Jen o rodinných záležitostech

Keď scenár na tento film vznikal ešte pred revolúciou, tak si niekto koledoval minimálne o trezorový film, prípadne o niečo horšie. Alebo strana prechádzala takou silnou sebareflexiou, že niečo také povolila. Po nežnej revolúcii film mohol byť okamžite hitom, ale akosi v ňom nebolo nič nežné a nesedel by s nežným zaobchádzaním s tými, čo to všetko páchali alebo aspoň schvaľovali. Tá trojica, ktorú skvelo zahrali Kňažko, Roden a Donutil, takí vzoroví eštebáci mali skončiť niekde hlboko v kobke, a pritom dodnes poberajú štedré výsluhové dôchodky. –––– Bavíte se soudruzi, bavíte? A co ty, soudružko, nepiješ? Drazí soudruzi, do dna! –––– Ten film, soudruzi, uvidí miliony lidí. Myslíte, že je důležité, abychom jim ukazovali, co všechno tady ještě nemáme? –––– Nevěřím vám. Chci mluvit se soudruhem Gottwaldem! –––– Nač je nám dvěma věčnost, pane doktore. Než travička doroste, bude po koníčkovi. –––– Máte deset minut. Smíte mluvit jen o rodinných záležitostech. (24.03.2017)

“Raději se desetkrát mýlit, než mít jednou pravdu proti straně!” Československo, 50. léta a nelidský teror na lidech v podobě vykonstruovaných procesů. Doslova horor mající reálné základy. Citace: ´Příběh z období kultu osobnosti, usilující o postižení psychologie doby a lidí ji žijících. Odsuzuje i varuje vylíčením tragických osudů dvou mužů, zatčených a obviněných z velezrady, a ženy jednoho z nich, kteří trpí nesprávnými metodami i s nimi zápasí a sami v sobě i ve svém okolí hledají odpověď na palčivou otázku, kde vlastně je pravda a spravedlnost.´ Snímek je natočen na základě autobiografického knižního románu autorky Jaromíry Kolárové, která vyšla v roce 1965. Scénář byl však dokončen až v roce 1988 a do kin hotový film vzešel zrovna v době tzv. Sametové revoluce a co si budeme povídat, kdo by v tuto dobu chodil do kina. A tak bohužel upadl v zapomnění a je to ohromná škoda. Tohle by se mělo v televizi promítat hodně často, neb lidé zapomínají a z dob komunismu si připomínají jen to dobré. A rozhodně se na to měli podívat čeští tvůrci, kteří stojí za filmem ´Milada´. Takhle nějak ten film měl vypadat. Stojí za připomenutí, že něco takového už v roce 1970 natočili francouzští tvůrci v Česku uvedeném pod názvem ´Doznání´, pro změnu dle vzpomínek popsané v knize od československého komunistického politika, diplomata a publicisty Artura Londona, který emigroval do Francie, jehož děj je tomuto podobný jako vejce vejci. Film byl samozřejmě v tehdejším Československu zakázán a není divu. (16.08.2018)

Perfektní, leč zapomenuté dílo české kinematografie. Předchůdce filmu "Ve stínu" byl snad ještě lepší než jeho novější verze. A tolik legendárních herců pohromadě se jen tak nevidí. Škoda jen, že to bylo natočeno v době pro film nepříznivé (prakticky všechny první porevoluční filmy zůstaly zapomenuty). (19.07.2014)

O potřebnosti takovýchto filmů zde vždycky píšu vždy, když shlédnu film, který ukazuje ty neuvěřitelné nepravosti, kterých se dopouštěl komunistický režim. Děj se odehrává v 50tých letech v době politických procesů. V době kdy komunisté se rozhodli zařádit si ve vlastních řadách a odsoudili spoustu i vysokých funkcionářů KSČ k dlouholetým vězením nebo i k trestu smrti.Tohle by měli pouštět v parlamentu našim "skvělým" poslancům za KSČM, kteří neustále brání a glorifikují minulý režim. Opravdu nevím, komu rozumnému se ještě může stýskat po takové době a říkat, že za "komunistů" bylo líp. Ne, takhle bylo za komunistů, viz. tento film!!! (21.02.2011)

Jak napsal Gudaulin, film je schématický a trochu šablonovitý, za to hvězda dolů, pro mě, jako pro historika na něm nebylo nic objevného a třeba takový Bumerang považuji za mnohem lepší. Bohužel se obávám, že byť by mohl být skvělým výchovným prostředkem, dnešní mládež by se u něj nudila, protože grow je jen o přiznání. Jinak je snímek neprávem zapomenutý, výborné herecké výkony, historická výpovědní forma je na vysoké úrovni, mám pocit, jako bych sledoval něco od Solženicyna. Aspoň jednou to stojí za to vidět. (23.03.2020)