lennyd

Extravangetní miliardář chce otevřít nový zábavný park - zaměřený na dinosaury. Díky DNA, získané z krve vysáté komáry dinosaurům před 65 milióny lety, se mu podaří naklonovat nové, živé dinosaury. Ale ke získání souhlasu investorů ještě potřebuje schválení uznávaných specialistů, Dr. Alana Granta (Sam Neill) a Dr. Ellie Sattlerové (Laura Dern). Ti, ještě za pomoci Dr. Iana Malcolma (Jeff Goldbluma) jsou prvními reálnými návštěvníky parku - ale nevybrali si k tomu nejvhodnější chvíli. Čas, kdy se k ostrovu řítí hurikán spojený se sabotáží jednoho ze zaměstnanců ze zábavné návštěvy vytvoří boj o holý život - a prehistorické potvory chtějí lidskému pokolení ukázat, kdo byl byl na Zemi pánem... Šílenství okolo Jurského parku si moc dobře pamatuji, a také si pamatuji, že jsem tenkrát na sebe byl hrdý, že jsem se mu dokázal vyhnout. V kině jsem nebyl, ani na batohu jsem obrázek dinosaura nenosil, prostě jsem celý fenomén úspěšně ignoroval. Po letech, kdy celé šílenství utichlo, jsem si v poklidu film pustil - a nutno říct, že kromě (na svoji dobu) dokonalých vizuálních efektů, nic moc. Steven Spielberg měl tenkrát asi trochu slabší chvilku - protože příběh samotný nenese (kromě vlastní dinosauří tématiky) vůbec nic originálního a (bohužel) ani moc zábavného. Herecké obsazení film také nevytrhne - za zmíňku stojí jen minirole Samuela L. Jacksona (a k tomu připočítám i scénu s jeho "rukou").

Poté, co jsou díky pádu tři největší jamajské ambice na letní olympiádu vyloučeny, nezbývá než najít nějaký alternativní sport. A tím jsou zimní olympijské hry, a konkrétně čtyřbob. I když Jamajskému bobu nikdo nevěří, trenér Irv Blitzer (John Candy) si stojí za svým, a své svěřence do Calgary dokope. A i přes počáteční neúspěchy (kdo by se taky divil, když chlapci až tady poprvé vidí sníh) začínají být pro své soupeře hrozbou ... Když nedávno probíhala olympiáda (Vancouver 2010), schválně jsem pozoroval, jestli Jamajskej bob bude přítomen i tady, ale bohužel nebyl. A tak jako náplast nabídla česká televize znovu tento filmeček, a stejně jako kdykoliv předtím jsem si jej znovu plně vychutnal. I když člověk po padesátým shlédnutí ví, jak vše dopadne, stejně drží palce bobistům, aby jim to protentokrát vyšlo. Vše je podpořeno bezvadnou hudbou Hanse Zimmera...

Peter Venkman (Bill Murray), Raymond Stantz (Dan Aykord) a Egon Spengler (Harold Ramis), tři více-méně nezaměstnaní psychologové přemýšlejí, kde by mohli přijít k nějaké té koruně (dolaru). Jedno řešení by zde ale bylo honba za duchy, strašidly či jinými slizkými potvorami. To co nejdříve vypadá jen jako marketingový tah se brzy stává skutečností, když se New York octne pod nájezdem duchů - a jediní naši Krotitelé jsou natolik vybavení, že můžou tento nájezd odvrátit ... Ivan Reitman vždycky uměl vyčíhnout to pravé téma v ten pravý čas - stejně tak Krotitelé duchů přišli na scénu, když tato tématika letěla. Vzpomínám si, jak přes to, že jde spíš o komedii, jsem tenkrát zaraženě seděl a hryzal si nehty strachy. Dneska už na mně film tak moc nepůsobí (přeci jen je mi o pár let víc), navíc filmové triky už jsou taktéž mimo mísu. I herecké obsazení mi dnes nepřijde až tak okouzlující - Bill Murray je zde extrémně nesympatický, Dana Aykroyda jsem nikdy moc nemusel a Sigourny Weaverovou mám až příliš spjatou s Vetřelci. Tak alespoň chvílím film za to, že dal světu úžasný disco hit (nebo to byla až dvojka?)..

