Paralelné matky

Jedno nepříliš nevinné rokování o vykopávkách a hnedle je z toho „poklad“ na světě…Pedro Almodóvar mě jako tvůrce stále zajímá. Jeho nejnovější počin mě zaujal především tématem a obsazení „Penelopky“ do hlavní role též znamenalo určitý příslib. Narozdíl od předchozího režisérova filmu Bolest a sláva dostala výše zmiňované herečka mnohem větší prostor a byla pro mě největším pozitivem filmu, ačkoliv Milena Smit měla také cosi do sebe a byla jí překvapivě obstojnou spoluhráčkou. Příběh jako takový mě vcelku bavil, byl jsem zvědavý na to, co se bude dít po „vyjasnění“, ale…to byl nesměl být snímek rozmělněn druhou dějovou linkou. Kdo mě zná, většinou ví, že mám téma Španělské občanské války a jejích důsledků ve filmech velmi rád, ale zde mi přišlo tak nějak navíc, tím spíš, že Artura jsem bral jako podstatného jen z toho prvotního důvodu. Tím pádem se pak u mě ke konci nedostavil ten kýžený emoční efekt, a naopak mi chybělo dořešení hlavního vztahu, které vyznělo tak nějak do ztracena. Dávám snímku ještě slabší 4*. (08.05.2022)

Děj mi přišel lehce předvídatelný (i pro člověka jako já, který si o filmu předem nic nezjišťoval) a ta dějová linka s otevřením masového hrobu mi tam přišla naroubovaná poněkud neorganicky (celkově mi tam asi ta postava forenzního antropologa trochu překážela, tohle je prostě film o silných ženách a ženských věcech, jak je u Almodóvara dobrým zvykem, a chlapi tam prostě hrají druhé housle, proč je tedy nevynechat úplně, ptám se; btw. Penélope Cruz v triku s nápisem "We should all be feminist" mě pobavila). Celkově mě až překvapilo, jak mi to vlastně sedlo (asi jsem měl vůči tomu trochu předsudky kvůli tomu, že je zde film v modré barvě, ale zbytečně) - obsazení je velmi dobré, stejně tak herecké výkony (Penélope Cruz zde na kraji padesátky vypadá stále velmi dobře, byť to filmové těhotenství už jsem měl docela problém jí věřit - ostatně hraje věkově mladší postavu, které je "skoro 40", jak v jedné scéně pronese), hodně se mi líbil soundtrack - Iglesiasova hudba zde krásně podkresluje většinu scén a dokonale podtrhuje jejich atmosféru, a celkově mě bavilo na to koukat a sledovat vývoj děje až do dojemného finálního závěru u otevřeného hrobu. Jako jasně, Almodóvar asi už natočil lepší věci, ale na to kolik mu je si myslím, že pořád umí, a fakt mi to sedlo (a btw. vybavil se mi u toho japonský snímek Jaký otec, takový syn, který před lety zpracoval stejné téma; pro české publikum asi bude bližší srovnání se seriálem Kukačky). (23.05.2022)

Almodovarova tvorba byla vždycky specifická, ale tohle je velká slabota a dvě hodiny nudy, které nevědí čím by vlastně chtěly být.Na jedné straně je tu příběh dvou svobodných matek, které porodí ve stejný moment a následně se sbližují a na straně druhé je tu příběh o válečném zločinu a snaze odkrýt masový hrob, ve kterém je pohřben praděda jedné z žen. Ani jedna z rovin, které se lehce protínají nefunguje úplně dobře a tentokrát to nezachrání ani standardně výborná Penelope Cruz...40% (31.03.2022)

Pedro Almodóvar se ve svém posledním filmu Paralelní matky věnuje závažným tématům jako je záměna dvou novorozených holčiček v porodnici či náhlé úmrtí jedné z nich. Nosný příběh mateřství pak nepříliš obratně prolíná s děním kolem odkrývání a exhumace hromadného hrobu z doby španělské občanské války. Postupné odhalování celého toho propletence však není ani zdaleka tak napínavé a emotivní, jak bych vzhledem k silnému námětu očekávala. Působí to na mě až moc chladným dojmem. (60%) (29.04.2023)

Z Almodóvara ve druhé dekádě 21. století už úplně vyčpěla campová estetika, ale pořád je to starý dobrý Pedro, který točí, jak nejlépe umí. Paralelní matky čtu předně jako poctu Penélope Cruz, která si zopakovala volverovská putování z města na vesnici a zase zpět. Rossy de Palma je kouzelná jako vždy! (21.02.2022)