Chlapec a volavka

Miyazaki na fetu. Jinak se to popsat ani nedá. Kvalitní jízda, která dá nahlédnout do tajemného světa, aniž by měla nutkání cokoli vysvětlovat. Díky tomuto stylu je divák pohlcen magičností této výpravy a jen hltá každý vizuální výjev. Pokud se takto loučí jeden velikán, tak toto rozloučení bylo více než obstojné s velkou pompézností. Za mě se tento kousek řadí na vrchní příčky Ghibli filmů. (Kino) (02.12.2023)

Mijazaki možná naposled a o to více pro své nejvěrnější. Složité, motivicky i vizuálně místy zahlcující dílo uvědoměle pracuje s trademarky japonského mistra, nepůsobí však jako druhý nálev – spíše nabízí další dvouhodinovku v magickém světě, který fascinuje i v momentech, kdy není snadné mu porozumět. Více zde. (24.11.2023)

Nejprve, než se dostanu k filmu, tak musím dát své srdce panu Mijazakimu za to, že v 80 letech dokázal ze sebe vydat neuvěřitelně kouzelný, zajímavý, dobrodružný film plný emocí, fantasie a i krve. Dokázal říct lidem, že anime není jen pro děti, ale pro všechny, kteří chtějí vložit fantasii k srdci. Už od studia Ghibli jsem tak nějak pochopil, že fantasie v anime prostě hraje největší roli, a i když mě kolikrát ta fantasie leze na nervy, nebo na mozek, u studia Ghibli bych tomu i odpustil. Zrovna u tohohle filmu to tak nějak patřilo. To co oceňuji u pana Mijazakyho je to, že zůstává u svých stylů kreseb. Nemění to na nové rádoby 3D anime. Chlapec a Volavka se zdá být ze začátku takovým klasickým anime bez nějakých fantasií a spíše se to přibližuje k Hrobu světlušek, ale potom se příběh začal přibližovat k tradici mystery a my se můžeme těšit na úžasné až barevné dobrodružství doprovázené panem Volavkou za hledání náhradní mámy chlapce. Příběh se vyvíjí cestou za úžasnými světy plné otázek, plné zvratů s andůlkami, ale i plné poznání těch, kteří v příběhu mají velmi důležitou roli. Jasně, možná jsem se až moc těšil na ten film, že ta očekávání byla dost velká, ale obrovský unikát to úplně nebyl, nicméně jsem se rozhodl pro 5 hvězd kvůli tomu, že ta 5 hvězda patří panu Mijazakimu, který v jeho letech dokázal, že věk neznamená přestat, věk znamená zažít něco nového. I tohle téma padlo ve filmu. Budeš se chtít vrátit? Chceš pomoci tomuto světu, aby se nezbořil? Každý ve světě máme svoji otázku. Jestli je to doopravdy z jeho sbírky poslední film, tak mu z dálky do Asie dlužím obrovské ARIGATO ❤️ (24.11.2023)

Dnes už jsem jednu recenzi psal během hektické Cambridge zkoušky a vzhledem k tomu, že jsem poslední část, tedy listening, dosti pokazil, potřeboval jsem se přesunout do jiného světa. Proto jsem dal i přednost před krvavým Napoleonem, byť je zrovna dnes symbolicky vzpomínka na bitvu u Slavkova. No Mononoke to nebyla, hlavou jsem se od zkoušky neodprostil a přestože jsou Japonci velmi kreativní, o animaci nemluvě, nějak mi unikaly souvislosti a nebavilo mě to, tak jak bych chtěl. Jsem ale i dost unavený, takže teď je na čase si odpočinout. Aspoň mám zase chuť na Murakamiho ale. (02.12.2023)

Mám rád dílo pana Mijazakiho, bylo období, kdy jsem ho doslova miloval a musel si každý rok alespoň jednou pustit nějaký jeho film. Byl jsem jeho dílem tak posedlý, že jsem roky 2009-2012 strávil honbou za jím zrežírovanými kraťasy (v jakékoli formě a kvalitě) – těmi, které oficiálně nešli nikde sehnat kromě muzea Ghibli v Mitace… Miluju ten styl animace, které jeho filmy mají, způsob vyprávění a poselství, která mi chtějí říct, dokonce i ten milý humor. Nejvíc jsem se ale zamiloval do jeho fantazie, která pro mě byla vždycky tak unikátní, a tak nějak – krásná. Logicky jsem si tedy nemohl nechat další „poslední“ film pana Mijazakiho nechat ujít, i když kvůli zdraví, které už není, co bývalo, jsem na něj šel pouze do místního kina a s českým dabingem. Dabing překvapil, nerušil, zkrátka na dojmu se tahle hlasová verze nakonec ani nepodepsal. Ale zpátky k filmu. Dostal jsem přesně to, co jsem očekával. Animačně to bylo poutavé, hudba byla slyšet, snažila se podtrhnout ty nejlepší okamžiky a byla velmi příjemná. Po stránce fantazie jsem si vše také užil, ten zdejší svět byl opět náležitě poutavý. Dokonce i humor fungoval, byly to opět takové ty milé vtípky, lehká situační komedie, co u mě vyloudila příjemný úsměv v těch správných chvílích. Zaujal mě i příběh, líbilo se mi, co chce říct. Ovšem je tu jeden menší problém… Emocionálně se mnou film rezonoval asi jen tak nějak napůl. Fungoval pro mě vztah chlapce a volavky – to, jak se vyvíjel. Nefungoval pro mě vztah chlapce a jeho rodinných příslušníků, především vývoj vztahu mezi chlapcem a jeho macechou mi autoři nepodali tak, že by mě dokázali přesvědčit o tom, že by se dokázal v určitou chvíli tak zásadně změnit a tak jsem v jednom z klíčových momentů prostě jen seděl a nic necítil, vlastně lžu, cítil jsem pochybnosti… A i celkové vyznění filmu u mě vlastně nakonec asi příliš nezabralo, protože když jsem odcházel z kina, tak jsem měl sice dojem, že jsem viděl něco skvělého, ale rozhodně ne jedinečného a nezapomenutelného, o čem budu ještě hodiny přemýšlet. Zkrátka Chlapec a volavka je pro mě filmem, co si zaslouží 8/10, je z velké části tím, co jsem si od dalšího díla pana Mijazakiho přál, ale nebylo to úplně ono a určitě to nebude první film, na který při vyslovení jména Hajao Mijazaki pomyslím, nebude asi ani druhý, ani třetí… (28.11.2023)