Paralelné matky

Jedno nepříliš nevinné rokování o vykopávkách a hnedle je z toho „poklad“ na světě…Pedro Almodóvar mě jako tvůrce stále zajímá. Jeho nejnovější počin mě zaujal především tématem a obsazení „Penelopky“ do hlavní role též znamenalo určitý příslib. Narozdíl od předchozího režisérova filmu Bolest a sláva dostala výše zmiňované herečka mnohem větší prostor a byla pro mě největším pozitivem filmu, ačkoliv Milena Smit měla také cosi do sebe a byla jí překvapivě obstojnou spoluhráčkou. Příběh jako takový mě vcelku bavil, byl jsem zvědavý na to, co se bude dít po „vyjasnění“, ale…to byl nesměl být snímek rozmělněn druhou dějovou linkou. Kdo mě zná, většinou ví, že mám téma Španělské občanské války a jejích důsledků ve filmech velmi rád, ale zde mi přišlo tak nějak navíc, tím spíš, že Artura jsem bral jako podstatného jen z toho prvotního důvodu. Tím pádem se pak u mě ke konci nedostavil ten kýžený emoční efekt, a naopak mi chybělo dořešení hlavního vztahu, které vyznělo tak nějak do ztracena. Dávám snímku ještě slabší 4*. (08.05.2022)

Spravidla túžobne očakávam Almodovarove filmové novinky. Komplexne sú Paralelné matky skôr vydareným filmom, aj keď som o tom zo začiatku trochu zapochybovala. Úvod budil dojem telenovely, avšak, Almodóvar vie i obyčajné scény obzvlášňovať - krásnymi herečkami, pútavými farbami, temperamentnou rodinnou ságou a netypickým režijným rukopisom, kedy ponúka film v komplexnosti a všetko zrazu do seba zapadne a dáva iný význam. Sú ženy a muži. Niekedy sú ženy iba so ženami a muži s inými ženami. Do ženských svetov vstupuje Arturo, s jeho príchodom prichádza zvláštny pokoj a scény s jeho prítomnosťou sú najdynamickejšími sekvenciami vo filme. Príbeh tu nechcem prezrádzať, ale paralelné matky budú mať čo rozprávať, tak ako aj matka zem a história neustále sa tvoriaca a plynúca. (16.04.2022)

Rikal jsem si, ze se to podoba stylu Almodovara a on to opravdu natocil, i kdyz zde tedy stylisticke silenosti kroti. Jsou zde jeho typicka kriklave barvy, ale i treba bezbarvy pokoj hotelu symbolizujici odosobneni. Kdo nebyl predem zasvecen do jeho zvlastniho sveta, ma ted prilezitost. Cruzova zde vyzaruje hrejive teplo. Pribeh se ale rozreduje podruznou dejovou linkou. Matky jsou vasnive, oddane a nezavisle . Snazi se pracovat pro rodinu a udrzet ji pohromade, coz je dnes v dobe genderismu neco nevidaneho. Janis pripravuje veceri a ma tricko s napisem „We should all be feminists“. Drivejsi Almodovarovy filmy tuto tematiku sdelovali hlavne symboly a naznaky, zde ma jasny text. Najdete tu take motivy neuplne rodiny, nepritomni otcove, znasilneni, zenske pratelstvi nebo otazka identity. Ale i politika - minulost Spanelska. Pravicova vlada premiera Mariana Rajoye v roce 2016 bránila vyzvednuti masoveho hrobu z dob fasimu v zemi. Nenajdete tu negativni postavu. Pokleskam hrdinek Almodovar rozumi schovivave. Vubec ve filmu zazijete good feel pocit s nesouteziveho neagresivniho zenskeho sveta. Almodovar jako i v jinych filmech ale sdeluje, ze histirii nevytvari na valecnych bojistich zabijejici muzi, ale zeny, ktere beh sveta udrzuji. Kdyz se na vsechny tri matky napojite, budete odmeneni proudem emoci. Je to vsak docela dlouhe a interiery se vubec nestridaji vcetne stale stejne kavarny. (16.05.2022)

Děj mi přišel lehce předvídatelný (i pro člověka jako já, který si o filmu předem nic nezjišťoval) a ta dějová linka s otevřením masového hrobu mi tam přišla naroubovaná poněkud neorganicky (celkově mi tam asi ta postava forenzního antropologa trochu překážela, tohle je prostě film o silných ženách a ženských věcech, jak je u Almodóvara dobrým zvykem, a chlapi tam prostě hrají druhé housle, proč je tedy nevynechat úplně, ptám se; btw. Penélope Cruz v triku s nápisem "We should all be feminist" mě pobavila). Celkově mě až překvapilo, jak mi to vlastně sedlo (asi jsem měl vůči tomu trochu předsudky kvůli tomu, že je zde film v modré barvě, ale zbytečně) - obsazení je velmi dobré, stejně tak herecké výkony (Penélope Cruz zde na kraji padesátky vypadá stále velmi dobře, byť to filmové těhotenství už jsem měl docela problém jí věřit - ostatně hraje věkově mladší postavu, které je "skoro 40", jak v jedné scéně pronese), hodně se mi líbil soundtrack - Iglesiasova hudba zde krásně podkresluje většinu scén a dokonale podtrhuje jejich atmosféru, a celkově mě bavilo na to koukat a sledovat vývoj děje až do dojemného finálního závěru u otevřeného hrobu. Jako jasně, Almodóvar asi už natočil lepší věci, ale na to kolik mu je si myslím, že pořád umí, a fakt mi to sedlo (a btw. vybavil se mi u toho japonský snímek Jaký otec, takový syn, který před lety zpracoval stejné téma; pro české publikum asi bude bližší srovnání se seriálem Kukačky). (23.05.2022)

Z Almodóvara ve druhé dekádě 21. století už úplně vyčpěla campová estetika, ale pořád je to starý dobrý Pedro, který točí, jak nejlépe umí. Paralelní matky čtu předně jako poctu Penélope Cruz, která si zopakovala volverovská putování z města na vesnici a zase zpět. Rossy de Palma je kouzelná jako vždy! (21.02.2022)