Réžia:
Michelangelo FrammartinoScenár:
Michelangelo FrammartinoKamera:
Renato BertaHrajú:
Claudia Candusso, Paolo Cossi, Mila Costi, Carlos José Crespo, Jacopo Elia, Federico Gregoretti, Giuseppe PizzatiObsahy(2)
V roku 1961 sa skupina mladých speleológov z priemyselného severu Talianska vydáva na juh krajiny. Neďaleko malej dedinky kúsok od Neapolu sa chce pokúsiť preskúmať jeden z najhlbších jaskynných systémov v Európe. Filmári bez slov a z odstupu sledujú striedavo scenérie hôr a krásu prírody a magickú tajomnosť neprebádaných čiernočiernych hlbín zeme. Malosť a pominuteľnosť človeka sa tak dostáva do kontrastu s majestátnosťou a zdanlivou nekonečnosťou sveta v podzemí. (Film Europe)
(viac)Videá (3)
Recenzie (21)
Film by měl spíše patřit k dokumentárním filmům. Skupina mladých speleologů snímaná dlouhými statickými záběry přijíždí do Kalábrie prozkoumat puklinu v zemi. Spouští se do nitra země stále hlouběji. Z protějšího kopce je pozoruje krásně popsaná tvář starého muže, pasáka krav. Sledujeme jeho zvyky, jeho denní rituály. Kamera jej snímá z blízka, užíváme si každý záhyb jeho kůže. K tomu krávy, slunce, hory, mraky….. Proč ne…. ()
Tak jestli na něco nejsem, tak to jsou lyrické, poetické "filmy" o ničem. Tato děravá pastorála nenabízí nic jiného než jen pohled na krásnou italskou venkovskou krajinu a sem tam kukanec do jeskyně. Byla jsem svědkem toho, že na tento film si přišla spousta lidí zmožených festivalem, schrupnout a neumím si pro tento účel představit lepší volbu. KVIFF 2022 ()
Pomaly vzniká rozpor... Narušenie symbiózy, rovnováhy a čistého súžitia človeka a prírody. Rozpor sa plynutím času pomaly prehlbuje... Film teda paralelne sleduje skupinu speleológov zostupujúcu nadol, reprezentujúcu moderného človeka a prostého starca, ktorý postupne slabne a odchádza aj spolu s výnimočnou jednoduchosťou a nepoškvrnenosťou. Frammartinov ďalší zárez takmer výhradne bez slov, niekde na pomedzí dokumentárneho a hraného filmu. 80% ()
Film mi připomněl, kterak jsem jako malý hltal seriály o speleologii a jak mě ten svět plný v temnotě skrytých tajemství, podzemních jezírek, axolotloidních tvorů a slepých ryb fascinoval. Díra působí jako jakýsi polohraný observační dokument vyprávěný skrze naprosto úžasné obrazy italského venkova a přírody, které lákají k tomu, aby zde člověk, podobně jako starý pastýř krav, odpočíval pod starým stromem a kochal se výhledy do horských dálav. Nádherné, kontemplativní, lehce klaustrofobní, působivé, bez přečtení anotace zprvu lehce nepochopitelné, bohužel také celé včetně všech postav jaksi trochu sterilní. Pozorujeme jiné, jak jsou a pozorují. Třebas jsou i aktivní, ale jako roboti stroze vykonávající naprogramovanou práci. ()
Film aka Jak nas*at diváka. Celou dobu čekáte na to, co bude v té díře....odpověď zní: Vůbec nic! Ano, film má hlubší myšlenku. Speleologická mise se zde střídá s příběhem starého muže, který na konci filmu zemře. Tudíž je zde obrazné přirovnání mise k lidskému životu, ve kterém také dojděme na konec a většina z nás po sobě nezanechá nic slavného nebo vzácného. Snímek je postaven zejména na dobré kameře. Mezi klady a důvody, proč se na tento film podívat, patří zejména působivé záběry italských Alp a dokonalé snímání speleologické mise. Bohužel, film měl velice pomalé tempo a pomohlo by mu zkrácení stopáže. Celkově to byla nudná podívaná bez JEDINÉHO dialogu. 4/10 (KVIFF 2022) ()
Galéria (19)
Fotka © La Aventura Audiovisual
Reklama