Stanislaus

Lynette Scavo si za ta léta na Wisteria Lane prošla mnohými strastmi a jednou z nejtěžších byla rakovina, kterou však nakonec dokázala porazit. A tam kde ona zákeřná nemoc končí, tak tam začíná znít jedna z nejnezapomenutelnějších skladeb. Člověk z této instrumentální hudby proložené ženským hlasem cítí naději, spásu, útěchu, ale rovněž i jistou porci smutku (nad smrtí vačice, kterou Lynette spojovala se svou nemocí a snažila se jí zbavit). Když Lynette vychází z domu, volná a šťastná, tak s pohledem na mrtvé zvíře se jí vytrácí úsměv z tváře a zjišťuje, že "smrťák" kroužící okolo jejich domu si vzal s sebou místo ní jinou duši. Rozhodně jedna z nejsilnějších scén!

Bláznivě šílený song s nezaměnitelným a osobitým hlasem a podáním od Pink, který se perfektně hodil a pasoval do atmosféry druhé Alenky v říši divů. Plus doprovodný videoklip nemá vážně chybu!

Kdo by neznal příběh o spanilé dívce, která se i přes zlobu svých nevlastních sester i matky nakonec svého štěstí dočká. V roce 2015 vdechl Kenneth Branagh této grimmovské klasice opět život a přivedl na plátno zbrusu novou verzi Popelky, která byla vskutku audiovizuální podívanou se skvělým hereckým obsazením. Nedílnou součástí byla rovněž hudební stránka, ze které mi nejvíce v hlavě utkvěla skladba Strong, která už svým jednoduchým názvem mnohé napodívá a skvěla pasuje do filmu a k hlavní postavě. Svým textem jde o velice povzbudivou a k odvahu podporující písničku, která se nikdy neoposlouchá.

Atlas mraků je bezpochyby neuvěřitelně mohutné a mnohoverstevnaté filmové dílo hodné k zamyšlení a opakovanému zhlédnutí. Vedle úžasných hereckých výkonů, vizuální stránky a skvělého příběhu je nutné vyzdvihnout též nezapomenutelnou hudební stránku, ze které mě nejvíce utkvěla v paměti závěrečná skladba, která se v kratších sekvencích objevila i v průběhu filmu. Člověk cítí z této neobyčejně podmanivé skladby onu epičnost, ale rovněž štěstí, spásu, možná i lehký sentiment a zármutek. Nicméně jde rozhodně o nezapomenutelný kousek, který tvoří třešničku na už tak dost lahodném dortu.

V tomto případě jde o film, který jsem sice nikdy neviděl, nicméně i tak jsem narazil na jeho nejznámější skladbu, která mi dokáže nahnat husí kůži. Armstrongův Escape je epický kousek se vším všudy, kterému vévodí silné tóny, nepřeslechnutelný hlas sboru a dechberoucí finále. Poprvé jsem skladbu slyšel v traileru ke Quills a hned mě její nezapomenutelné tóny učarovaly. Špičková skladba, která nestárne!

Vaiana (Moana) jakožto jeden z celovečerních animáků nominovaných na Oscara nabízí opět tradičně jako disneyovský film nepřeslechnutelný soundtrack, který čítá hned několik pěkných songů. Vybral jsem Shiny, protože mi nějakým způsobem utkvěl nejvíce v hlavě a skvěle popisuje postava obřího kraba Tamatoa, který si potrpí na zářivé šperky a rybí svačinku. Píseň je to nadmíru dynamická, doplněná množstvím barev a nezaměnitelným hlasem Jemaina Clementa. Zkrátka rytmická jednohubka, která potěší jak uši tak oči.

Vedle Titaniku je Avatar pro mě další srdcovkou od režisérského titána Jamese Camerona, a proto je na čase se v deníčku zmínit i o (zatím) nejvýdělečnějším filmu všech dob, který se cca před sedmi lety objevil v kinech. Jedním z pilířů úspěchu filmu je rovněž nepřeslechnutelná hudební stránka, ze které bych rád vypíchnul titulní píseň I See You z úst britské zpěvačky Leony Lewis. Samotný název odráží jednu z hlavních linií filmů ("Zřím tě!") a text skvěle koresponduje se vztahem mezi Jakem a Neytiri. Někdy je zkrátka důležité nejprve zavřít oči, aby člověk prozřel a vnímal život a svět kolem sebe všemi smysly.

Než jsem tě poznala je romantické drama se vším všudy a k tomu všemu patří i nepřeslechnutelný soundtrack. Ze všech písní, které ve filmu zazněly, mi nejvíce utkvělo v paměti Not Today ze závěrečné scény. Text písně skvěle odpovídá vztahu ústřední dvojice a atmosféře filmu, takže šlo o pěkné uzavření solidně natočeného kousku. Rozhodně jde o song, který se jen tak neoposlouchá.

