlivé pasáže. A myslím, že v budoucnu budu v tomto duchu pokračovat. :)

Musím říct, že V. M. Vargas je asi nejodpornější záporná postava, kterou jsem v seriálu kdy viděla. A to si myslím, že jsem toho viděla docela hodně a hned tak něco či někdo mě neznechutí.. Fargo trojka je hodně jiná než předchozí dvě série, je svým způsobem záhadnější, méně protkaná typicky fargovskými vtípky, méně absurdní. Pořád mě to ale baví a jsem moc zvědavá, co tvůrci vymyslí v sérii č. 4.

Mám tušení, že dnes už by se Bohouše kvůli ochráncům zvířat nepodařilo natočit (takhle nacpávat nebohého psa lidskou krmí a napájet alkoholem k tomu!?!). Každopádně se podle mě jedná o milou úsměvnou klasiku, u které nepřekvapí, když se každý rok znovu a znovu objevuje v televizním programu silvestrovského dne. A kdyby se náhodou neobjevila, chyběla by.

Na konci prvního dílu milý pan Premiér diváka přesvědčuje, že "se to rozjede" a "bude to zábava". A já mu věřím, protože i když si člověk říká, že nemůže být hůř, JS každým svým novým počinem dokazuje, že může. Na mě té "zábavy" ale bylo dost hned v úvodu, takže se s tímto mistrovským dílem loučím, volám "ODPAD!!!" a lituji, že tady nemůžu tímto způsobem tenhle skvost ohodnotit víckrát.

Komentář po prvních dvou sériích z roku 1990. Pozor, obsahuje SPOILERY. Těžko se k tomuto skvostu slovy vyjádřit. Domnívám se, že málokterému jinému režisérovi a tvůrcům by prošlo něco tak šíleného, bizarního, jiného. Zároveň je mi jasné a vlastně i chápu, že bude velká skupina lidí, která v Twin Peaks vidí jen blbost, u které by nedokázali strávit víc než 10 minut. Já jsem se ale začala dívat a brzy zjistila, že se nemůžu odtrhnout. Zamilovala jsem si "příliš dokonalého" agenta Coopera, jeho koláče, donuty a sakra dobrou kávu, přišel mi sexy chlap, který si vytahoval ze saka mrkev a hrál si na vojáky, vlastně mi postupně začali být sympatičtí všichni ti více či méně podivní obyvatelé městečka. A ti největší padouši člověku byli nesympatičtí alespoň tak nějak mile.:) Sledujete ten seriál a uvědomíte si, že vám nevadí to, co u jiných počinů ano (začnou se odvíjet některé linky, které se vůbec neukončí, vyzní do ztracena; pět minut sledujete scény, u kterých ani při sebehlubším zpětném zamyšlení nechápete, proč tam byly - jenže ony vás i tak prostě bavily,...), těžko říct, čím to je. Režisérovi se určitě podařilo poskládat plejádu výborných přesvědčivých herců (krom již zmíněného agenta Coopera v podání Kylea MacLachlana třeba takový Leland Palmer - Ray Wise, kterého bylo člověku střídavě líto, střídavě z něho šel strach... nebo třeba postava Petea s jeho osobitou mimikou a gesty... dalo by se pokračovat dál a dál), k tomu se přidávají zajímavé scenérie, spousta neotřelých nápadů, dialogů a skvělá doprovodná hudba (a to nemluvím jen o úvodní znělce, která se člověku zaryje opravdu hodně hluboko pod kůži)… Ano, některé věci mě na seriálu zarazily či mi přišly trochu nešťastné (určitá nevyrovnanost dvou řad, kdy je vrah nepochopitelně odhalen v cca třetině druhé série a pak se začínají řešit jiné věci, ač prvotně se dle slov hlavních postav zdá, že "se půjde po Bobovi" - děj pak trochu upadá, vše se zbytečně natahuje atp.). Úplně mě nepotěšil konec - i když jsem nečekala závěr s přesnými konturami, až takováto neuzavřenost mě přece jen překvapila (alespoň v závěru se chcete dozvědět, co se stalo s vašimi oblíbenými postavami). A navíc prostě nechcete, aby se vašemu milému Coopovi stalo to, co se mu stane... Na celkovém výrazně pozitivním dojmu ze seriálu to ale stejně nic nemění, pro mě se tato záležitost řadí mezi to nejlepší, co jsem v rámci seriálové tvorby měla zatím možnost vidět.

Co to jako bylo?!?:D

Na tuto minisérii jsem se, ač z hlediska tématu mě lákala hned, jak jsem o ní poprvé uslyšela, nevrhla úplně okamžitě, protože mě až trochu odrazoval obrovský zájem a samé superlativy na její adresu. Měla jsem trochu strach, že budu zklamaná, neb se mi to už vícekrát u snímků ze všech stran hodně vychvalovaných stalo. A nakonec nejen že nejsem zklamaná, ale jsem nadšená, jako už jsem dlouho z filmového či seriálového počinu nebyla. Je to trýznivé, drsné, depresivní i (místy) nadějeplné, poutavé, skvěle zahrané asi od všech, kdo se před kamerou objevili, je to maximálně přesvědčivé. Od výborně zvoleného hudebního podkresu, který od prvních minut celé věci dodává ještě více napětí a tísnivosti, až po závěrečný přehled toho, jak ve skutečnosti vypadaly hlavní postavy a co se s nimi stalo, je vše, jak má být, nic nechybí, nic nepřebývá. Snad jediné, co by z 99,99 % pro mě udělalo 100%, by bylo, kdyby úžasně vystupující herci ještě mluvili rusky. Ale i tak jde prostě o dokonalou záležitost zobrazující jednu velkou smutnou kapitolu dějin.Tato minisérie se mi zaryla hodně hluboko pod kůži.

Po přečtení anotace k filmu jsem čekala něco trochu jiného, než co jsem pak zhlédla. Nicméně dokument mi i přesto přišel zajímavý.

Ač se mi úplně nelíbí některé praktiky režiséra (někdy až moc velké tlačení na pilu - např. scéna v kadeřnictví, nedodržený slib neuvedení jména jednoho z vypovídajících atp.), jako celek je Šoa pro mě něčím mimořádným, co skutečně mezi snímky na dané téma nemá obdoby. Velice působivé, drásavé, ač 9 hodin dlouhé, neměla jsem pocit, že by tam bylo něco navíc. Myslím, že každý by měl ve svém životě najít čas (kdyby ne 9 hodin, tak třeba i jen polovina bude stačit) a podívat se. Abychom nezapomněli...