Paralelní světy

* architekt kryštof a překladatelka tereza jsou spolu svázáni ve vztahu, který nesedí ani jednomu z nich * je to film o vztazích, nepochopení, odlišnosti vnímání osobní spokojenosti postav a rozdílnosti mezi aktivními, nadřazenými /alfy/ a pasivními, nejistými /bety/ * lenka vlasáková nic nehraje - podle mě rodena evidentně /aspoň po dobu natáčení/ doopravdy miluje * jitka schneiderová hraje jen malou epizodu, ovšem roli alfy ztvárnila naprosto přesvědčivě, stejně jako marek daniel zvládnul roli bety * herecké výkony jsou vůbec velice přesvědčivé a přirozené * pracovní jednání obou architektů s klientem zřejmě vychází z přesně odpozorované reality, stejně jako způsob života a názory kryštofovy milenky i obou terezčiných kamarádů * londýn v terezině snu vypadá jako vyprahlá poušť * ve snových scénách je použit snový, postsynchronní dabing /něco jako ve filmu jablka stromů rajských jíme od chytilové/ * vize živých polodomů - polozvířat, které se natáčí ke slunci podle počasí * kryštofova snová scéna je svou atmosférou téměř srovnatelná se hřbitovní scénou z filmu easy rider * v závěru filmu jsme svědky změny terezy - bety v nezávislou alfu * (26.05.2004)

Film, v němž herci netlachají, ale HRAJÍ. Na scénáři s Petrem Václavem spolupracovala Marie Desplechin. Dvěma scénami sice příběh mírně upadá – Tereza (Lenka Vlasáková) překvapivě zrazuje nejlepší kamarádku Alenu (Petra Ernyeiová) a Kryštofovi (Karel Roden) se předpokládaně vyznává přítelkyně jeho kamaráda/ spolupracovníka Markéta (Jitka Schneiderová), ale v konfrontaci s těmito nadbytečnostmi je pak zase mírně ironické závěrečné setkání Terezy a opuštěného Michala (Marek Daniel). Neschopnost komunikace je patrná mezi všemi aktéry. Otevřený závěr se drží základní linie příběhu – představivosti. Takže: kam/ za kým asi kráčí Tereza? Výborná kamera Štěpána Kučery; obrazově dokonalé – snové, horečnaté výjevy. Ústřední dvojice Vlasáková – Roden působí velice přirozeně. (05.02.2009)

Zajímavej chlapík, tenhlecten Petr Václav. Že on toho asi v Česku moc nenatočil? Že on se v současnym českym lehce zahnívajícím filmovým rybníku ani moc neangažuje? Že on žije jinde? - Není divu, vždyť on dělá skutečný filmový umění, a o to dnes v Česku zájem není, tady jede Renč, Troška, Poledňáková, Nellis, Hřebejk a jak se všichni ti žabaři jmenujou. - Jednu hvězdu dávám Paralelním světům za odvahu. Ten film ale bohužel trochu trpí tím, čím se vyznačují jeho hrdinové, jistou zacykleností, přílišnou zahleděností do sebe, občas tomu chybí švih. U Cesty ven je vidět, že už je dílem podstatně zralejšího filmaře a tímhle neduhem netrpí. Ocenění si zaslouží surreálné snové výjevy a až bergmanovská tvrdost v zobrazení vztahů a krizí postav: poctivost je první podmínka autentickýho umění a tohle je jeden z mála současných/nedávných českých filmů, kterej se jí vyznačuje. Je skvělé vidět český film, který si projednou nelže do kapsy. (13.04.2015)

Drama, které se nás dotýká, i když si to nepřipouštíme. I partnerský vztah má určité krizové okamžiky, kdy každý z nich chce něco jiného. Tereza chtěla zakotvit - mít rodinu a naslouchající protějšek, Kryštof hledal naplnění v kariéře a svou rozpolcenost zparalelnil na dvě strany. Došlo k odcizení. Terezka upadla do duševní propasti, kde radikálně rozhodla o životě svého dítěte. Kryštof jakoby byl zcela slepý. Jejich světy se zákonitě rozdělily. Terezka našla sílu vyjít mezi lidi, rozvíjet se a být spokojená sama se sebou. Kryštof utekl před vším do Anglie i přesto, že Terezka pro něj byla vlastně životní inspirací. Karel Roden a Lenka Vlasáková jako citlivě zahraná dvojice. (11.02.2013)

Určitě to není film pro širší spektrum publika. Mě ale tento psychologický kus, plný zajímavých myšlenek, nenudil ani trochu. Paralelní světy mají diváka donutit přemýšlet nad složitějšími chvílemi v lidském životě, které zde mají jako na talíři. Lenka Vlasáková byla úchvatná a Karel Roden znovu potvrdil svoji hereckou genialitu. A Lenčiny polosny - polopředstavy jsou natočeny fakt parádně. (20.11.2012)