Tsuki

Yamapiho mám sice ráda, ale je pravda, že skvělý herec z něj asi nikdy nebude. Mám pocit, že svým hraním se hodí jen na určitý typ rolí, a "sebejistý učitel angličtiny" to není. Takže jsem mu tu roli zkrátka vůbec nežrala. Problém však nebyl jenom v něm, ale celý příběh byl postaven tak, že působil zkrátka dost nepřirozeně a nepřesvědčivě. Mangu jsem nečetla, tudíž nevím, jak se příběh odehrává v ní, ale na filmovém plátně to fakt nepůsobilo dobře. Především, mezi hlavními postavami vůbec nefungovala chemie. Vývoj jejich vztahu na úroveň toho, že se vezmou, mi proto nešel do hlavy. A konec byl bohužel dost kýčovitý. Na druhou stranu, měla jsem zrovna chuť se podívat na jakýkoliv japonský film, a překvapivě mě to na průměrné úrovni uspokojilo (jinak bych nejspíš dala ještě o hvězdu míň). ~(3,0★)~

Hodně špatná variace na Twilight, čekala jsem od toho přece jenom trochu víc. Předlohu vůbec neznám, takže tu hodnotit nebudu, ale film sám o sobě je doslova nudný a člověk se pořádně nechytá. Snad to bylo jen špatné zpracováno, ale ten svět "zaklínačů" šel úplně mimo mě. A navíc nechápu ten název Nádherné bytosti - kde tam nějaké byly? Jasně, pár postav tam vypadalo docela dobře, ale že by mi tam někdo snad svým vzhledem nabo charismatem vyrazil dech, to ani náhodou. A Alden Ehrenreich jen těžko spadá do kategorie lamačů dívčích srdcí... dokonce mi přišlo, že spíš než na středoškoláka vypadá jak někdo, komu táhne na třicet. Možná je mu ve skutečnosti míň, ale zkrátka mi do té role neseděl. Celý film jsem po chvíli sledovala s naprostým nezájmem, divím se, že jsem se na něho vůbec dokoukala. ~(2,0★)~

Nechci působit příliš zaujatě, protože jsem fanouškem japonské (původnější) verze, ale i když jsem se na tohle dokoukala až úplně do konce, nemyslím si, že si to zaslouží lepší než průměrné hodnocení. A to je co říct, protože zpočátku jsem myslela, že tomu dám tak jednu, max. dvě hvězdy. Prvních zhruba šest dílů jsem u toho vysloveně trpěla. Od začátku mi to přišlo hrozně přehnané a nadnesené, a všechny postavy mě otravovaly. Zatímco Inoue Mao v Hana Yori Dango mi byla hodně sympatická, i když se taky nedala vzhledem zařadit mezi klasické krásky, tady mi představitelka Jan Di přišla opravdu nehezká a nezajímavá. Postupně jsem si na ni sice zvykla, ale musím říct, že ve většině účesech vypadala jak stará bába. Paradoxně nejvíc jí to slušelo, když ji vlasy vidět nebyly (třeba při plavání), což je docela zvláštní. Jun Pyo jako protiklad Domyojiho mě taky zpočátku přiliš nezaujal (i když musím uznat, že některými rysy se MatsuJunovi podobá), hlavně myslím, že mu ty vlasy skutečně museli vždycky natočit, protože na rozdíl od MatsuJuna nemá, zdá se, přirozeně vlnité vlasy. No a Ji Hoo jako protiklad Ruie z HYD mi zpočátku přišel jako katastrofa. Kdykoliv na něj byl záběr, jeho výraz mi připomínal leklou rybu. Naštěstí si zhruba v polovině seriálu ostříhal vlasy a hned vypadal o něco líp, i ten výraz se mu trochu zlepšil. Chci tím tedy říct, že zpočátku mě opravdu na tyhle postavy nebavilo koukat. Jediný, kdo se mi skutečně líbil hned od začátku, byl Yi Jung, který byl podobně hezký a šarmantní jako jeho japonský protějšek Nishikado Sojiro. Celou dobu se mi zdálo, že to Korejci skutečně přehánějí s tím, co všechno se do toho seriálu snaží nastrkat, ať už to byl hokej, závody aut, jízda na koni a kdesi cosi. Dějovou linku se snažili co nejvíc zdramatizovat a navíc natáhnout některými nezáživnými scénami a flashbacky. Přestože musím uznat, že zhruba v polovině mě konečně tahle korejská verze začala jakž takž bavit a zvykla jsem si na postavy i na hudbu (ta mě zpočátku se svým "almost paaaaradise!" docela vytáčela, ale později se mi zalíbila), délka dílů mi vadila až do úplného konce. Nechápu, proč korejci dělají díly delší než hodinu a musí tam strkat spoustu zbytečných scén. Mě osobně to pak snadno znudí... už v polovině dílu jsem většinou koukala na čas, kdy to konečně skončí. Mnohdy jsem se musela vysloveně nutit k tomu, to dokoukat. Navíc slibný rozjezd někdy v polovině zabil na několikrát "ukončený" konec. Mohlo to skončit i bez té ztráty paměti. Vím sice, že v japonské verzi to bylo taky, ale tady mi to přišlo už dost přehnané dávat to na konec, vzhledem k tomu, čím vším si tam už ty postavy takhle zdlouhavě prošly. Myslím, že Korejcům by prospěly dvě věci: Zaprvé, nesnažit se děj tak moc natahovat a zkrátit o něco jednotlivé díly. Zadruhé, přestat ve velkém kopírovat příběhy z Japonska a raději si vymyslet svou originální story (jestli se někdy příště kouknu na nějaký korejský seriál, raději si vyberu něco, co není remake, protože mě to pak o to víc vytáčí, co s tím Korejci provedli). Tohle pro mě byla ve výsledku zdlouhavá megalomanská telenovela, která má sice vizuálně čím zaujmout, ale do srdce se mi rozhodně nevryla. ~(3,0★)~

