Pavoučí labyrint

Atmosferický mysteriozní příběh dává vzpomenout (jak je zde připomenuto) nejen Argentovu trilogii o Matkách. Argentovy oblíbené barvy - červená a modrá, oběť potácející se bílým látkovým labyrintem a následně malující krvavé obrazce i pokřivená perspektiva (profesor vychází z domu a nakloněný obraz kamery je jakousi předzvěstí hrůzných událostí, které budou následovat) a smysl pro detail. Temná hudba (Franco Piersanti ) mi připomínala Jerryho Goldsmitha a jeho Vetřelce... Podle názvu by člověk čekal invazi osminohých potvor, ale tvůrci připravili pro diváka něco onačejšího. Starověké božstvo, jehož kult není mrtvý, jak si mnozí mysleli. Mechanické efekty působí možná trochu úsměvně, ale pořád věrohodněji než digitální. Profesor se chvílemi choval jako blb, celkovému vyznění snímku to naštěstí příliš neuškodilo. (24.08.2014)

Je sice fakt, že tohle dílko citelně zestárlo, na působivosti mu to však paradoxně přidává. Tady jde totiž o atmosféru, a ta je zde skoro lahůdková, místy až s nádechem Lovecrafta. Opuštěné noční ulice, trochu mlhy a deště, osamělý hrdina a podivné obyvatelstvo, skrývající hrozivé tajemství. Když si pak připočtete záporáka s ksichtem ohavné dagonovité ženštiny, několik zajímavých mordů, jeskyni s mrtvolami a samozřejmě závěr, v němž dojde na oldschoolové animatronické loutky (to vše zabaleno v pestrých giallo barvičkách), vyjde vám Pavoučí labyrint. Pro fandy starších hororů rozhodně dobrá volba. (12.10.2014)

Rovněž k tomu filmu jsem přišel jako slepý k houslím. Při hledání jiného filmu jsem narazil na odkaz, který mě k němu nasměroval a po letmém přečtení popisku děje, jsem jej prostě musel vidět. Mám rád starou italskou školu, takže jsem se s chutí nechal vtáhnout do velice poutavého příběhu s mysteriózní zápletkou. Zprvu to sice mělo pomalejší tempo, ale atmosféra se brzy dostala do správného rytmu a ponurý příběh nám postupně začal vydávat svá tajemství. Tonino Cervi potřeboval, aby se co možná nejvíc lidí chytlo na „lep“ jeho pavučiny (chápejte scénáře) a tak nechával diváka docela dlouho v nejistotě, cože to vlastně sleduje. Je to giallo, nebo není? Vražd tu bylo docela dost. Ovšem nečekejte žádnou brutalitu. I tady totiž tvůrci vsadili především na hru s diváckou představivostí a naservírovali jim vše opět v dosti mysteriózním podání, kdy největší (a zároveň i nejlepší) práci odvedla jak kamera a střih, tak i hudební doprovod Franca Piersantiho. Houstnoucí míra napětí je pak korunována skvělým finále. Zde si přijdou na své především milovníci béčkových efektů. 70% (25.02.2015)

The Spider Labyrinth z italské produkce se z úvodních scén může tvářit nezáživně, ale jeho rafinované vrstvení mysteriózních prvků vás postupně na konci zavede do zákoutích, které by vás zpočátku asi nenapadly. Když už padla ta Itálie, tak film koketuje s několika giallo prvky. Ať už jde o detektivní zápletku, lehkou hru s nasvícením a barevnou stylizací, tak i detailní krvavé taškařice. Rozhodně neočekávejte ťapkání vražedných pavoučích monster! Pavouk se tu pouze pojí s jakousi podivnou sektou o které se ví jen pramálo. Do toho bizarní pokoukáníčko v závěru hodné správné "osmdesátkové atmošky" a když mávnete rukou nad některými ne tolik zdařilými efekty, tak se jedná o skvělou a povedenou podívanou pro milovníka těhletěch starších klenotů. (14.04.2015)

Obskurní horor z italských luhů a hájů, tedy nic neobvyklého. Pomalu se rozvíjející příběh nabere grády zjevením vražedné a vřískající čarodějnice Stéphane Audran, tady klobouk dolů za masku, bál jsem se jí víc než Jamamby v podání Jaroslavy Adamové, a to už je co říct ! 'Kvitují i lehké pošimrání v podbřišku v podobě odhaleného kožíšku Paoly Rinaldo, ale nejvíc mne asi v tomto vůbec ne neoriginálním počinu rozsekalo finále, trikově sice příšerné, nápadem však grandiozně nechutné. Odcházím tedy spokojen. (11.09.2014)