Diera

Pomaly vzniká rozpor... Narušenie symbiózy, rovnováhy a čistého súžitia človeka a prírody. Rozpor sa plynutím času pomaly prehlbuje... Film teda paralelne sleduje skupinu speleológov zostupujúcu nadol, reprezentujúcu moderného človeka a prostého starca, ktorý postupne slabne a odchádza aj spolu s výnimočnou jednoduchosťou a nepoškvrnenosťou. Frammartinov ďalší zárez takmer výhradne bez slov, niekde na pomedzí dokumentárneho a hraného filmu. 80% (07.09.2022)

Tak jestli na něco nejsem, tak to jsou lyrické, poetické "filmy" o ničem. Tato děravá pastorála nenabízí nic jiného než jen pohled na krásnou italskou venkovskou krajinu a sem tam kukanec do jeskyně. Byla jsem svědkem toho, že na tento film si přišla spousta lidí zmožených festivalem, schrupnout a neumím si pro tento účel  představit lepší volbu. KVIFF 2022 (05.12.2022)

Tento snímok je skrytým klenotom pre všetkých milovníkov prírody, ktorý obsahuje úchvatné a miestami aj dychberúce zábery z objavovania jaskynných zákutí malebnej Kalábrie. Ja ako jemný klaustrofobik som mal čo robiť, aby som niektoré zábery predýchal a keď to spojím s čarokrásnymi zábermi miestneho prostredia, nemohlo to dopadnúť zle. Je to vlastne niečo medzi dokumentom a hraným filmom, ale veľa slov sa tam nedočkáte. V konečnom dôsledku to ale ani nie je treba. 75 % (19.01.2023)

Óóóóó - oh...! Tej tej tej...! Nehybnost calábrijského horského městečka naruší příjezd speleologické expedice, která se chystá penetrovat panenskou krasovou díru. Jak jeskyňáři pronikají s osudovou nevyhnutelností embólie hlouběji do vlásečnic propasti, vrásčitý pastevec, který prožil společně s rodinou a stádem krav v sousedství díry celý život, umírá. Frammartino v příliš zřejmém souladu s představou o duchu doby ordinuje modernímu divákovi pečlivě komponovanými záběry statické tempo, pohyblivé jen někdy a v nepatrnostech. Záběry krajiny s líně kráčejícím oslem; stíny mraků plazící se pastvinou; pohyb ohryzku, vyjadřující nevyzpytatelné pohnutí neotesaného venkovana. Jeskyňáři nocující v sakristii společně se sochou z kříže sejmutého Krista; hořící list magazínu EPOCA s černobílou fotografií Sophie Loren, padajíc osvětlující dno propasti; venkované bavící se napodobování zvířecích zvuků poté, co podobně celý den signalizovali stádům na pastvinách kdo-ví-co. Jaké je optimální tempo filmu? Jaké je optimální tempo života? Sadistický film, maskující se lyričností. (28.08.2022)

Film by měl spíše patřit k dokumentárním filmům. Skupina mladých speleologů snímaná dlouhými statickými záběry přijíždí do Kalábrie prozkoumat puklinu v zemi. Spouští se do nitra země stále hlouběji. Z protějšího kopce je pozoruje krásně popsaná tvář starého muže, pasáka krav. Sledujeme jeho zvyky, jeho denní rituály. Kamera jej snímá z blízka, užíváme si každý záhyb jeho kůže. K tomu krávy, slunce, hory, mraky….. Proč ne…. (02.07.2022)