Réžia:
Orson WellesKamera:
Gary GraverHudba:
Michel LegrandHrajú:
John Huston, Oja Kodar, Peter Bogdanovich, Susan Strasberg, Norman Foster, Robert Random, Lilli Palmer, Edmond O'Brien, Mercedes McCambridge (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Legendární režisér se v poslední den svého života horečně snaží dokončit nový projekt a uvažuje o tom, jaký odkaz po sobě zanechává. Mnohovrstevnatý film Orsona Wellese. (Netflix)
Videá (1)
Recenzie (19)
Jako velký fanoušek Orsona Wellese jsem měl asi přehnaná očekávání, notně přiživená převážně pozitivními zahraničními recenzemi, ale ve výsledku mě The Other SIde of the Wind prakticky zcela minul. Beru, že Welles zkoušel něco úplně jiného, na druhou stranu si nejsem jist, jestli by s touhle podobou snímku byl spokojený. Možná by bylo lepší, kdyby zůstala jen ta aura prokletého díla. Paralelně uváděný dokument o (ne)vzniku filmu s názvem They'll Love Me When I'm Dead mě naopak bavil moc. ()
Bylo narocne to dokoukat. Vysledek si interpretuju dvema zpusoby: Wellesova excentricita, podivinstvi a samoucelova artovost se tu autobiograficky manifestuji v plne forme a nebo dokoncovatele nemeli dostatek koherentniho materialu, netusili, co mel Welles vlastne v planu a proste to slepili? At uz je pravda kdekoli, me to nebavilo. ()
Wellesov vztýčený prostredník. Novému Hollywoodu, italským neorealistom, divákom, sebe samému. Tématikou, skladbou (film within a film) a eklektickým strihom to docela pripomína iný experiment z tých čias: Hopperov Last Movie. Oba filmy sú, čo sa týka diváckej atraktivity, zhruba niekde na úrovni home-videa z mejdanu natočeného partou na horskej chate. V preklade: najviac si to užijú herci a štáb, ktorí boli pri tom. Pak logicky Welles fanatics, pretože ocenia všetky tie drobné nuansy, ktorými je film napechovaný (vzťah Bogdanovicha k Hannafordovi, Susan Strasberg v roli Pauline Kael, Lili Palmer ako Marlene Dietrich, staré esá z Mercury Theatre v obsadení). Obávam sa však, že pre drvivú časť ne-wellesovského publika to bude veľké trápenie. ()
Ja tu nebudem vypisovat siahodlhe komentare a ani vysoko odborne fundovane filmovo - teoreticke termity. Tu rad prenecham priestor clenom Klubu narocneho Diviaka, pardon Divaka a vystudovanym filmovym teoretikom -elitarom. REziser Orson Welles natocil svoj posledny kvalitny film The TRial z 1962, potom uz to bola bieda. Ono pan reziser ten film ani nedokoncil, dotocili film az Wellesovi fans, to hovori za mnohe : 35 % ()
Absolutně nekoukatelná pseudodokumentární rádoby studie pozadí natáčení filmu. Vykreslení charakterů zůstalo asi někde v hlavě Orsona, protože na plátno se mu to fakt převést nepodařilo. Nebo možná leží ve střižně, protože měl údajně až 100 hodin materiálu. Ale bůhví, jestli by to i pak dávalo vůbec nějaký smysl. Pokud ano, snad by to přeci sestříhal a vydal ještě před svou smrtí, ne? Jediné, na co se pak dá dívat, je Oja Kodar. Zbytek mohl zůstat u ledu, o nic bychom nepřišli. Konečná podoba filmu totiž působí, jak když ji natáčeli pejsek s kočičkou, ne režisér nejlepšího filmu všech dob. ()
Galéria (36)
Zaujímavosti (3)
- Nejméně čtvrtina obsazení zemřela během pěti desetiletí mezi produkcí a vydáním filmu. Nejstarší obsazení člen, George Jessel, se narodil 3. dubna 1898. (ČSFD)
- Celosvětová premiéra proběhla 31. srpna 2018 na Benátském filmovém festivalu. (BMW12)
- Už v době vzniku se snímek potýkal s finančními i organizačními problémy (vznikaly situace, kdy se jedna postava ptá něco druhé a odpověď byla dotočena až za tři roky). Práce ve střižně se pak táhla celá osmdesátá léta – během té doby Orson Welles zemřel. Dlouhá léta se film nikdo nepokoušel dokonči, až v březnu 2017 koupila práva společnost Netflix a ve zrekonstruované podobě ho poprvé představila na filmovém festivalu v Benátkách v roce 2018. (ČSFD)
Reklama