Ve čtvrtém týdnu se vracím k režisérské prvotině Toma Forda, jehož druhý film Noční zvířata právě běží (resp. v nedávné době běžel) v kinech. Single Man je ukázkou vizuálně podmanivého filmu s úžasnými hereckými výkony a v neposlední řadě s nepřeslechnutelnou a sugestivní hudební stránkou, z níž mi v hlavě utkvěla nejvíce právě skladba Clock Tick. Život člověka je jako jeden velký a neuvěřitelně komplexní mechanismus, u kterého si člověk může být jistý pouze tím, že jednoho přestane tikat ... Kdy k tomu dojde, to už je záhadou!

Ve třetím týdnu se vracím opět k Laně Del Rey a sice ke coveru její písně Gods and Monsters, která zazněla ve čtvrté řadě American Horror Story z úst Jessicy Lange. Svým vyzněním a atmosférou píseň perfektně zapadá do konceptu série, jelikož je podobně ponurá až zvrácená. Text sice úplně nekoresponduje s dějem (např. zmínka o Jimu Morrisonovi), nicméně i tak tvůrci nemohli najít lepší song k přezpívání. Vedle toho byla tímto způsobem skvěle uvedena nová postava Edwarda Mordrakea. Když vchází na scénu zahalen zeleným oparem s ruským kolem v pozadí za zvuků této písně, tak mi hned naběhla husí kůže.

Není tomu tak moc dlouho, co jsem v deníčku zmiňoval hudební stránku z Titaniku, nicméně v tomto případě jde o film, ke kterému se prostě rád vracím. Tentokrát jsem vybral v rámci soundtracku čtvrtou skladbu s jednoduchým názvem Rose, jejíž hudební motiv se v podstatě táhne celým filmem v různých podobách. Jde o vcelku jednoduchou skladbu se sentimentálním tónem, která je doprovázena hlasem Sissel Kyrkjebø. Vedle Death of Titanic a titulní písně od Céline Dion jde o jednu z mých nejoblíbenějších skladeb, které byly k Titaniku složeny (byť jsou vlastně vesměs všechny skvělé).

První letošní týden bych rád věnoval titulní písni z disneyovské Maleficent - a sice Once Upon a Dream. Tento song zazněl již v původní kreslené verzi Růženky, a když jsem se dozvěděl, že ho má pro novou adaptaci pohádkového příběhu přezpívat moje oblíbenkyně Lana Del Rey, tak jsem byl natěšený dvojnásob. Když jsem byl tehdy na filmu v kině, tak si pamatuji, že jsem z něj odcházel nadšený. Lana má nezaměnitelný a trudnomyslně znějící hlas, který perfektně pasoval do nově převyprávěného příběhu soustředícího se zejména na netradiční vztah Zloby a Aurory. A právě tento cover byl jedním z mnoha kladů filmu.

Poslední týden roku 2016 bude patřit písni, která se během posledních tří let stala téměř klasickým hitem a film, ve kterém zazněla, se stal nejvýdělečnějším animovaným snímkem všech dob (bez inflace). Řeč je samozřejmě o písni Let It Go z disneyovského Ledového království. Nádherná píseň s poměrně jednoduchým textem perfektně sedí do děje a skvěle vystihuje rozpoložení hlavní hrdinky Elsy. Oscarový song byl přezpíván do mnoha jazyků, nicméně člověk nedá dopustit na originální verzi z úst Idiny Menzel.

"My Heart Will Go On" a.k.a. "Love Theme from Titanic" zná prakticky každý. Někteří této písni nemohu přijít na jméno, nebo se jim za ta léta oposlouchala, nicméně já patřím k těm, kteří se k této milostné písni vždy rádi vracejí. Nádherný song, který pohladí po duši, svým textem skvěle vystihuje atmosféru filmu a vztah mezi ústřední zamilovanou dvojicí, kterou nemohlo nic na světě rozdělit - osud jim však bohužel nepřál. Když po naprosto třech úžasných hodinách snímek dospěje ke konci, tak se objeví titulky a začnou znít první tóny Hornerovy hudby doprovázené zpěvem Celine Dion. V podstatě by se dalo říct, že šlo o sladkou třešničku na už tak vynikajícím dortu!

