Dracula

Dracula vyniká predovšetkým mimoriadnymi hereckými výkonmi (a to nemám na mysli len Lugosiho famóznu exhibíciu). Svoje krásy dokázal prezentovať aj vďaka (na rok 1931) realisticky pôsobiacim interiérom štúdia a.. tam všetka chvála bohužiaľ finišuje. Belom sa to začína, Belom sa to končí. Bez ohľadu na to aký je vo stvárnení svojej prelomovej role fantastický, jeho "mladší nemecký bratranec" Nosferatu (atmosfericky i prezentáciou dejstva) stál za viac a preto skrátka nemôžem ísť s hodnotením vyššie. (01.07.2011)

Kdyby byl Dracula němý, byl by určitě lepší - hypnotické pohledy Bely Lugosiho by zůstaly a ostatním hereckým výkonům by to jedině prospělo. Takhle jde, dá se říct, o lehce nadprůměrný film, v němž mi toho hodně vadí (například ta okatá divadelnost nebo to, že se spousta důležitých věcí bůhvíproč stane mimo záběr) a ze kterého opravdu dobrou podívanou vhodnou k zopakování udělala až nová hudba Philipa Glasse a Kronos Quartetu z roku 1999. Doporučuji. A navíc - nebýt tohoto Draculy, Mel Brooks by nikdy nenatočil jednu ze svých nejlepších parodií. (25.06.2017)

Zhlédnuto bezprostředně po dočtení Stokerova stejnojmenného románu. Srovnávat film se Stokerovým textem snad ani nemá cenu, komplikovaný románový děj je zde tak brutálně redukován, že téměř nezůstal kámen na kameni. Můj údiv vyvolalo již to, kdy jsem v úvodu překvapeně zjistil, že se na Draculův hrad nevydal Jonathan Harker, ale Renfield! (A to je ještě změna, kterou považuji za celkem vtipnou zkratku původního děje). Stejně tak asi nemá cenu vysmívat se staromódnímu hereckému projevu celého ansámblu nebo předpotopním trikům (z nichž primát trapnosti pravděpodobně drží všichni ti směšně pískající netopýři, kteří vypadají jako debilní suvenýry z pouti). Co mi ovšem vadilo už notně, byla úmornost, s níž se celý ten film - navzdory své relativně krátké stopáži - nekonečně vleče. O nějakém napětí, nebo nedejbože strašidelné atmosféře, nemůže být ani řeč, celá ta letitá podívaná je spíš místy rozkročena mezi starosvětskou roztomilostí a bezděčnou směšností (místy jsem si skutečně nebyl jistý, zda nesleduji parodii). Proto nemohu jít se svým hodnocením výše - ke konci jsem si vážně už nudou zoufal. To je přece u hororu zásadně špatně. Za sebe nemám problém napsat, že tohle je klasika, která mě obloukem minula. (08.09.2014)

Po opětovném zhlédnutí jsem ještě spokojenější. Ač nejlepším Draculou je pro mne Ch.Lee, tak Bela Lugosi je zkrátka kult, kterému složila poctu nejen skupina Bauhaus svoji skladbou Bela Lugosi´s Dead. Browning vzal základní dějovou linii a předložil divákovi přesně to, co by čekal. Papundeklové Karpaty, spoustu mlhy, běsné stíny, netopýry a okřídlené zvolání: ,,Slyšíte je? Děti noci! Jaká to hudba!" Ač Lugosi nemá čtyřcentimetrové tesáky, jeho oči dokážou provrtat skrz naskrz. Atmosférické, bez scénické hudby, vyprávěné především obrazem. Draculovy éterické družky, kočáry s černými koňmi, silueta hradu, rozbouřené moře a plíživá smrt. Nestárnoucí. (27.11.2017)

Bezkrevná adaptace s nulovým tempem a spádem (zásluhou toho se i těch 75 minut zdá skoro nekonečných), statickou a nenápaditou režií a hodně nepřesvědčivými (čtěte: legračně přehrávajícími) herci (včetně Lugosiho). Absence hudby také příliš nepotěší. Zato výtvarná stránka a vůbec práce s mizanscénou je parádní (některé záběry jsou úžasné a atmosféra krásně staromilecky stylová), proto je taková škoda, že samotný děj je tak zoufale unylý a nezáživný (u filmu o Draculovi neprominutelná výtka). A co je to za upírský horor, když v něm není snad ani jeden záběr na upíří tesáky?!! 50 - 60 % (25.06.2010)