Okupácia v 26 obrazoch

Zábery z námestia pekne zobrazujú, že jedinými slobodnými tvormi tam boli holuby krúžiace okolím. Ďalší film z doby neľudského vymývania mozgov zvrátenou ideológiou, kde človek časom nespoznáva ani starého kamaráta. No a tentokrát z miesta, ktoré je súčasnému divákovi známe len ako dovolenková destinácia, čo však neznamená, že ho vojny minuli. Páčila sa mi hudba a logicky aj exteriéry. Scéna v autobuse obsahuje až trochu samoúčelné násilie, to ale samozrejme neznamená, že sa nič také nemohlo stať. A koniec podľa očakávaní bol aspoň malým zadosťučinením za to všetko bezprávie, ktoré sa dialo predtým. (15.03.2014)

Nejdříve se představují 3 hlavní postavy mladých přátel, oddaně a stále spolu řádících po ulicích svého města. Později jsou pak jejich cesty rozděleny druhou světovou válkou – jeden se dává k četníkům, další se stává členem odboje a třetí má plnou hlavu starostí, aby díky svému židovskému (?) původu nakonec neskončil v koncentračním táboře. Solidně rozehraný snímek plný kontrastů: především nezávazný a vesele hravý úvod versus brutální scény ustašovského teroru v autobuse hrůzy, který svou mimořádnou brutalitou do celkového okolního ladění snímku příliš dobře nezapadá a působí násilně vtlačen do okolních událostí. (10.02.2004)

Obecně velmi dobře hodnocený film Logana Zafranoviče mi osobně do noty příliš nesedl. Snímek popisuje Dubrovník ve válečném roce 1941 a činí tak prostřednictvím tří mladých mužů, přátel. Okupaci ve 26 obrazech se nedá upřít řemeslná zručnost (za kamerou stál autor výtečného krátkého filmu Zdravi ljudi za razonodu), přesto se tento film doslova vzpírá tomu, aby se do něj člověk ponořil. Může za to zejména velmi odtažitý styl snímání, který využívá zejména celky a naopak detailů, ať už na tváře herců nebo na cokoliv jiného, je téměř prost. S tím souvisí i slabá charakterizace jednotlivých hrdinů, kteří nejsou v expozici dostatečně uvedeni a jsou ihned vrženi do děje a divák je tak rád, když je d sebe vůbec rozezná nebo si zapamatuje jejich jména. Za zmínku stojí často citovaná scéna autobuse, která je svou brutalitou skutečně za hranicí téměř všech válečných filmů a z celkové odtažitosti a chladnosti snímku tak zvláštně vybočuje. (19.01.2013)

Jsou lidé kteří vám zlomí srdce a jsou i takové filmy - tohle je jeden z nich. Neměl jsem ho nikdy potkat a když, tak ne ve 14ti letech... Režisér Lordan Zafranović o hrůzné scéně v autobuse řekl že byla podložena nalezením historického dokumentu v archivu.Byly velké tlaky aby ve filmu nebyla, nebo byla méně naturalistická.Lidé při ní odcházeli z kina, byly i případy kdy omdlívali či zvraceli... (02.12.2010)

Pokud v osmdesátých letech vypadala akce v autobuse jako horor, dnes už je to běžná filmová mluva. Nic šokujícího tedy nečekejte. Film se zaměřuje na změnu atmosféry z uvolněného skotačení do doby tuhé okupace. A změna nálady je téměř hmatatelná. Vyčetla bych příliš dlouho trvající úvodní sekvenci, selanka nemusela být tak dlouhá. (26.04.2015)