Vyšetrovanie

Filmy podle skutečné události jsou pro mě vždy sázkou do loterie, ale tady jsem až na tu příliš dlouhou stopáž byla spokojená. Ano, jeden díl se tam nedělo téměř nic jiného, než potápění v moři, ale tak jsem měla možnost alespoň ocenit práci potápěčů, protože se to zdálo příliš snové než aby z toho moře něco vykutali. Absence pachatele zde opravdu nebyla vůbec nutná. Najít skutečný důkaz usvědčující pachatele u soudu byla nesmírná dřina a to nemluvím o času stráveném na tomhle případu. (12.02.2021)

Velmi civilní a uměřené. Seriál, který nikam nespěchá a soustředí se na práci vyšetřovatelského týmu. Pachatel zločinu, který chtěl svým činem demonstrovat svoji moc i nepostižitelnost, a zajistit si tak pozornost médií, zůstává trvale nepřítomen. Největší prostor má sice šéf oddělení vražd Jens, ale autor scénáře a režisér v jedné osobě, Tobias Lindholm, se věnuje celému týmu a hlavní slovo v jeho projektu, dá-li se to tak vyjádřit, má propracovaný, dobře fungující a financemi skvěle promazaný systém. Zločince neporazil geniální detektiv, ale mašinérie, která byla ochotná a schopná nekonečné měsíce systematicky prohledávat rozsáhlé prostory mořského dna a zapojit do pátrání špičkové vědce z řady oborů. Tady je namístě srovnání s českými Devadesátkami, kde parta pražských kriminalistů je nucena neustále improvizovat a spoléhat na štěstí. Improvizace v dánské sérii nemá místo. Tam kraluje metodičnost a houževnatost. Rád bych Ponorce nadělil vyšší hodnocení, je tu nicméně jedno velké ale. Lindholm nikam nespěchá a dlouhých záběrů, odmlk a pauz, které mají zvěstovat, že hrdinové přemýšlí nebo že se vyšetřování ocitlo na mrtvém bodě, si užijete, až vás to místy bude mrzet. A to píšu jako divák, který obvykle s pomalým tempem nemívá problém. Každopádně Lindholmův kousek představuje protiváhu na efekt vystavěným dynamickým kriminálním sériím a s tím je nutné počítat. Celkový dojem: 65 %. (11.02.2022)

„Možná je to tak, že čím jsme civilizovanější, tím větší potřebu máme dívat se do temnoty.” - „Všechno je černobílé. Ale i když v noci jsou barvy pryč, stejně tam někde jsou. Jenom je nevidíme, dokud zase nezačne svítit slunce.” +++ Ten zločin je tak neobvyklý a naprosto zvrácený, že tvůrcům seriálu Případ: Ponorka bohatě stačilo zaměřit se na dlouhé peripetie spojené s jeho vyšetřováním a následným dokazováním viny obžalovaného, aniž by divák měl možnost vůbec spatřit vraha. Nikdy bych nevěřila, že podobný koncept může fungovat, ale Tobias Lindholm mě téměř dokonale vyvedl z omylu. Chválou nešetřím ani na adresu Sørena Mallinga jako hlavního vyšetřovatele Jense Mollera, který svým civilním pojetím role podpořil autenticitu vyprávění. (85%) (13.02.2022)

To, že se objevila minisérie mapující skutečný zločin, ještě ke všemu takto bezprecedentní, bylo pro mě samo o sobě velkým lákadlem. Vybavuji si, jak jsem před pár lety zírala a nechápala, když se v médiích začaly objevovat informace o dané události, takže jsem byla hodně zvědavá, jak se tvůrcům podařilo ji převést na "seriálové plátno". Seriál je z mého pohledu v prvé řadě zajímavý tím, že za celou dobu ani jedinkrát neuvidíme pachatele, vždy se o něm nebo o tom, co řekl například u výslechu, pouze mluví. Ze začátku mi toto trochu vadilo, postupně jsem to začala považovat za přednost minisérie, něco, co ji trochu ozvláštňuje, možná činí i tajemnější, správně odosobněnou (jako kdyby ta hrůza byla o to děsivější, z jiného světa, v němž někde mimo zůstává i zločinec). Říkám si, že by možná mohlo být lepší pojmout věc jako celovečerní film nebo alespoň sérii o pár dílů zkrátit, někdy už mi celé to pomalé pátrání i čekání na různé důležité dílčí objevy a výsledky přece jen přišlo takové moc táhlé. Na druhou stranu oceňuji, že je z minisérie opravdu hodně znát, že chce přiblížit detaily policejní práce, nic nepřikrášlit, nic nezatajovat, ukázat, jaká to může být někdy "piplačka", frustrace, jaké zdánlivé maličkosti mohou rozhodovat o vině a nevině obviněného, jak se mohou míjet potřeby či požadavky policie, státního zastupitelství i soudů jako orgánů činných v trestním řízení. Když se na to člověk naladí, bude asi spokojen. I já jsem byla, ač nezastírám, že (odvisle i od aktuálního rozpoložení) jsem se místy i trochu nudila. A jen tak na okraj - vážně mě baví, jak si může být člověk při puštění čehokoli dánského téměř jistý, že uvidí minimálně dvě tři tváře známé z několika jiných tamních počinů, co se dostaly ven k mimodánským divákům :D Skoro to vypadá, jako že bez některých herců prostě nemůže dánský seriál/film vzniknout. Až na to, že mi někdy chvíli trvá oprostit se od vnímání daného herce ještě v té předchozí roli, v níž jsem ho viděla, mi to ale vůbec nevadí, protože řeč je o hercích dobrých, kteří bezpochyby mají co nabídnout. Za Ponorku celkově (nejen pro herce) ode mě za 75 %. (09.02.2022)

Podcast Kriminálne spisy spracoval tento prípad oveľa pútavejšie a záživnejšie, než táto šesťdielna dánska séria. Chápem, že verné zobrazenie mravenčej a náročnej práce vyšetrovacieho tými je verným zobrazením, ale predsa len tento až príliš dokumentaristický štýl rozprávania, ma ako diváka takmer unudil k smrti. (02.02.2023)