Tak pozitivní a "úsměvné", že nelze zůstat imunní :) ~(4,2★)~

Hezký film o síle víry a taky o tom, že se k sobě mnohem víc hodí lidé s podobnými vizemi, hodnotami a cíli. Jen je trochu škoda, že ačkoliv film působí na první pohled ryzím dojmem, když jsem se nad tím zamyslela později, přišel mi spíše klasicky prvoplánový. I tak ale pěkný zážitek. ~(3,8★)~

Humorně odlehčený špionážní retro film. Některé scénky a dialogy tam byly dost povedené, ale musím uznat, že to nebyl úplně můj styl humoru. Henry Cavill mě ale každopádně zaujal svým charisma (znám ho už dlouho, ale ve filmu jsem ho viděla poprvé). ~(3,2★)~

Kouzelný film s příhodným českým názvem - srdce nás vždy táhne tím správným směrem. V tomto filmu srdce vystupuje pod záštitou hudby, ale o to je film krásnější. ~(4,3★)~

Příběh Fantastic Four pořádně neznám a starší film jsem ani neviděla. Je mi ale jasné, že pokud se tvůrci rozhodli nutně udělat tenhle remake, měli na dějové lince mnohem víc zapracovat a především si ujasnit, kam film vlastně směřuje. Celou dobu totiž není jasné, s jakým cílem byl film vytvořen. Není to ani dechberoucí superhrdinský akčňák, ani komedie o čtyřech nesourodých outsiderech (dvě nebo tři vtipnější scénky tam působí spíš nuceně a zbytečně). Takže výsledek je zkrátka nemastný neslaný, nehledě na to, že ani herci mě (snad krom Milese Tellera) příliš nezaujali. Finální bitva postrádala pořádné napětí a spíš než velkolepě působila téměř trapně. ~(2,2★)~

Klasická kouzelná pohádka v realitě New York City. Musela jsem nad tím sice kroutit hlavou, ale s úsměvem od ucha k uchu. Stejně jako padne střevíček, i tomuto padnul ten pohádkový kýč jako ulitý. Na zpříjemnění večera mi tenhle film přišel zkrátka hrozně vhod. ~(4,0★)~

Dlouho jsem tento seriál měla na seznamu "doramat", které chci v budoucnu vidět. Sama nevím, proč mi tak dlouho trvalo, než jsem se k tomu konečně rozhoupala, snad jsem měla dojem, že by tento seriál mohl být moc "sportovní". Ale to jsem se docela spletla. Točí se to sice kolem basketbalu, ale zdaleka se o tom nedá mluvit jako o sportovním seriálu. Na můj vkus tam bylo toho basketu tak akorát, aby to příběh okořenilo, ale neodradilo (chápu, že každý se na to může dívat jinak). Každopádně, dějová linka o sbližování dvou postav, která si jde každá za svým snem, se mi moc líbila. Právě to mě na tom zaujalo nejvíc - ono téma vzájemné podpory v dosažení snu. Přestože se Naoki i Riko každý věnovali něčemu jinému, pochopili, že tím, jak se oba dívají na svět, k sobě dokonale pasují. Možná tam ani nebyla úplně třeba v protikladu taková "napůl mrcha" Natsuki (Aibu Saki), i když je pravda, že její charakter příběh dost oživil. Myslím, že její postava tam byla napsaná nejlépe, takže na druhou stranu jsem si její roli celkem užila. Yamapi podal svůj klasický výkon, na který jsou ale jeho fanoušci určitě zvyklí a proto ho mají rádi, no a Kitagawa Keiko mi tady byla hodně sympatická. Celkově jsem si seriál vážně moc užila. Myslím, že japonské seriály příbližně v rozmezí let 2005-2010 jsou obecně o úroveň lepší než doramata z posledních let, a tohle tam určitě se svou hezkou atmosférou spadá taky. ~(4,2★)~