Jubilejní padesátý týden patří na Oscara nominované písni Travelin' Thru z úžasného filmu Transamerika, kterému jsem už v minulosti věnoval jeden příspěvek (Like a Rose od Lucindy Williams). Nádherná píseň z úst country divy Dolly Parton svým textem a vyzněním skvěle zachycuje atmosféru filmu, která je o hledání pravdy, odpuštění, lásce a především rodině, kterou si sice člověk nevybere, ale je fajn alespoň nějakou mít. Tento song je nabitý pozitivní energií, která z něj sálá na všechny strany a výborně koresponduje se závěrem filmu. Zkrátka poctivý song ze života o životě.

Tento týden patří dalšímu hudebnímu tématu ze Zoufalých manželek, které se během osmi sérií objevilo v nejednom dílu, ale právě ve finále sedmé série bylo nejdůraznější a nejnezapomenutelnější. Opět musím směřovat hlubokou poklonu směrem k Jablonskému.

Hudba krásně podkresluje atmosféru závěru sedmé série. Člověk cítí a slyší útěchu, do jisté míry spásu a překonání nebezpečí, ale zároveň je patrná přítomnost nadcházejících nelehkých událostí, které budou následovat v poslední sérii. Nádherná skladba, která opravdu pohladí po duši a přiblíží divákovi danou scénu ještě blíž.

Dnes jsem byl v kině na sci-fi filmu Příchozí, který budu mít ještě nějakou dobu v hlavě. Jednak díky příběhu, který byl sice na jednu stranu pro diváka komplikovaný, ale o to víc hluboký, a na druhé straně mě velice zaujala hudební a zvuková stránka filmu. Ze všech instrumentálních skladeb, které ve filmu zazněly, mi nejvíce utkvěla v paměti ta úvodní a závěrečná, které byly identické a tvořily jakýsi rámec onoho komplexního příběhu. Skladba mi hodně připomínala tvorbu Olafura Arnaldse, přičemž hudbu k filmu složil Jóhann Jóhannsson, který pochází rovněž z Islandu. Avšak tato nádherná skladba, která vyniká svou jednoduchostí a tklivými tóny, pochází od Maxe Richtera.

Nedávno jsem zde uveřejnil Time Is Collapsing z Počátku a dnes je čas na další monumentální dílo od Nolana s hudebním doprovodem od Zimmera. Předloňský Interstellar byl jeden z nejlepších filmů roku a pouze jen potvrdil, že je Nolan jedním z nejlepších a nejoriginálnějších autorů současnosti. Dějově a myšlenkově komplexní příběh, kterému je náš vesmír malý, a proto se rozprostírá do alternativních světů a časových dimenzí, rozhodně vybízel k velkolepé hudební stránce, což se povedlo na výbornou.

Jedna z nejimpozantnějších a nejnezapomenutelnějších scén z filmu bylo připojování se s lodí na vesmírnou stanici, během které jsem jen se zatajeným dechem pozoroval velké plátno v kině a poslouchal úžasnou hudbu. Neuvěřitelně dynamická scéna je doplněna o nezaměnitelné tóny, které skvěle pasovaly ke scéně a posilovaly hektickou atmosféru oné sekvence.

Zootropolis je bezpochyby jedním z nejlepších animáků posledních let a rovněž celkem žhavým kandidátem na sošku Oscara v kategorii Nejlepší celovečerní animovaný film. Vedle dobře napsané příběhu s hlubší myšlenkou a dechberoucí animace mě zaujala ústřední píseň Try Everything od Shakiry, na níž se podílela mj. i Sia.

Tento velice chytlavý song svým vyzněním skvěle pasuje do děje filmu - když chceme něčeho dosáhnout, tak to prostě musíme zkoušet, i když se nám to na začátku může zdát nad naše síly, nicméně i přes všechny chyby a selhání je možné nakonec uspět a dostat se tam, kam směřujeme.

Střihoruký Edward je vedle Velké ryby a Ospalé díry jeden z mých nejoblíbenějších filmů od Tima Burtona. Nádherný příběh o bytosti, která i přes svůj umělý zrod oplývala větší lidskostí než její okolí, disponuje vedle nápadité výpravy a sympatického hereckého obsazení rovněž nezapomenutelnou hudební stránkou, ze které se mi nejvíce do paměti zaryl Ice Dance. Burtonův dvorní skladatel Danny Elfman odvedl tehdy opravdu dobrou práci.

Kouzelné tóny doprovázené podmanivým zpěvem dokázaly posílit nevinnou atmosféru této devadesátkové klasiky, ke které se vždy rád vracím. Roztomilá Winona Ryder tančící ve sněhovém "dešti" pocházející z Edwardovy ledové sochy - jeden z oněch filmových momentů, na které se jen tak nezapomíná ... "Sometimes you can still catch me dancing in it."