Arach.No

Pokračování po necelých třiceti letech tematicky navazuje na původního Candymana. Vizuálně originální, zručně natočený i zahraný hororový thriller, obsahující krásné jednoduše animované vsuvky, působivou hudbu (chvílemi odkazující na originální soundtrack Philipa Glasse) a několik pokývnutí směrem k autorovi předlohy. Bohužel, tam kde první film nechával na diváka působit atmosféru a chytře budoval mytologii za touto městskou legendou na pozadí nejen rasových vztahů, toto pokračovaní  místy až příliš tlačí na pilu. Původních myšlenek se drží, ale příliš je nerozvádí. Jen je divákovi opakovaně doslovně předkládá, aby náhodou někomu neuniklo poselství a postoj autorů k otázce rasových vztahů v západní společnosti. Tak jak už jsme na to zvyklí z předchozích hororů Jordana Peelea. Škoda, že film nemá v diváka větší důvěru, ve všech ostatních ohledech se jedná o důstojné pokračování jednoho z těch zajímavějších hororů 90. let. I tak má v každém případě cenu ho vidět, jak pro nesporně kvalitní rozpracování dnes už klasické hororové látky, tak protože se bezpochyby v následujících měsících stane součástí západní společenské debaty.

Po páté sérii musím jít na plný počet. Výborně vypointovaný seriál, který přesně věděl kdy a jak skončit. Tohle nejsou Přátelé, tohle nejsou Black Books. U nás překvapivě opomíjený skvost. Chytré, vtipné, originální. Matt hraje fiktivní verzi Matta, a ne Joeyho. Vypořádává se v tomto seriálu se svou vlastní kariérou po Přátelích s nebývalou mírou otevřenosti. Britové jsou britští, ale nikdy se nepřiblíží karikaturám. Všechy hlavní postavy jsou především lidské. Takže diváka občas štvou, zatímco je může mít upřímně rád. Velmi dobře napsané i zahrané.

Podobně nápadité jako první díl. Máloco bývá větším zklamáním než film s originálním nápadem, který následně není nijak zajímavě využit. Druhý Ralph si s tímto poradil na výbornou. Odkazy na arkádovky jsou doplněny internetovým prostředím, díky čemuž může být tento díl zajímavější i pro mladší publikum, klasickými hrami nepolíbené. Film je tak plný fungujících nápadů jak "oživit" internetové stránky, že je snadné odpustit mu řídší děj a vlastně naprostou absenci záporáka. Jednotlivé scény výborně fungují jak po humorné (Disney princezny) tak emocionální (finále o přátelství) stránce. Mezititulková scénka vám sice nic zásadního neodhalí, ale je to asi nejvtipnější skeč z celého filmu. Určitě pak v kině počkejte až do konce ať napřijdete o důležitou upoutávku.

Vymývárna mozků vychovávající děti k těm správným evropským hodnotám. Kupředu levá!

Tvůrkyně jsou jednoznačně na straně Averyho, ale naštěstí se nesnaží předstírat opak. Ať je pravda v tomto případu kdekoliv, Making a Murderer je fascinující seriál od kterého se před koncem dá jen těžko odtrhnout.

Od prvních minut je jasné o co tvůrcům šlo a po celou dobu nesejdou z cesty. Konzistentní tíživá atmosféra podporovaná výbornou hudbou, přesným obsazením včetně vedlejších rolí (akorát malá holčička je trochu toporná, ale co se dá dělat) a postupujícím šílenstvím, díky kterému divák neví co může v následujících minutách očekávat. Film nikdy nesklouzne do artu ani k primitivním lekačkám nebo prvoplánovým figurkám. Pro mě osobně byla Polednice velmi příjemné překvapení a důkazem, že i v České republice jsou filmaři s jasnou vizí a schopností ji realizovat.

Tak předně, tohle nebyl vánoční speciál. Jenom fakt, že se část odehrává ve vánočních kulisách z toho neudělá vánoční epizodu. Několik věcí mě na tomto dílu potěšilo - neselhávající Capaldi, Greg Davies, několik podařených vtipů a zajímavých nápadů, a River, která tady byla poprvé od Silence in the Library celkem snesitelná. Doufal jsem, že za ní Moffat konečně udělá jasnou tečku, ale asi mám smůlu. Celkově je to spíše průměrná epizoda, které nechybí zapamatování hodná Doctorova scéna (chvíle úžasu, když zjistí, že je TARDIS zevnitř větší), ale po emoční stránce nefunguje, a kdyby neexistovala, tak mi chybět nebude. Mezi vánočními speciály (na chvilku budu předstírat, že je jedním z nich) pak jednoznačně patří ke slabším kouskům.

