Jan Roháč z Dubé

Mnohem slabší než pozdější Vávrova husitská trilogie. Scénář žádná sláva, samotné obléhání Sionu mi přišlo dost nezajímavé a chaotické, žádný hrdinný boj hrstky statečných s horou nepřátel z toho nečišel (i když je pravda, že dlouhé dobývání Sionu je jenom taková legenda, obléhání se vleklo zřejmě jenom proto, že pan Ptáček neměl chuť bojovat se svým strejdou, a po příjezdu císařských vojsk bylo hned vymalováno). Otomar Korbelář mi do role Roháče zrovna moc neseděl, připadalo mi, že tak nějak osciloval mezi vzpurným mlynářem a náboženským fanatikem. Je sice fakt, že to je možná v podstatě přesný popis některých husitských vůdců, nicméně Korbelář na mě rozhodně nedělal dojem velkého válečníka. Ovšem potěšil Vojta, to je u mě ten pravý husita. (11.07.2013)

Je škoda, že to nemůžeme vidět v původní délce, to krácení je skutečně znát. Filmařsky to není žádné veledílo, chvílemi sledujeme jen patetické divadelní scény. Zikmund je podán vyloženě karikaturně, na konci to spíš vypadá, že ho odvážejí do blázince, ne že opouští Čechy. Jak říkám, je škoda, že to nemáme celé, možná by ten výsledek byl trochu lepší. Takhle je to jen průměrný film, který se dá vidět. (12.03.2009)

Předvoj Vávrovy husitské trilogie. Poválečná manipulace s dílem Mistra Jiráska byla zahájena takřka vzápětí potom, co se k moci dostal profesor a demagog Zdeněk Nejedlý; výrazným způsobem do tohoto páchání zla zasáhla ještě komunistická doktrína, nemající slitování se zavilými odpůrci bolševické revoluce. Této násilné ideologizaci potom odpovídá i důvod, proč se nakonec tento historický opus stal prvním československým barevným filmem vůbec. Zájem byl takřka eminentní a v českých kinech se válčilo za pravdu již dávno před únorovým převratem. Pod Jiráskovým jménem a s kohortou předních levicových herců, kteří se nebáli smočit svá jména ve špíně. Všechnu moc lidu Stalinovi. (13.01.2009)

Jan Roháč z Dubé, kontroverzní vlastenecký symbol i filmová adaptace Jiráskovy divadelní hry. Vladimír Borský ochotně podlehl dobovým tendencím, což je na jednu stranu pochopitelné, ale zároveň účelově manipulativní a pokrytecké. Po filmařské stránce bylo dílo znehodnoceno pozdější úpravou do zmatení až znechucení. Kostýmy a kulisy jsou vynikající. Herectví je v naprostém souladu se slintající patetickou náladou. Teatrální patos a plamenné řeči odhodlanosti tvoří veškeré monology i občasné dialogy a jedinou skutečně rozkošnou postavou je nejzarytější národní nepřítel. Pevná víra ve slovanský bratrský svazek, byť dává nějaký smysl, dlouho nevydržel a novodobá germánská invaze konzumu je příkladně rozkladná pro hodnoty i národ samotný. Odhodlání českého národa se skládá pouze z proslovů nenávisti a spekulativního pokoutního prospěchářství. Hlavní postavou je samozřejmě Jan Roháč z Dubé (sympatický Otomar Korbelář) v tvrdohlavé a osamocené póze vzdoru za každou cenu. Za ním stojí oddaní muži: puškař Zelený (Emil Bolek), polský rytíř Výšek Račinský (zajímavý Felix le Breux), bojovník Hrdinka (Rudolf Deyl ml.) a další husitský bojovník Baba (Jaroslav Vojta). Z umírněných vyčuhuje kněz Jan Rokycana (příjemný Ladislav Boháč) a velitel vítězné strany u Lipan Bořek z Miletínka (příjemný Jaroslav Seník). Jak už to u podobně tendenčních filmů bývá, nejzajímavější postavou je vrchní padouch. Zde český král a císař Zikmund (dobrý Otto Čermák) v síle hněvu i intenzitě podávané nepředvídatelnosti a podlosti. Z dalších nepřátel je zde velitel uherských kumánů Orságh (Gustav Ekl), nejmocnější z českých pánů Oldřich z Rožmberka (zajímavý .Jiří Plachý st.) a kardinál Palomar (Vojta Plachý-Tůma). Jedinou výraznější ženskou postavou je Ludmila (Lili Hodačová) ve slepé oddanosti svému otci Roháčovi. Nejrozpolcenější postavou je hofmistr Hynek Ptáček z Pirkenštejna (příjemný Ladislav Kulhánek), Roháčův synovec i nucený pronásledovatel. Postav je mnoho a žádná nemá pro sebe mnoho prostoru k sebevyjádření. Patos, tendenčnost a pozdější zkrácení činí z filmu nebezpečnou slátaninu. Nicméně, jde o první barevný film československé kinematografie. A s touhle nadějí jdu spát. (05.08.2017)

Dříve než O.Vávra předvedl, jak to podle jiráskovsko- nejedlovského vidění celé začalo, V. Borský natočil ty "hořké" husitské konce. K pozoruhodným momentům patří zejména ten, kdy bojovné dceři titulního hrdiny těsně předtím, než skončí svou pozemskou pouť, vykoukne z příhodně protržené haleny ňadro i s bradavkou. (12.01.2009)