IviDvo

Bylo nebylo, žili jednou jeden chudý dřevorubec a jeho žena. Spíše přežívali, protože se příběh odehrává v době války a během zimy. Jednoho dne, vypadne z kolem jedoucího vlaku malý drahocenný náklad, který jim obrátí život naruby. Víc z příběhu nechci prozrazovat, protože si myslím, že pokud si o filmu nic dopředu nezjistíte, je jeho vývoj celkem nepředvídatelný, a to se mi na něm líbilo. Chvílemi dojemný, chvílemi dramatický a mrazivý… myslím, že se ta animace pro tento druh příběhu velmi hodila, a vše je hezky dokresleno podmanivou hudbou Alexandra Desplata. [Festival de Cannes 2024]

Catherine de Saint Phalle, známá jako Niki, byla významnou všestrannou umělkyní, malířkou, sochařkou, ilustrátorkou. V dětství zažila velmi silná traumata, která vedla k hlubokým depresím a pokusu o sebevraždu. Bylo to právě během jejího pobytu v psychiatrické léčebně, kdy se začala věnovat tvůrčí činnosti. Niki je režisérským debutem známé herečky Céline Sallette, která tímto snímkem prokázala celkem slušný talent a smysl pro detail. Co mi přišlo jako velmi zajímavý tah, byly scény, kdy Niki tvoří svá díla, případně se na ně někdo kouká a hodnotí, ale divák nevidí jediný detail, na její dílo není jediný záběr… což je taková povedená návnada pro nezasvěcené, kteří její díla neznali. Což byl rozhodně i můj případ, takže jsem si logicky umělkyni hned po projekci googlila. [Festival de Cannes 2024]

Motel Destino je celkem běžná love story s tisíckrát viděnou a předvídatelnou zápletkou, která je jen zasazená do, pro nás, asi méně typického prostředí. Drtivá většina filmu se odehrává v sex hotelu. Toho sexu není tolik na kameře, spíš je permanentně slyšet za kamerou (z pokojů). Tento snímek mi nepřijde ničím moc zajímavý ani originální (možná kromě toho neustálého hekání), bez většího přesahu, a proto moc nevidím důvod, proč byl vybrán do hlavní soutěže o Zlatou palmu. Ještě s větším podivem je pak to, že v roce 2023 Karim Aïnouz také soutěžil v Cannes v hlavní soutěži se snímkem Královnin gambit, což byl velmi povedený historický psychologický film o Kateřině Parrové, poslední manželce Jindřicha VIII. Motel Destino je diametrálně rozdílný (bohužel ne v dobrém), a když mi došlo, že oba filmy natočil stejný režisér, byla jsem v šoku, protože mi připadá, jako kdyby ve svém způsobu a hloubce vyprávění udělal sto kroků nazpět. [Festival de Cannes 2024]

Vím, že není správné generalizovat, ale takto si skutečně představuji dnešní dvacetileté: smutná obsese dokonalým profilem na instagramu či tiktoku… čím víc liků, sdílení a followerů, tím víc nás lidé mají rádi. Dokonalá a strašně nebezpečná iluze sociálních sítí. Polovina sledujících vás miluje až za hrob, a druhá polovina by vás do toho hrobu nejraději vlastnoručně dostala… minimálně vám tím vyhrožuje. Na sociální sítí vás miluje 50 000lidí a ve skutečnosti po vás neštěkne ani pes. I Liane je obětí tohoto virtuálního světa a virtuální lásky a je přesvědčena o tom, že až se dostane do reality show Miracle Island, jehož konkurzu se účastní, bude ještě více milována. Její počet followerů díky jejím vyzývavým storíčkům stoupá a dostává se jí tím ta vnější validace, po které tolik touží… jako každý z nás si přeje jen to, aby ji měl někdo rád… ale za jakou cenu? Dnes může být prakticky každý druhý influencer… i když je jejich obsah absolutně o ničem… kam až tohle povede? [Festival de Cannes 2024]

Jérémie přijíždí do svého rodného města na pohřeb bývalého zaměstnavatele, ke kterému měl velmi blízko, a zůstává na pár dní u manželky zesnulého, vdovy Martine. Ta ho ráda hostí u sebe, ale jejímu synovi je to proti srsti. To, co se ze začátku jeví jako přátelská komedie, velmi rychle sklouzne k mrazivému a nervy drásajícímu detektivnímu dramatu, který si ale zachová solidní dávku vtipu a humoru až do konce. Jedna z nejzajímavějších postav filmu je kněz… pochopíte proč, až (pokud) film uvidíte. [Festival de Cannes 2024]

