Jackie Brownová

Neokázalé melancholické drama s lehce blaxploitation nádechem, soustředěné na postavy, jejich vztahy a nenaplněné sny. Oproti jiným Tarantinovým filmům se Jackie Brown nesnaží být za každou cenu cool (jakkoli Pam Grier je neskutečně cool, ať dělá cokoliv), ale přesto jde díky výborně rytmizovaným dialogům a střídání tří doplňujících se perspektiv (čehož je nejnázorněji využito během scény předání peněz, ukázané hned třikrát) o poměrně svižný a vtahující film bez zbytečných prodlev. Dodneška zřejmě vypravěčsky nejukázněnější Tarantinův film. 90% Zajímavé komentáře: oli.G, Knuckless, Triple H, crackonosh (18.02.2006)

"Zabiják měl pětačtyřicítku, oni ji musej mít taky." Má sluncem nedotčená pleť zná černou barvu jen z vyprávění, počet mých nocí strávených v Harlemu se limitně blíží k nule, jako prcek jsem si nikdy nehrál na Shafta a s pojmem blaxploitation jsem si potykal až mnoho let po jeho filmové smrti. Asi proto mám k této Tarantinově černé poctě o něco dál než k jiným, vadí mi i pár dovysvětlovacích scén, ale šílencův režijní rukopis je snadno rozpoznatelný a mně chutná v podstatě ve všech jeho variacích. (31.10.2011)

Můj nejoblíbenější "Tarantino", ve kterém jsem uviděla skvělou Pam Grier poprvé od "kurvy s žiletkou" z Pevnosti apačů v Bronxu (1981). Tarantina mám vůbec ráda za tu schopnost reinkarnovat herce dávno uklizené v propadlišti filmových dějin a tady je to ještě "Kaskadér" Robert Foster. No a právě pro tyto dva - jejich debaty, poslouchání muziky, křehké dvoření se jeden druhému - (prostě pro to, co odlehčuje akční složku) se mi film moc líbí. Za zvlášť příjemnou považuji i tu část, kdy elegantní Jackie v černém kostýmu provádí v kabince výměnu tašek a tato akce je opakována v několika různých "provedeních", aniž by to bylo otravné! (02.02.2005)

Po Gaunerech Tarantinův nejzajímavější a nejdospělejší film. Tentokrát totiž cinefilní exhibice odsunul stranou a soustředil se především na vztahy mezi postavami, které pod jeho ukázněnou režií skutečně dýchají a cítí. Výsledkem je překrásný snímek o stárnutí, o únavě životem a o poslední šanci, které je třeba se chytnout a nepustit. A závěrečná scéna loučení je asi tím nejsilnějším, co dosud Tarantino natočil... (14.06.2005)

Nemôžem zato. Quentin je šialený - ja to síce rešpektujem, no určite mu to nezožerem ako súčasť fimového umenia - u mňa to proste nefunguje. Brať v zábere pól minúty veľké nič v izbe kým sa z nej postava vráti mi nepríde nijak invenčné a výnimočné, skôr bolestivo nudné a otravné - vzhľadom k tomu, že sa tento postup opakuje v snímku nespočetný krát. Jediné, čo ma donútilo dielo dopozerať, boli už rutinne zvládnuté (no trpiace) herecké výkony vychádzajúce z ich zaujímavých, no nedotiahnutých charakterov postáv. (28.06.2010)