Lidstvo stojí před jedním z největších vědeckých úspěchu - miniaturizace pokročila natolik, že je možné zmenšit člověka na úroveň buňky. Právě když se schyluje k finálnímu pokusu, a to zavedení poručíka Tucka Pendletona (Dennis Quaid) s jeho raketkou do živého králíka je laboratoř přepadena zloději. Jednomu z vědců se ale podaří se zmenšeným Tuckem otéct do blízkého obchodního centra, ale brzy je zabijáky dohnat - a tak má jedinou šanci, vstříknout obsah zkumavky do nic netušícího kolemjdoucího. Tím je Jack Putter (Martin Short), psychicky labilní mladý muž, kterého vyvede z rovnováhy i obyčejný sen, natožpak miniaturní raketa brázdící jeho vnitřnostmi ... V produkci Stevena Spielberga vznikl velmi originální film, který - i přes spoustu nelogičností (když si člověk odmyslí samotnou technologii) i v dnešní době zaujme svými efekty, stejně tak i pár legendárními hláškami (Klidně si s ním hraj, ale nemluv s ním při tom). Celý film jsem zkoumal, kdo že to hraje poručíka Pendletona - byl mi povědomí, ale jméno jsem si nějak nemohl vybavit - a helemese, mladý Dennis Quaid. Mužské oko potěší i krásná Meg Ryan...

V Andách se zřítí letadlo, na jehož palubě je celý uruguajský tým s rodinami. Část osazenstva pád letadla přežije, a musí se společnými silami snažit přežít - s malými zásobami jídla, uprostřed hor, ohrožování každodenní (-každonoční) zimou, kdy úmrtí některého z nich jsou na denním pořádku. Jakmile se po pár týdnech z rádia dozví, že pátrání po nich bylo zrušeno, zjistí, že se musí spolehnout jen sami na sebe a dělat některé věci, za které na sebe nemohou být pyšní ... Tenhle film získává minimálně polovičku svého úspěchu tím, že je natočen dle skutečné události. Když si člověk představí situaci těch přeživších, tak ho docela mrazí po zádech. I když, z tepla obýváku, bych pár věcí řešil jinak, schopnost přežít člověka je obdivuhodná. Frank Marshall se tímto snímkem u mně zapsal do síně slávy - když už ničím jiným, tak skvěle vytvořenými exteriéry a perfektně vybranými herci. Jediné co bych mu vytkl je to, že žádný z fotbalistů po týdnech strávených v horách nemá nikterak přerostlé vousy či vlasy (že by se každý den holili ?). Ale jinak 4,5*...

Jedné krásné úplňkové noci si tak jede Will Randall (Jack Nicholson) lesem, když srazí vlka. Chce zjistit, jak na tom zvíře je, ale vlk ho pokouše a uteče. Od toho dne cítí Will, že se začíná měnit - zostřují se mu smysly jako čich a sluch, má více síly, energie - ale na druhou stranu také noční výpadky paměti. Ke všemu dostane v práci výpověď, protože na jeho místo (a nejen v zaměstnání, ale i v jeho ložnici) se dere mladý a nadějný Stewart (James Spader). Ale Will má nyní možnost vše změnit, navíc za pomoci Laury (Michelle Pfeiffer), dcery jeho zaměstnavatele ... Když jsem film viděl před pár lety, ohodnotil jsem jej navzdory hodnocení ostatních jen dvěma hvězdičkami. Tenkrát mi film přišel dlouhý a docela nudný - i když Nicholson předvádí svoji (téměř obvyklou) šílenou roli. Teďka jsem měl možnost se k filmu dostat znovu - říkal jsem si, že třeba to nyní bude lepší, že tenkrát jsem třeba film podcenil. Ale dopadlo to nachlup stejně, kromě scén s Nicholsonem těžká nuda, celá zápletka s Stewartem (James Spader) - až teda na konečné rozuzlení - taky zbytečná, a Michelle Pfeiffer tu také byla kapku přebytečná. Kdyby se film soustředil jen na Nicholsonovu změnu ve vlka, bylo by to lepší...

Říkám to pořád, lidi si o to koledují. Neustále se snaží dostat dál či hlouběji, a je jen otázkou času, kdy narazí na něco, co mělo raději zůstat pohřbené navěky. Jako tentokrát - hluboko v jeskyních pod Londýnem spí pradávní nepřátelé lidstva, draci. Při jednom důlním průzkumu jsou ze probuzeni ze spánku, a od tohoto okamžiku se život na zemi změní v neustálý boj o přežití. V jedné z posledních přežívajících skupin lidstva je i Quinn (Christian Bale), který byl neúmyslně u "prvního" kontaktu s draky. Od té doby se neustále snaží dostat nepříteli na kobylku. Až příchod drsného Amíka jej vybičuje, a společně se vydají zničit pramatku všech draků ... Nemůžu si pomoct, ale mě se to prostě líbilo. Postapokalyptické světy můžu v libovolném množství, a pokud je ona apokalypsa alespoň trochu originální (což draci určitě jsou), tím líp. Člověk si tak nějak představuje, co by na místě přeživších sám dělal, a to filmu přidává na zajímavosti. Sice konec filmu je takovej všelijakej, ale to mi dobrý pocit určitě nemohlo porušit. Christian Bale hrdiny a zachránce všehomíra určitě zahrát umí, takže zde taky žádná výtka. A draci jsou taky hezcí, takže proč ne - 4*.

