Cry-Baby

Jeden by řekl, že po všech těch Depp/Burton filmových šílenostech už bude připraven na všechno. No, na tohle vás ani nic moc dobře nepřipraví. Osobně ani moc muzikály nemusím, takže o to hůř se mi to hodnotí. Pár dobrých písniček tam bylo, ale kvůli těm hrozným zjevům se mi to chtělo několikrát vypnout. Znovu to vidět nemusím. (22.06.2013)

Spektakulární muzikál se střeštěnou zápletkou od velmi odvážného režiséra a scénáristy v hlavní roli s mladým Deppem, kdy se ve stejném roce proslavil coby Edward, v tomto filmu po boku Iggyho Popa, pornohvězdy Traci Lords a také Dafoeho.Je zajímavé, jak se po úspěchu Dirty Dancing hned vyrojilo množství hudebních filmů zasazených do 50. let, tento snímek však od samého počátku postrádal větší ambice, ač není zbytečný, není to ani žádné veledílo.Nejzajímavějším však zůstává fakt, že pan Waters vůbec dobrovolně zvládl přiblížit se konvencím mainstreamových diváků, které tímto filmem zřejmě hodlal získat na svoji stranu, což se povedlo jen částečně. (05.05.2019)

Docela mě překvapilo, jak dobrý snímek to je, protože když jsem viděl nízké hodnocení, říkal jsem si, že to bude asi slátanina. Ovšem Johnny Depp málokdy hraje ve špatných filmech. Především po hudební stránce snímek hodně překvapí. Hudba je velmi kvalitní a trufám si říct, že na tehdejší dobu by některé songy mohli být i hity. Muzikál dost dobře paroduje asi především Pomádu, ale nejspíš i jiné podobné filmy. Já se mockrát zasmál a parodie se vcelku povedla. Klasické muzikálové styly byly napadeny, ale pravdou zůstává, že film stačí vidět jednou. Myslím, že nic zajímavého se vícero sledováním v parodické Pomádě nejspíš nenajde. (25.09.2018)

Netajím se tím,že miluju Johnnyho Deppa a rock'n'roll. Když se tohle spojí,musí vzniknout prostě něco,co se mi bude líbit. A fakt to tak je. Hezky krejzy muzikál,kde je neuvěřitelně moc skvělých písniček (personally muj favorit je Please Mr. Jailer) a hned máte chuť si jít zatancovat. Aspoň já teda! (10.09.2018)

Ono je to pomerne jednoduché, John Waters ukazuje život, hoci sú jeho filmy zároveň uletene bláznivé. Ale šak v skutočnosti je súbor každodenných činností a kontaktov groteskne zábavný, tragikomický a absurdný. Užívateľ dezorz kdesi skonštatoval, že stačí vidieť jedného Watersa a videl si všetkých. V podstate má pravdu, no zopakovanie si toho, čo tvorí podstatu našich často pokrivených životov je potrebné a výživné. Navyše muzikálové stvárnenie citov a pocitov teenagerskej generácie je napriek zámerne vyhrotenému prehrávaniu - tradičnému to znaku režisérových filmov - presné. No a poznámka na záver: Waters vo všeobecnosti ukazuje spoločnosť zmätenú pochybnou slávou umelo vynesených modiel od televíznej kultúry, politiky až po vedu. Následky tejto zmätenosti je badať od 50. rokov 20. storočia podnes. Zároveň vždy ukáže policajtov, reprezentujúcich smiešnu snahu štátnej moci všetko riešiť násilným dohľadom a bezmyšlienkovým šikanovaním tých, čo akýmkoľvek spôsobom prekračujú naordinovanú líniu robota, tešiaceho sa z pracovných úspechov, kariérneho rastu, pop kultúry. A rozkresľovania sna o budúcnosti plánovaním stále odvážnejších nákupov. Od tovaru bežnej spotreby po adrenalínové dovolenkové destinácie. Od prostitútky luxusného strihu po účasť na premyslenej lúpeži. Americký psychológ Timothy Leary kedysi na začiatku 80. rokov vyhlásil o ´švajčiarskom výtvarníkovi HansRuedi Gigerovi : "Giger, Ty vidíš viac ako my, domestikovaní primáti." Ja si to isté myslím o Johnovi Watersovi. (28.05.2013)