Recenzie (352)
Řeka jménem Titás (1973)
Předlouhý, ale krásný film, který stojí za to vidět alespoň jednou, i kdyby pak do něj jeden už znovu nešťouchl ani palcem u nohy. Rozebírá mimo stěžejního romantického střetu i mnohá témata vlastní velmi úzké přímořské (příříční?) komunitě, ve které mají ženy pramalá práva, chudáky vykořisťují boháči z nedalekého města a kde dosavadnímu stylu života hrozí pohromy způsobené přírodou i člověkem.
Asa ga kuru (2020)
Odklon od obyčejných, omletých a očekávaných linek a zvratů, a to navíc odklon velmi příjemný. Stojím si za tím, že i ty opravdu smutné životní příběhy by se měly točit trochu civilně, bez přehrávání a kvičení a kvílení, a že největší síla scénáře vždy stojí na tom, že padne jednotlivým postavám přímo na kost; že jen neopakuje to, co jsme už tisíckrát viděli. Zopakovat námět, tomu se jeden nevyhne. Ale nahlédnout na něj jinak, s jinými city, s jinak napsanými postavami, ve kterých je znát jedinečnost a ne šablonovitost, to je řemeslo už skoro ztracené. Tady se to podařilo.
Útek z Pretórie (2020)
Ale z Průměrie už neutekli.
Dezertér (2021) (seriál)
Zase jednou šťour do ututlaných koutů korejské šikany a hierarchie, konečně jednou zasazený jinam než do střední školy. A ze kterého se Korejci stejně nepoučí, ale budou na to čučet a zuřivě komentovat. Dobře odsýpající děj, klaďasové nejsou nudní a neslano-nemastní, záporáci by si u nás sice asi tolikrát neškrtli, než by je někdo usadil a sešrouboval do kulatý krychle, ovšem v pevně strukturované já nahoře ty dole společnosti Koreje jsou uvěřitelní. A pak nejde neocenit špeky, které hrdinův kámoš neustále pronáší. Za mě jo.
Svätý pavúk (2022)
Je hrozné vidět, jak i obyčejný zedník s jednou jedinou protekční známostí se může stát až martyrem a hrdinou mas; jak se mu do poslední chvíle ulevuje od trestu, jen protože se za něj jistá sekta ostatních mužů prostě postaví a bude ho oslavovat za vraždy "nečistých" žen. Protože vrah žen má právo na slávu a spravedlnost a žena nemá právo ani na život...
Gangubai Kathiawadi (2022)
Ke konci zavánějící naivitou. Je jasné, proč první půlka zaujme víc, sebere dech, vtáhne člověka dovnitř a nepustí. Protože se začátku jde o všechno a o všechno se i přijde. Protože se začne odznova z méně než nuly. A protože po těžké cestě do "přítomnosti" se zbytek veze ne už na bázi přežití, ale pohodlíčka. Politikaření a poloprázdných proslovů. Sice dokola slyšíme, že Gangu zlepšuje ženám životy, anebo o to alespoň usiluje, ale už to tolik nevidíme mimo její vlastní ambice. Přesto: silné scény s telefonátem matce, děvčátky ve škole, ohlédnutí se za vším, čím si prošla.
Zoo (2005)
Seven Rooms jednoznačně vede.
Gwimul (2021) (seriál)
Po delší době něco na úrovni.
Legenda o kráľovnej Tomiris (2019)
Jak vměstnat kýčovité dějové body ze všech možných historických "velkofilmů" do jednoho: Návod od Tomiris.
Kauza Cervanová (2013)
Sviňárna.