Mezičas

Socialistický inscenační stroj pracuje funkčně a spolehliivě i v osmdesátých letech, hubačovské dialogy nepřekvapí, ale v žádném případě neurazí. Trochu mi tu vadí určitá režijní nevyváženost; proboxovaný čas se měl využít cíleněji, třeba k projasnění vztahu bratrů a mladé macechy. Herecky také na úrovni (zvláště Petr Haničinec v jedné ze svých typických rolí), "divoký" Ivan Luťanský, se tu vložil více do sportu než do herectví; přestože působil přesvědčivě, měl tu i několik slabších míst. Inscenační stroj české televize už pomalu opustil budovatelská témata a předznamenává již poměry a vztahy dalšího desetiletí. (15.11.2020)

Ukrutná scenáristická (socialistická) degradácia hereckého talentu všetkých zúčastnených. Čo majú znamenať vety typu: "Jde mi to na nervy, hřbitovy, funusy, všechny ty šaškárny. Člověk by měl na to kašlat. Mrtví jsou v nás a ne v těch schnilejch dírách. Kýbl a hadr, to je celé naše vzpomínání. Pán Hubač ? ? ? (06.09.2010)

Nebýt výkonů Luťanského a Dlouhého, byla by to spíše podprůměrně zahraná moralita, která se občas pokouší filozofovat nad nesmrtelností chrousta. Haničinec hraje pod psa, Balzerová je nevýrazná a Bartoška zohyzděn brýlemi na dva a půl obličeje. Ale televizní bratři svými zcela odzbrojujícími výkony udělali z této inscenace koukatelnou záležitost. (24.01.2013)

Vynikající drámo, které by si zasloužilo plné filmové zpracování. Silný příběh o rozchodu, spravedlnosti i opaku, odhodlání a přirozených i autoritativních citech. Také o bratrské lásce a pomoci. Síla zvítězit nad nepřízní osudu, který si každý vytváří sám, ať už si to uvědomuje, nebo ne. Velká řada vynikajících herců i výborná režie a scénář. Věrohodný obraz boxerského prostředí i rodinného krbu, který ovšem skomírá a je potřeba ho rozdmýchat. (11.03.2013)

Promarněný herecký potenciál na zbytečně dlouhou vztahovku, sepsanou podle všech možných klišé. Navíc prosadit se v boxu chtěli mladí někdy ve 30., 40. letech, ale tohle jsou raná léta osmdesátá, mankote! Kdyby Luťanský chtěl být třeba fotbalistou brankářem, a nešlo mu to a vždy zavinil gól do vlastní sítě, věřil bych tomu nějak víc. Také vztah s bratrem je podle všech klišé přihrádek, i když skvěle zahraný. Dobrá je i scéna se synem u klavíru při zpěvu lidových písniček (ačkoliv podezírám tvůrce, že ji tam museli dát, neb v té době komunisté zase razili lidové písničky pro soudružnost státu). Ale je toho zkrátka málo, čím film na té velké ploše nakonec zaujme. Navíc zbytečně dlouhý film klame tělem i pokud jde o téma - nakonec zjistíme, že celou dobu nešlo o vztah otce a syna, ale o vztah dvou bratrů. (11.03.2013)