Velmi roztomilý animovaný snímek o samotářské kočičce, která během všepohlcující záplavy musí spojit síly s dalšími zvířátky a stát se tak týmovým hráčem. Myslím, že je to velmi odvážný snímek, protože se jedná o němý film, kterému se daří udržet divákovu pozornost po celou dobu filmu díky pěkné a netradiční (i když místy nedokonalé) animaci, překrásné hudbě, a díky sympatickým zvířecím postavičkám, které se místy chovají jako zvířátka, místy jako lidé… což je trochu prvoplánové a banální, ale pravděpodobně tudíž pro diváka dostupnější a zábavnější. [Festival de Cannes 2024]

Letos se na festivalu promítalo několik životopisných filmů, jako například The Apprentice, Maria a Niki. A ačkoli po technické a scénografické stránce Limonov patří k těm nejvydařenějším a nejautentičtějším, líbil se mi ze všech nejméně. Je to obrovská škoda, protože prvních 45minut je skvělých a nadupaných, a kdyby tvůrci bývali byli schopni toto tempo udržet až do konce, byla by to pecka. To se ale nestalo, takže po té hodince se film začal výrazně zpomalovat a přestal mě bavit. Ale opravdu skvěle je místy použitá zrnitá kamera, která tvoří iluzi dobových záběrů, které skutečně vypadají, jako kdyby byly natočeny v sedmdesátých letech. Jak jsem říkala, ta technická stránka filmu je opravdu bravurní. Ben Whishaw je skvělý herec a jeho ztvárnění Limonova je působivé, ale je pravda, že tento narcistický undergroundový spisovatel a aktivista mi ničím nepřirostl k srdci, takže jsem jeho příběh sledovala dost nezainteresovaně. [Festival de Cannes 2024]

Jeden z nejmilejších a nejvtipnějších filmů letošního festivalu. Thibault je úspěšný a slavný dirigent, který zjistí, že má bratra. I Jimmy má obrovské hudební nadání, ale neměl takové štěstí na prostředí, ve kterém vyrůstal, takže své vlohy nebyl schopný plně rozvinout. Ačkoli se setkávají až jako dospělí, postupně se jejich bratrský vztah začne prohlubovat a oba jsou jeden pro druhého obrovským přínosem, své životy vzájemně obohatí. Film je plný neuvěřitelně milých a sympatických postav, které sází jednu vtipnou hlášku za druhou. Nemůžu říct, že by příběh celkově byl nějak extra zvlášť originální, protože popravdě je trochu předvídatelný, ale to mi vůbec nevadilo. Pro mě to bylo takové pohlazení na duši a z kinosálu jsem odcházela s úsměvem na tváři a se slzou v oku. [Festival de Cannes 2024]

Jediné, co jsem před festivalem o Anoře věděla bylo, že by to mělo být o striptérce, která se seznámí se synem ruského oligarchy, a velmi rychle se chtějí vzít. A myslím, že to je vlastně to jediné, co případně potřebujete vědět. Až se to k nám dostane, běžte na to do kina a slibuju, že se budete dobře bavit. Dostane se vám solidní dávka harmonicky vyváženého dramatu s komedií. Co mi na tomto filmu přišlo hodně zajímavé, je to… že většina postav mi vlastně nebyla uplně sympatická, (což většinou potřebuju k tomu, aby mě film plně vtáhl), ale i tak mě to neskutečně bavilo, protože je to celým hereckým ansámblem naprosto dokonale zahráno. Z ocenění Zlaté palmy v Cannes mám tudíž docela radost. [Festival de Cannes 2024]

Demi Moore is back! A v takovéhle pecce! Když se mě kamarádka zeptala o čem to je, řekla jsem: něco jako Smrt jí sluší, ale modernější, odhalenější, upřímnější, odvážnější, syrovější, psychologičtější, a hlavně… krvavější! Neskutečně dobře jsem se bavila, ale zároveň mě film donutil přemýšlet... Sama si stárnutím ještě v tuto chvíli zatěžovat hlavu nemusím, ale čeká mě to, a mám kolem sebe ženy, které jsou v podobné fázi života jako hlavní hrdinka (jen nejsou slavné), a vidím, že je to těžké břemeno… Tělo není tak svěží a pevné jak bývalo, muži se za vámi už neotáčí… a strašně moc si to dokáže zahrát s psychikou, a sebehodnotou... to je podle mě vykreslené dokonale. Co si budeme povídat, svět vždy byl, stále je a asi vždy bude klást obrovský důraz na vzhled. A pak o vás, vaší hodnotě a vašem životě rozhoduje takový slizák, jako ten, kterého hraje Dennis Quaid: perfektní kontrast. Za mě filmový zážitek roku, který si dám, i přes tu finální přehnanost a absurdnost, mile ráda ještě jednou. [Festival de Cannes 2024]