Dal bych tak 70 %, ale jelikož jsem Daredevilovi dal 4* tak se v tomto případě přikloním dolů. Začátek má tento seriál vynikající - připomene detektivky drsné školy, představí zajímavé hlavní i vedlejší postavy a prozatím asi nejlepšího Marvelovského záporáka. V poslední třetině (od 9. epizody do konce), však jako by scénáři došel dech, motá se v kruhu, a neskončí jenom protože Jessica nechce aby skončil. Zhuštění by scénáři určitě prospělo. Velkou část totiž věnoval vedlejším liniím, o kterých jsem do poslední dílu doufal, že se ukážou jako podstatné, aby nakonec vyzněly do ztracena (možná se s nimi bude operovat v dalších seriálech, co já vím). Jediným světlým bodem tak v poslední třetině byl famózní Tennant, který si roli Kilgravea užívá natolik, že jsem mu na konci fandil víc než titulní hrdince. Opravdu mě nebavilo po osmadvacáté sledovat, jak se Jessica utápí v sebelítosti. Ve chvíli, kdy divák fandí dost možná lidsky nejodpornější postavě jakou nám Marvel zatím představil, namísto hrdinů, tak si uvědomí, že je na seriálu očividně něco špatně. Škoda, měl špičkově našlápnuto, ale neudržel laťku až do konce, jako se to povedlo Daredevilovi. I tak jsem ale zvědavý na další Marvelovské série od Netflixu.

Komentář může obsahovat SPOILERY. V tomto speciálu se Moffat zatím nejvíce přiblížit stylu Doctora Who, ale ukázalo se, že to co může fungovat ve sci-fi pohádce, nemusí být úplně to pravé pro viktoriánskou detektivku. Oceňuji snahu ozvláštňovat vyprávění a nic nemám proti posunování hranic konceptu nespolehlivého vypravěče. Problém však vězí v tom, že tvůrci vzbudili v divácích očekávání nového Sherlockova dobového dobrodružství, jen aby jim v poslední třetiny podtrhli koberec pod nohami. To musí fanoušky zákonitě rozdělit na dvě skupiny - jedna pochválí invenci a metapřístup, zatímco druhá (dost možná větší) bude zklamaná, protože nedostali co dostat měli. Kdybychom věděli, že uvidíme přímé pokračování třetí sezóny v němž Sherlock halucinuje o 120 let starém případu, reakce by byly jiné. Další problém je, že se případ nevyřeší - je nám vysloveně řečeno, že to feministky nespáchaly, protože takové řešení je nesmyslné. Jediné co se tak dozvíme je, že Moriarty skutečně zemřel. KONEC SPOILERŮ. Getiss s Moffatem mají odvahu experimentovat, což není málo. Ještě odvážnější by ale bylo napsat a natočit nový inteligentní detektivní příběh, který by si nemusel pomáhat moderními berličkami a infantilním humorem. Škoda, že nevyužili jedinečné příležitosti propojit tradici Brettova viktoriánského Sherlocka s herci a postupy 21. století. Cesta, kterou se vydali tak je sice formálně osvěžující a zajímavá, ale vlastně až příliš jednoduchá a ve své komplikovanosti předvídatelná.

Vánočně-halloweenský film, který má nejblíž asi ke Gremlins, ale je o trochu méně pro celou rodinu. Úvodní scéna v obchoďáku, na jejímž pozadí Bing Crosby zpívá „It's Beginning to Look A Lot Like Christmas“ nasadí perfektní tón, a nemohl jsem se při ní neusmívat. Dál se Krampus vyvíjí celkem předvídatelně. Kromě povedeného titulního záporáka mu prospívá i slušné obsazení. Některé postavy jsou sice nesympatické, ale zahrané jsou přesně, a alespoň tak divák má komu přát smrt. Škoda slabšího scénáře, který se snaží budovat atmosféru, ale funguje spíš na úrovni jednotlivých scén než celku. Když si divák k většině postav nevytvoří vztah (výjimkami jsou hlavní hrdina Max, jeho babička a možná otec), tak napětí příliš nefunguje. Pochválil bych praktické efekty, a to, jak tvůrci naložili s nízkým rozpočtem. Také oceňuji, že se Dougherty nesnažil o primitivní lekačky, a osvěžil příběh pěkně animovanou pasáží. Krampuse si klidně doma pustím během Vánoc jako kulisu, ale žádná velká klasika se z něj nestane.