Jan Žižka

"Jděte a vyprávějte naším bratřím, co jste tu viděli." I na tomto filmu je vidět, že se všichni tvůrci snažili o to nejlepší, ale jako by jim už docházeli síly a v některých scénách se možná až přehnaně snaží zachytit, co nejvíce historických okolností, které snad ani nejsou pro samotný děj filmu tak podstatné a tím rozptylují divákovu pozornost. (09.10.2015)

V komentářích k tomuto filmu je spousta „odborníků“ na historii, což dokládá i fakt, že zde někdo může napsat, že Prokop Holý byl mnohem větší vojevůdce než Jan Žižka (Prokop Holý vedl husitská vojska hlavně v rovině ideové a politické, nikoliv vojenské). Nová doba se vyžívá v kritice všeho a za jakoukoli cenu bez řádného zamyšlení. Husitské revoluční hnutí bylo jedním z nejvýraznějších fenoménů v naších dějinách a zaslouží si úctu. Ano, filmová trilogie je propagandistická, naivní, a někdy až s trapnými vyšinutými výstupy (Vávra tím záměrně naznačuje ideový fanatismus), přesto je to ojedinělé, výjimečné dílo, plné vlastenectví, rozsáhle výpravné, které v naší kinematografii nemá obdoby. Držíme se dramat a komedií ze současnosti, ale natočit nějaké velké historické dílo se nikdo nepokusil a občasné snahy jsou skromné nebo skončily nezdarem. Husitská trilogie je skvělý filmový počin a ve své kategorii jediný v dějinách našeho filmu a zasluhuje obdiv. Poučme se od našich polských sousedů, co je v kinematografii národní hrdost a úcta k vlastní historii. (02.11.2011)

Historikové nechť neprominou...zase tolik agitátorství ve filmu není, nechceme li ho tam za každou cenu vidět, a chceme li, tak uvidíme politické agitátorství i v Ally Mc Beal. Štěpánek podává standardně vynikající výkon. Na husitství naši historikové v současnosti nahlíží ve dvou zcela odlišných proudech, jedni jej glorifikují, jiní a je jich víc jej haní. Historie je jen jedna a je skutečná, husitství bylo co bylo a je pravda, že je to (bohužel) naposled v historii českého národa, kdy bojoval a vítězil. Pak už jenom prohrával a pak už ani nebojoval...Tolik k dílu, které v atmosféře doby jaká byla, sofistikovaným způsobem apelovalo na národní cítění, a nejen na něj. (21.01.2004)

Jan Žižka režiséra Otakara Vávru nie je objektívnou sebareflexiou chýb dejín ale účelovou sebareflexiou niektorých dejín. Áno, je to farebne neodolateľne naivný snímok pre očné potešenie - množstvo dekoratívneho materiálu, megalomanská výprava, stovky štatistov a komparzistov a napokon vznešené heslá ako PRAVDA či SPRAVODLIVOSŤ sú to podané spôsobom, že aj úplný debil pochopí. Lenže Vávra bol zarputilým komunistom a tlačí divákovi do hlavy pozlátkovo smutne natočenú a divácky prívetivú očistu o prenasledovaní kresťanov ehm... vlastne súdržných ľudí „revolučným spôsobom“. Robí to však o čosi šikovnejšie než jeho kolegovia z počiatkov 50.rokov - ukrývajúc sa za oný historický témat. A používa k tomu všetky dostupné zbrane režimu : skresľovanie a mechanickosť postáv dobra a zla, kde dobro je len dobro a zlo je zase len zlo, falošná politická prezentácia a naprieč vďačnej filmárskej téme – nevierohodne poňaté emócie. Pravda, Kladivo na čarodejnice je onou výnimkou potvrdzujúcou pravidlo. Tam som mu zožral úplne všetko... (19.08.2014)

I přes výraznou ideologii a asi ne některé zcela přesné historické události musím film hodnotit jako výpravnou podívanou s obrovským a kvalitním hereckým obsazením a dobovými kostýmy na kterých se opět podílel Jiří Trnka. V dnešní době není šance, aby to někdo zpracoval a natočil tak, že film působí, jakoby se opravdu v 15. století odehrával. (25.06.2018)