Není šťastnějšího člověka, než mladého Gillyho, který potkal svoji životní lásku. Vzhledem k tomu, že i krásná Jo jeho city opětuje, zdá se, že mladým lidem ke štěstí již nic nechybí. Ale jednoho dne do jejich vztahu vstoupí detektiv Vic Vetter, který zjistí, že Gilly a Jo jsou sourozenci. Okamžitě se Gilly stává terčem posměchu, přichází o práci a samozřejmě se vztah sourozenců rozpadá, a Jo před ostudou prchá z městečka. Jenže po roce se objevuje pravý Joyin bratr ... Samotný příběh se mi docela líbil, skvělé ale bylo, jak ať se stane cokoliv, tak za to může Gilly (nejdřív je perverzní maniak, který o*ukal svoji sestru, a vzápětí je podvodník, který se vetřel do rodiny). Bohužel ale u výborného příběhu nezůstalo, a po vzoru dnešní doby bylo třeba doplnit film spoustou více či méně fekálního humoru (vše začíná když matka "solí" toast svým potem z podpaží, ale pozdějc ještě přituhne). Chris Klein se možná hodil do prciček, ale jinak na hlavní roli rozhodně nemá, ale to s přehledem nahrazuje Heather Graham, na kterou se minimálně dobře kouká. Z ostatních stojí za zmíňku snad jen Richard Jenkins...

Barbara a Adam je šťastný manželský pár, bydlící v malém městečku v krásném bílém domě. Ke štěstí jim chybí jen nějaký ten potomek, a taky neustále otravná realitní makléřka, která se je snaží přesvědčit o prodeji domu. Ale jednoho dne se stane něco, co jim vše převrátí naruby - na první pohled malá dopravní nehoda. Ale po tom, co v domě naleznou cizí rodinu zjišťují, že při nehodě zemřeli a jejich dům je prodán extravagantní rodině, a oni, jako duchové, s tím musí něco dělat. Když selžou všechny pokusy, nastává čas na bioeexorcistu Beetlejuice (Michael Keaton), který má s vyháněním lidí široké zkušenosti ... Tim Burton prostě horory (nebo horrorové komedie) umí. Beetlejuice je zářným příkladem Burtonovy neutuchající fantazie, a je to znát v každém záběru - samozřejmě nejlepší jsou duchové ze záhrobí nebo sám Beetlejuice. Řekl bych, že Michael Keaton ve své roli dostal naprosto volnou ruku, a cokoliv jej napadlo, to mohl spáchat - čímž z Beetlejuiceho čiší naprostá živelnost a jeho přítomností na plátně je zbytek postaven stoprocentně zastíněn. Dobré je i další herecké obsazení, ať již Winnona Ryder nebo Catherine O'Hara. Nelze také opominout skvělou hudbu Dannyho Elfmanna, Burtonova dvorního skladatele ..

Další případ zavádí agenta 007, Jamese Bonda do sfér podnikatelů ze zlatem. Konrétně pan Goldfinger, americký multimilionář a odborník na zlato, podezřelý z mezinárodního pašování zlata. Již při prvním setkání šlápne agent 007 Goldfingerovi na kuří oko, když odhalí jeho triky s kartami. Při společné partičce golfu jen přilije olej do ohně, a vzájemná nevraživost vzrůstá. Co může být pro agenta 007 větším zadostiučením, než překazit Goldfingerovi vyloupení Fort Knox, největší banky se zlatem... James Bond pokračuje, i když tento díl mi přišel kapku slabší - radši mám proti Bondovi padouchy, kteří chtějí ovládnout svět. Pan Goldfinger chtěl jen kapku zbohatnout, přejme mu to. Na druhou stranu hromada skvělých hlášek, sledovaček, krásných žen (apropó, co se stalo s Tilly Mastersonovou?) nedovolí filmu padnout nikam k šedivému průměru. A taktéž se zde již objevuje záhadný pan Q, se svoji hromádkou vynálezů a kouzelný Aston Martin a samozřejmě skvělý Sean Connery...